Když přebírali správu Německa, odhalili krom jiného plány, podle kterých chystal Hitler útok na americké cíle mezikontinentálními raketami.
Střední a starší generace Evropanů má americký protiraketový štít spojený s opuštěným (a podle některých neúspěšným) projektem Hvězdných válek. Ronald Reagan jím chtěl počátkem 80. let čelit případnému masívnímu útoku sovětských balistických střel s jadernými hlavicemi. Možná ještě větší strach na obou stranách železné opony panoval z raket krátkého a středního doletu odpalovaných z mobilních základen.
Pro věcnost současné debaty je vhodné přípomenout, že současná verze programu americké protiraketové obrany, (počítající s radarem v České republice a se silem s osmi raketami v Polsku) nemá s tehdejší strategickým odstrašováním téměř nic společného. Snad kromě faktu, že peníze na její financování pocházejí ze stejné rozpočtové kapitoly, Řídí ji dosud stejná obranná agentura a projekt využívá poznatků z šedesátiletého kontinuálního výzkumu.
Jedna tvář pro NATO, druhá pro EU
Současnou verzi "syna" Hvězdných válek, který by měl chránit Američany před spíše nahodilými raketami odpálených nepředvídatelnými režimy v Íránu, Severní Koreji (či tehdy ještě Iráku) představil prezident George Bush veřejnosti v roce 2002. Shodou okolností ve stejném roce na summitu v Praze zadaly členské země Aliance studii technologické dostupnosti podobného projektu pro Evropu, přesněji řečno pro evropské území Aliance.
Po čtyřech letech , v červnu 2006, se v estonském hlavním městě Rize činitelé Aliance shodli, že podobný štít, jaký chystají Spojené státy, je na starém kontinentu myslitelný.
Pomiňme pro tuto chvíli, že zmíněná studie o rozsahu 10.000 stran nebyla nikdy zveřejněna a že tedy nelze kriticky zhodnotit, nakolik její závěry ovlivnily tlaky zbrojních lobby či nepřesné analýzy zpravodajských služeb.
Faktem je, že představitelé Aliance a mezi nimi i 19 členů EU závěry studie tehdy schválili. A jak uvedl ve svém příspěvku pro Centrum evropské reformy bezpečnostní expert Tomáš Valášek, pro kteroukoliv členskou zemi EU, která je současně v NATO, by tedy mělo být poněkud obtížné být pro a současně i proti raketovému štítu.
Čeká Američany "těžká srážka s realitou"?
Při pohledu do pomyslného zpětného zrcátka se bezděčně nabízí otázka, proč Evropany, včetně Rusů americké plány na protiraketový štít tolik pobuřují. Kromě ozvěn sporů o Irák, ji lze vysvětlit možná i tím, že americká administrativa se příliš neobtěžovala tím, jak celý projekt evropskému veřejnému mínění, včetně části politické elity "prodat".
Tak to alespoň ve středečním vydání listu Washington Post tvrdí bývalý polský ministr obrany Radek Sikorski. Na názorové stránce deníku napsal: "Jistý genius z amerického ministerstva zahraničí zaslal oficiální nótu popisující eventuální rozmístění (protiraketových) zařízení v jedné obálce i s předepsaným návrhem, jak má vypadat odpověď."
"Americký vzor odpovědi obsahovala dlouhý seznam povinností hostitelských zemí a jen pár amerických závazků. Pokud americká administrativa očekává, že ať navrhne Polákům a Čechům cokoliv, začnou skákat radostí, pak ji čeká těžká srážka s realitou," uvedl bývalý polský ministr obrany.
Cvičení pro osvěžení paměti
Sikorského tvrzení z Washington Post na druhé straně Atlantiku stěží někdo popře či naopak podpoří, byť samotná publicita, jíž se jí dostalo svědčí alespoň o americké schopnosti reflexe.
Američané by však mohli Evropanům pomoci s osvěžením jejich vlastní paměti: zpráva brigádního generála Emeryho pro Sněmovnu reprezentantů z 19. března 1997 o mezinárodní spolupráci při vývoji protiraketového štítu obsahuje rozsáhlé pasáže o zapojení Německa i Francie do vojenského výzkumu a experimentů.
V části věnované střední a východní Evropě zmiňuje generál Emery dialog s Polskem a Českou republikou a účast českých vědců na některých "menších projektech".
Hned celé čtyři odstavce citované zrpávy jsou věnovány spolupráci s Ruskem, v roce 1996 se dokonce uskutečnilo společné velitelské cvičení v Colorado Springs. Jak uváděla zpráva generála Emeryho, účelem byla spolupráce na budoucích vojenských operacích, při kterých jsou vojenské síly obou stran rozmístěny proti společnému nepříteli, který disponuje balistickými zbraněmi.
Technologická spolupráce měla zahrnovat porovnání kompatibility dat z ruských a amerických satelitů.
Z nějakého důvodu je zpráva generála Emeryho pro Sněmovnu reprezentantů z roku 1997 zatím také poslední.
