Na Den lidských práv 10. prosince se v Praze na Václavském náměstí opět demonstrovalo. Milion chvilek pro demokracii svolal i o adventu další protest proti Andreji Babišovi, premiérovi ve střetu zájmů. Podle organizátorů přišlo i v tomto čase asi 80 tisíc lidí.
Kdyby v Paříži demonstrovala taková síla Francouzů proti prezidentu Macronovi, psal by o tom celý svět. U nás se to bere jako "normál". Mají české protesty proti Babišovi smysl, "nevyčichly" už? Nezačnou nudit, nestanou se prostě jen jakýmsi domácím politickým koloritem? A kolik jich ještě bude, nepřestanou tam lidé chodit, když premiér neodstoupí? (A on, jak víme, odstoupit nehodlá ani omylem.)
Občanská společnost to má těžké. Žijeme v "show době", jedna mladá slečna mi v úterý na Václaváku po demonstraci řekla: "Moc mě to dneska nebavilo, říkaj pořád to samý, jakej smysl má to furt opakovat." Chápu, "demošky" se dají vnímat jako zábava, show, a přece to není party, večírek, nejde o pobavení. Tyto akce občanské společnosti představují základní pokojnou cestu, jak bránit svobodu, dát najevo slyšitelný nesouhlas se stavem veřejných věcí.
Milion chvilek ví, že to je trip na měsíce a léta, že to časem prostě musí být když ne nuda, tak nezábava, že lidé, kteří přijdou hájit základní představu demokracie jako systému, který není oligarchický, nestraní mocným, přinášejí oběť, stejně jako ji přinášejí organizátoři.
Zároveň ale vědí, co znamená "normalizace", tedy přijetí nenormálních jevů, jako by se staly běžnými. Mlčet, mávnout nad tím rukou "stejně s tím nic nezmůžu", je přesně to, co lidé typu Babiše a Miloše Zemana chtějí. Unavit, otrávit, znehybnět kritiky. A obrátit proti nim svoje fandy, kterých je mnoho.
Přišlo asi 80 tisíc lidí, tři- až čtyřikrát méně než na Letnou v listopadu. Málo? Milion chvilek nemůže stále zvyšovat počty na 300, 400, 500 tisíc účastníků. Letná 1 a Letná 2 nepředstavují vrcholy, "osobáky", rekordy. Není to soutěž, neplatí, že "cenu má jen víc a víc". Vyjádřit nesouhlas má smysl klidně ve sto lidech, podstatou je nesmířit se se stavem, který Česko poškozuje.
Opozice má přijít ke zpovědi
Mikuláš Minář, Bejamin Roll a další milionáři si uvědomují, že se z demonstrací a dalších akcí (nejde jen o protesty) nesmí vytratit smysl. Na Václaváku mluvili o tom, že nebýt masově, veřejně projeveného odporu, dost možná by už na nejvyšším státním zastupitelství neseděl Pavel Zeman, Babišovi, Zemanovi a spol. by se třeba podařilo zkrotit veřejnoprávní média a není nemožné, že by premiér už dostal od Zemana milost (abolici). Je to tak? Změřit se to nedá, ale politici obvykle dělají jen to, co jim dovolíme.
Mikuláš Minář připomněl důležitý moment: "Jedna třetina voličů ANO volí ANO jako nejmenší zlo a říkají, že nemají alternativu. Proto se potkáme 17. prosince na Václavském náměstí a pozveme zástupce demokratických stran, aby nám před koncem roku jasně řekli, jak vyřeší největší problémy České republiky, jakou mají vizi a jestli dovedou na těch hlavních, důležitých věcech spolupracovat, ne se hádat."
Milion chvilek se odmítá proměnit v další stranu, ale volá si "k raportu", ke zpovědi opozici, aby řekla, co dělá. Nepřijatelné? Tuzemské demokratické strany jsou krotké, až na výjimky nevýrazné a nekooperující, ač jejich lídři oplývají tvrzeními typu "Babiš je nebezpečí pro demokracii".
Milionáři opozici nutí, ať začne existovat, myslet, ať vybředne z trapných hádek, jež udržují premiéra ve střetu zájmů u moci. Voliči jsou právem otráveni nevizí, nevýhledem, nespoluprací opozičních politiků. Proto nemají dost síly, hlasů.
Bude zajímavé, jestli třeba ODS přijde na Václavák podat report (úplně slyším tu debatu, "přece se těm dětem nebudeme zpovídat"), nebo zda výzvu Milionu chvilek odmítne. Jinými slovy, jestli se změnila a dnes už stojí o podporu občanské společnosti, či nikoli.
Každopádně je práce milionářů to nejpodstatnější, co se u nás ve veřejném prostoru děje. Babiš Milion chvilek jako by nebere vážně, bagatelizuje ho ("každý má právo demonstrovat proti čemu a komu chce, ale rezignovat kvůli tomu, že nenávidí Babiše, opravdu nehodlám"). Počítá s tím, že většině jsou Minář s Rollem lhostejní, sám ví, že ho tento typ demonstrací nesvrhne.
Jenomže síla tohoto občanského kvasu není jen ve shromážděních, ale i v práci po celé zemi, v probouzení, burcování lidí. Navíc to Milion chvilek dělá hodně mladě, "pro mladé". A staré, ty, kteří pamatují listopad 1989 a hojně nyní demonstrují, svými akcemi omlazuje. Tohle Babiš neumí, neoslovuje lidi aktivní, ale spíš ty pasivní, kteří se rádi odevzdají do cizích rukou. Co má větší budoucnost?
