David Klimeš David Klimeš | Komentáře
30. 12. 2021 12:00

Z dukovanského tendru je soutěž pro jednoho. A ani nevíme, jak to celé zaplatit

Nová vláda od té staré převzala nejen odhodlání dostavět Dukovany, ale bohužel i nezájem o reálnou schopnost zájemců požadovaný blok vůbec dodat. O penězích na celou akci ani nemluvě. Po neúspěchu s dostavbou Temelína si přitom další fiasko nemůžeme dovolit.
Jaderná elektrárna Dukovany.
Jaderná elektrárna Dukovany. | Foto: ČTK

Jestli v něčem bezvýhradně nový kabinet Petra Fialy (ODS) navázal na ten předchozí Babišův (ANO), pak je to podpora jaderné energetiky, což nyní konkrétně znamená především dostavbu nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Nový premiér chce rychle vypsat tendr a skutečně nás od jeho spuštění dělí už jen několik málo kroků. Stát koncem roku získal od všech tří zájemců vyhotovený bezpečnostní dotazník, v němž popisují svá konsorcia a své subdodavatele. Jakmile bezpečnostní služby jejich odpovědi proklepnou, chce dát vláda soutěži zelenou.

Vypadá to tedy, že po letech odkladů konečně vše běží, jak má. Jenže zdání klame. Po nevyhnutelném vyloučení Rusů a Číňanů ze zbývající trojice zájemců - amerického Westinghousu, francouzské EdF a jihokorejské KHNP -  je schopen požadovaný reaktor s patřičnou referencí nyní dodat jen prvně jmenovaný, tedy Američané. Je to pak vůbec ještě soutěž?

A to není jediný problém. Nová vláda se zaklíná, jak masivně bude šetřit po rozhazovačné Babišově garnituře a kdekdo si bude muset utáhnout opasky. Jak do toho ale zapadá minimálně 160 miliard (pravděpodobně o dost více) za nový blok? Původně to vypadalo, že se na nákladech bude výrazně podílet ČEZ, nyní je ale situace taková, že by všechno měl platit stát - jako by se z Česka nové vedení na další dvě dekády pokoušelo vytvořit takovou menší jadernou banku.

Zcela základních otázek zůstává viset ve vzduchu celá řada, a jakkoliv je pochopitelná snaha soutěž co nejrychleji odstartovat, nepochybně také platí, že lepší je vždy nejprve najít odpovědi. Situaci, kdy byla slavně vyhlášena soutěž a teprve pak se začalo horečnatě řešit, jaké vlastně mají být její finální požadavky a kdo to celé zaplatí, jsme už zažili. Stalo se to v roce 2012, kdy se s velkou slávou otevíraly nabídky na dostavbu třetího a čtvrtého bloku v Temelíně. O dva roky později následovala obří ostuda, protože vyšlo najevo, že to celé nemá kdo zaplatit, takže rozjetá soutěž se zase rychle zastavovala. Není důvod chtít si takový zážitek zopakovat.

Česko musí mít zase něco extra

Renesance jaderné energetiky je vzhledem k ambiciózním evropským klimatickým závazkům v mnoha zemích starého kontinentu nevyhnutelná. Jenže k cíli se lze vydat hned několika různými cestami. A zatímco některé slibují úspěch, jiné mohou skončit geopolitickou tragédií a spoustou vyhozených peněz. Názorně to ilustruje dostavba maďarské atomové elektrárny Pakš v ruské režii. Akce má již notné zpoždění, Rosatom, který ji má na starosti, za to neplatí žádné penále, jen Moskva Budapešti milostivě dovolila, že může obří úvěr splácet o něco déle. Aneb jak se stát vazalem nepřátelsky naladěného státu snadno a rychle.

Je ovšem třeba dodat, že zcela úspěšný příběh nyní nelze najít nikde v Evropě. Léta útlumu se na jaderné energetice podepsala a nyní se jen těžko znovu rozbíhá. Po dlouhých odkladech má za sebou první kritické zkoušky alespoň finský jaderný reaktor Olkiluoto 3. A po nekonečných sporech a velkém prodražení se pokročilo i na dalších místech kontinentu. Mnohé projaderné evropské státy nyní uvažují podobně jako Česko: bylo by skvělé, kdyby trh už nabízel malé modulární jaderné reaktory, ale dokud nejsou k dispozici, musíme si chtě nechtě nechat vystavět ještě alespoň jeden obří komín, pokud chceme udržet stabilní a bezpečnou energetiku.

Mnoho zemí je tak v klasické situaci nákupčího ze supermarketu: to, co bychom přesně chtěli, není nyní v regálu, hledáme tedy alespoň co nejlepší náhražku. V našem regionu takto probírá nabídky třeba sousední Polsko. To dosud jádrem nedisponovalo, s odchodem od uhlí to chce ale změnit a Varšavě nyní nabízejí své výrobky stejní uchazeči, kteří stojí o dostavbu Dukovan. Američané mají na skladu reaktor AP1000, Francouzi EPR 1650 a Jihokorejci APR1400. Poláci si tak nejspíše vyberou jedno z ozkoušených řešení a rychle se připojí do jaderného klubu.

Praha si to dělá mnohem komplikovanější. Umanutě trváme na tom, že v jaderných regálech se musí objevit přesně to, co chceme, a vůbec nám nevadí, že to aktuálně skoro nikdo nevyrábí. Tendr požaduje reaktor o výkonu 1200 MW. V původní pětici zájemců o dostavbu Dukovan toto zadání výrazně zvýhodňovalo Rosatom a Westinghouse. Poté, co ohledy na geopolitickou bezpečnost ze hry vyřadily Rusko a Čínu, jsou schopni nastaveným podmínkám reálně dostát jen Američané, Francouzi a Korejci zůstávají de facto jen do počtu.

V Česku sice mají zfušované tendry pro jednoho zájemce dlouhou tradici, ale jaderná soutěž je geopoliticky tak citlivou záležitostí, že pokoušet se v ní o přihrávku proslulou českou uličkou je extrémně riskantní.

Bez peněz do tendru nelez

Poptávání výrobku, který nyní skoro nikdo nemá na skladě, ale zdaleka není jediný problém tendru. Úplně se vytratila také debata o financování celého projektu.

Po fiasku s dostavbou Temelína bylo jasné, že ČEZ není na komerční bázi schopen stavbu takových rozměrů zaplatit. Přesto jsme pak ztratili drahocenné roky tím, že se Andrej Babiš s polostátním energetickým kolosem o něco takového pořád hádal. Z jeho pohledu to prostě bylo něco jako rozšíření provozu Kosteleckých uzenin. "Blok v Dukovanech jsme měli už dávno stavět, je to triviální, ale lidé ve vládě, kteří nikdy nepodnikali, tomu nerozumějí," vykřikoval. Když si celou věc konečně nastudoval, rychle ze svých představ slevil a platilo, že bude stačit, když ČEZ dodá necelou třetinu potřebné sumy. Už pouhý rok poté ale ministr průmyslu Karel Havlíček (za ANO) začal tvrdit, že to vlastně celé zaplatí stát.

V sázce je zhruba 200 miliard korun a šlo by tedy o největší veřejnou investici za spoustu let. Přesto si ani Andrej Babiš a nyní ani Petr Fiala nijak nelámali hlavu, jak před veřejností obhájit něco, co ji enormně zatíží na dlouhé roky.

Kdybychom byli rok před vyhlášením tendru, asi by ještě byl čas na debatu, reálně ale zbývá do startu zhruba měsíc. Drahý nákup, na který vyrážíme, aniž by bylo jasné, kdo nakonec vysází peníze na stůl, nemůže dopadnout dobře.

Dvakrát a dost

Situaci by mohlo zachránit, kdyby Česko disponovalo aktualizovanou energetickou koncepcí, která by přehledně vyhodnocovala možné varianty vývoje a nabízela jejich nejrůznější kombinace. Místo toho ale v rukou nyní držíme jen notně zastaralý dokument. A nevíme tedy, zda bude výhodnější po pečlivém ošetření soutěže vsadit na jádro, nebo tak problematický projekt neriskovat a hledat cestu ke konfiguraci klasických i obnovitelných zdrojů.

Krom finančních potíží tak máme zaděláno i na ty politické. Stát sice naštěstí dokázal vyřadit ze hry Rusy a Číňany, usilovně ale pobízí Francouze, aby masivně investovali do tendru, i když v současnosti nemohou plně vyhovět jeho parametrům. Už z temelínské soutěže přitom pak byli dosti potupně vyřazeni, což se nyní může opakovat. Právě Francouzi jsou přitom ale po brexitu jasnými lídry evropského jaderného klubu i a Česko nutně potřebuje od unijních orgánů když ne podporu, tak alespoň příměří při budování nových jaderných zdrojů. Což v praxi znamená mít Francouze na své straně.

Nová vláda slibuje na rozdíl od té předchozí už jen rozumná a uvážlivá řešení. Co je rozumného na aktuální podobě dukovanského tendru, je ale záhadou. Zůstává tak bohužel jediná jistota: pokud po zfušované soutěži na Temelín přijde fiasko i s Dukovany, do případného třetího jaderného tendru se neschopnému českému státu nepřihlásí už vůbec žádný solidní zájemce. A tím to bude celé vyřešeno.

Video: Tisková konference nového ministra průmyslu Jozefa Síkely (za STAN) 

Sledujte tiskovou konferenci kandidáta na ministra průmyslu a obchodu po jednání s Milošem Zemanem v Lánech. | Video: DVTV
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Vatikán chce prodloužit kritizovanou smlouvu s Čínou o jmenování biskupů

Vatikán usiluje o další prodloužení smlouvy s Čínou o jmenování biskupů, řekl agentuře Reuters papež František. Smlouva, jejíž znění není veřejné, podle něj funguje dobře. Kritici ale poukazují na to, že od jejího vzniku v roce 2018 bylo jmenováno jen šest biskupů. Domnívají se, že Vatikán udělal Pekingu příliš velké ústupky.

Smlouva mezi Vatikánem a Pekingem, které neudržují oficiální diplomatické vztahy, je dočasná a trvá dva roky. Poprvé ji Čína s Vatikánem uzavřely v roce 2018 a v roce 2020 ji prodloužily. Její platnost, pokud se obě země nedohodnou na prodloužení, končí letos v říjnu.

"Smlouva funguje dobře a já doufám, že bude v říjnu obnovena," řekl papež František v sobotním rozhovoru, jehož část agentura Reuters zveřejnila v úterý. Dohodu papež přirovnal ke snahám svých předchůdců, kteří se snažili vytvořit vztahy se zeměmi sovětského bloku.

"Diplomacie je umění možného a schopnost proměnit v realitu věci, které jsou možné," uvedl papež. Dodal, že smlouva není ideální a že jmenování biskupů pokračuje pomalu.

Smlouva však mezi částí hodnostářů a věřících vzbudila kritiku. Poukazují na to, že se souhlasem papeže bylo v Číně od roku 2018 jmenováno pouze šest biskupů. Mezi nejviditelnějšími kritiky je hongkongský kardinál Joseph Zen. "Vatikán snad jednal i v dobré vůli, ale udělal nerozumné rozhodnutí," uvedl v červnu Zen. Situace katolíků v Číně po podepsání dohody se podle něj nezlepšila.

Dohoda ukončila mnoho desetiletí trvající spor o jmenování biskupů. Čína přerušila diplomatické vztahy s Vatikánem v roce 1951 a v roce 1957 Peking založil Čínské sdružení vlasteneckých katolíků, které autoritu papeže odmítalo. Vedle sdružení v Číně funguje desítky let i podzemní katolická církev, jejíž členové jsou ale často vystaveni útlaku ze strany úřadů. Čína má zhruba 1,4 miliardy obyvatel. Ke katolické víře se tam hlásí přes 12 milionů lidí.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Europoslanci schválili regulaci velkých digitálních firem, nezákonného obsahu a dezinformací

Evropský parlament schválil dvojici klíčových digitálních norem, které mají mimo jiné lépe chránit konkurenční prostředí na internetu či přimět velké společnosti, jako je Meta Platforms nebo Google, aktivněji bojovat proti nezákonnému obsahu a dezinformacím. Europoslanci přijali pravidla označovaná jako akt o digitálních službách a digitálních trzích, kterými EU poprvé po dvou desetiletích výrazněji reguluje internetové prostředí a reaguje na rychlý vývoj komunikace a obchodování na síti.

Podle aktu  o digitálních službách budou muset platformy zavést opatření proti šíření nezákonného obsahu a dezinformací. Velkým firmám, které tak neučiní, budou hrozit pokuty až do výše šesti procent jejich ročního globálního obratu. Sociální média a internetová tržiště pak budou muset chránit uživatele před nabídkami nelegálního zboží a služeb.

Akt o digitálních trzích zavádí pojem gatekeeper, což je velká společnost významně ovlivňující provoz internetu. Tyto firmy budou mimo jiné sdílet více informací s menší konkurencí odkázanou na jejich služby. Přísnější bude i dohled nad antimonopolními pravidly či kontrola akvizic menších společností těmi velkými. Pokuty jsou vyšší a mohou dosáhnout až deseti procent celosvětového ročního obratu.

Europoslanci po předchozí dohodě se zástupci členských zemí schválili obě normy jasnou většinou hlasů. Definitivně je potvrdí ministři členských zemí na některém z příštích zasedání vedených českým předsednictvím EU.

Další zprávy