Když v roce 2016 navštívil Si Ťin-pching Prahu, vysvětloval tehdejší vedoucí zahraničního oddělení Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček poněkud rozladěné české veřejnosti, že Čína už vlastně není komunistický stát, ale tržní kapitalistická ekonomika jako každá jiná: "Část toho, co tady opozice vznáší vůči Číně, které obsesivně říká komunistická, je, že má představu čínského komunisty jako stalinisty z roku 1950, a on podezřele vypadá jako John Smith z Wall Street, který k tomu má navrch komunistickou legitimaci."
Na představě, že v Číně funguje standardní tržní hospodářství s právními zárukami soukromého vlastnictví, byla založena celá Zemanova snaha o "ekonomickou diplomacii" a přilákání čínských investic. Tento poněkud naivní předpoklad záhy velmi názorně vyvrátil případ společnosti CEFC a jejího zmizelého předsedy, Zemanova "vyhaslého" poradce Jie Ťien-minga.
Soukromý konglomerát zapsaný na indexu Fortune 500 s údajně mnohamiliardovými aktivy se v roce 2018 zhroutil jako domeček z karet. Oslavovaného předsedu Jieho uklidila Disciplinární komise Ústředního výboru Komunistické strany Číny na neznámé místo a "soukromou" společnost prostě převzal státní moloch CITIC. Ani Jie, ani "jeho" firma se nedočkali soudního vypořádání. Předseda společnosti CEFC snad mohl vypadat "jako John Smith z Wall Street", ale zmizel beze stopy jako kdysi miliony obětí stalinských čistek.
Kapitalismus v epoše socialismu
Na Pražském hradě příliš nezabrala ani tato názorná lekce z fungování kapitalismu v "Nové epoše socialismu s čínskými rysy". Prezident Zeman vyvodil ze skutečnosti, že jeho poradce Jie nebyl oficiálně zatčen, logický závěr, že není ani zadržen. Podle principu presumpce neviny pak s jeho případným uvolněním z funkce vyčkával do výroku řádného soudu. Předseda Jie během toho dlouhého čekání na neexistující tribunál mezitím jaksi "vyhořel".
Celá aféra dokládá, jak mlhavé představy měli proponenti českého "restartu" vztahů s Pekingem o fungování tamějšího politického a právního systému. V Číně přece nemůže být komunistický režim, když jsou tam obří soukromé firmy. Miliardáři v jejich čele jsou nedotknutelní bossové a požívají právních záruk pro svůj majetek i osobní svobodu.
Byznys za diktatury proletariátu
Jak funguje soukromý byznys v podmínkách leninského systému diktatury komunistické strany, popisuje do fascinujících detailů bývalý čínský realitní magnát Desmond Shum 沈棟 v pamětech vydaných v New Yorku pod názvem Rudá ruleta (The Red Roulette, Scribner, 2021), s výmluvným podtitulem Vyprávění přímého účastníka o bohatství, moci, korupci a mstě v dnešní Číně.
Desmond Shum založil se svou ženou Whitney Duan (Duan Weihong 段伟红) developerskou společnost, která se díky blízkému vztahu s manželkou tehdejšího premiéra Wen Ťian-paa dostala k řadě lukrativních zakázek a projektů. Jejich firmy nahromadily miliardové zisky. Oba manželé se pohybovali v nejvyšších patrech čínského byznysu a politiky, dveře měli otevřené i k současnému generálnímu tajemníkovi Si Ťin-pchingovi. Whitney Duan se dlouho bravurně orientovala v byzantinském prostředí intrik a frakčních sporů, ale nakonec padla i ona za oběť jedné z vln Si Ťin-pchingových čistek.
Rudá šlechta
V roce 2017 beze stopy zmizela. Vynořila se teprve týden před vydáním vzpomínek svého bývalého manžela, zjevně s úkolem zabránit na poslední chvíli publikaci knihy prostřednictvím vágních výhrůžek ze strany svých věznitelů. Ze dvou telefonátů vyšlo podle svědectví Desmonda Shuma najevo, že jeho bývalá manželka byla po čtyři roky držena v naprosté izolaci. Nebyla si vědoma ani současné pandemie, ani smrti své matky. Její další osud po náhlém a evidentně dočasném propuštění není znám.
Svět velkého byznysu v Číně, jak ho líčí Desmond Shum, je založen na přístupu k vysokým komunistickým funkcionářům a potomkům původních komunistických revolucionářů - "rudé šlechtě", která pronajímá svůj vliv podnikatelům za provize. Developerské projekty Desmonda Shuma a jeho manželky kryla rodina tehdejšího premiéra, která za svůj vliv inkasovala třicet procent zisku. Podobný model, často ještě křiklavější, fungoval podle Shuma i v jiných velkých firmách.
Penězovody ze státních bank
Politické krytí zajišťovalo nejen přístup k zakázkám a projektům, ale také k prakticky neomezeným půjčkám ze strany státních bank. Tento penězovod pak umožňoval příjemcům okázale nadstandardní životní styl, ne nepodobný excesům amerického "pozlaceného věku" (Gilded Age) na konci 19. století. Během navazování obchodních kontaktů bylo běžné ohromovat partnery demonstrativním utrácením statisíců dolarů za běžné položky, jako je pracovní večeře.
Oproti výstřelkům z dob Velkého Gatsbyho ve Spojených státech 19. století nese tento životní styl v současné Číně jedno velké riziko, které plyne z jeho základního předpokladu - politických kontaktů. V drsném prostředí frakčních bojů a neustálých čistek jsou vazby na vlivné aparátčíky v Číně skutečnou "rudou ruletou". Pokud váš patron padne za oběť, svezete se s ním. To byl osud, který nakonec potkal i Whitney Duan. Desmond Shum byl v té době naštěstí pro něj již za hranicemi.
Pohádkové bohatství a kulka do týla
Celý systém je podle Shuma nastaven tak, aby z něj profitovala "rudá aristokracie": "Skutečnost je taková, že strana slouží hlavně zájmům synů a dcer svých revolucionářů. To jsou ti, kdo ze systému těží nejvíce, kdo sedí na spojnici ekonomické a politické moci." Rudá aristokracie také čelí menším rizikům než obyčejní lidé. I když někdy rovněž uváznou v síti čistek, "potomci zakladatelů strany jdou do vězení; jejich obchodní partneři z řad běžných smrtelníků dostanou kulku do týla".
Je to svět, který spojuje "stalinismus" (či spíše čínský leninismus) se svéráznou obdobou Wall Street z dob "pozlaceného věku". Se správnými konexemi mezi vrcholnými aparátčíky se bezskrupulózní političtí podnikatelé mohou prodrat k pohádkovému bohatství - anebo zmizet či dostat kulku do týla.
Autor, sinolog a orientalista, je ředitelem projektu Sinopsis.
Video: Bývalý čínský realitní magnát Desmond Shum odkrývá tajemství pekingských elit
