Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
25. 11. 2015 10:55

Zápotockého pomník se nebude kácet, ale dostane tabulku. Dobré řešení

Socha slouží jako paměť, memento. Když zůstane na svém místě, nejde o důkaz toho, že se bolševik vrací.
Pomník Antonína Zápotockého v Zákolanech po odhalení v prosinci 1984 a na snímku ze současnosti.
Pomník Antonína Zápotockého v Zákolanech po odhalení v prosinci 1984 a na snímku ze současnosti. | Foto: ČTK

Na návsi v jeho rodných Zákolanech (okres Kladno, 536 obyvatel) bude i nadále stát pomník komunistického politika a prezidenta Antonína Zápotockého (1884 – 1957). Socha v nadživotní velikosti byla odhalena v orwellovském roce 1984.

Zápotocký je zápornou postavou českých dějin. V čem je jeho problém, vystihuje zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu z roku 1993. Za výčet historických skutků, parlamentem zabalený do krabice s nápisem „Zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný režim“, odpovídá málokdo tolik jako Antonín Zápotocký. Gottwaldův nástupce nejdřív ve funkci ministerského předsedy (1948), pak na Hradě (1953).

Takže, co řešit? Proč ještě pomník nebyl stržen, čtvrt století po pádu prohnilé vlády KSČ? V revoluční euforii si to určitě představit dovedu, teď už tolik ne. A přístup některých Zákolanských – jde o jejich rodáka, socha stojí na obecním pozemku – docela chápu. Stejně jako ty, pro které je pomník pouhým výsměchem obětem Zápotockého doby.

Mimochodem, dva dny před měnovou reformou roku 1953 občanům do očí lhal, že žádná nebude. Copak si takový člověk zaslouží sochu?

Na radnici v Zákolanech uvažovali, že o budoucnosti pomníku uspořádají místní referendum. Z nápadu sešlo; zato se v restauraci U Libuše, kde byla ještě před několika lety hostům k nahlédnutí dobová publikace „President Antonín Zápotocký ve fotografii“, konala veřejná beseda na téma „Pomník Antonína Zápotockého v Zákolanech.“ Z ní, jak mi řekla starostka Lucie Wittlichová, vyplynulo, že naprostá většina obyvatel souhlasí s ponecháním sochy, s podmínkou, že zde bude umístěn vysvětlující text. Další možností, jak vyřešit problém „uctívání“, je odstranit piedestal a sochu postavit na zem. To by sice znamenalo finanční náklady, ale je to reálné. Návrh textu bude připraven a diskutován v průběhu příštích měsíců.

Přístup radnice se mi zamlouvá. Minulost – v tomto případě zhmotněná v bronzu – by se dala zpracovat i tak, že se pomník odveze a šoupne do nějakého lapidária mezi své kolegy, anebo prostě ponechá osudu a zubu času tam, kde je. Tohle mi ale přijde poctivější: řeší se pro a proti, minulost ožívá. O Zápotockém, o jeho době a zločinech, na kterých nese svůj podíl, se mluví. Příležitost pro moderní dějiny.

Předpokladem uznání takové liberální metody je, že se pomník nebere jako „pocta“, ale jako „paměť“. V uctívání Zápotockého se samozřejmě nikomu zabránit nedá. Stejně tak, bohužel, může jeho pomník někoho urážet. Ale když socha zůstane na místě s dostatečně výmluvnou vysvětlující tabulkou, mohla by to být vyhlídka na kvalitní vyrovnání se s minulostí. Snést ji z piedestalu podle mě ani není třeba, jen ať je památka pěkně autentická. Memento s kompletní estetikou 80. let.

Je jasné, že takhle mohou s pomníkem naložit spíš „za bukem“ na venkově, v Praze by to nešlo. Zápotockého socha na dnešním náměstí Winstona Churchilla na Žižkově se poroučela v roce 1990. Ale proč dnes hledání společné vůle odpírat zákolanským občanům?

Místní lidé, říká paní starostka, se dají rozdělit na dvě skupiny – s více podskupinami. Stručně – jedni mají k Zápotockému blíž, protože se zde narodili, polistopadové změny nevnímají jako pozitivní, protože se jim ekonomicky daří mnohem hůř a současná politická reprezentace jim nezaručuje takové příjmy a takové jistoty, na které byli zvyklí (hornické platy, levné nájmy, ceny energií a tak dále.). Druhá skupina je složena spíše z mladých lidí, kteří mají práci, případně se do Zákolan nastěhovali. Ti si váží demokratických svobod (byť samozřejmě reflektují negativní jevy současné politiky) a Zápotockého vnímají jako představitele režimu, proti kterému oni nebo jejich rodiče bojovali.

Mezi nimi je jen několik jednotlivců, kteří radikálně trvají na odstranění. Ostatní chápou, že boření soch není cesta k lepší budoucnosti.

V posledních letech zažíváme těžkou relativizaci minulosti, jejích stop jsou stovky, od komunistických televizních seriálů po některé laureáty státních vyznamenání. Relativizaci epochy, kterou spolunastoloval Antonín Zápotocký. Probíhá gumování, znehodnocování paměti.

Ponechání Zápotockého pomníku k tomu ovšem nepřispívá. Naopak. Když zůstane na svém místě, nejde o zneklidňující důkaz toho, že se bolševik vrací. Ale že důležitá pomníková paměť funguje. Nechat sochu tam, kde je, s vysvětlením proč, je moudré řešení.

Mariánský sloup na Staroměstském nebo Radeckého pomník na Malostranském náměstí tolik štěstí neměly – a ten kus paměti, které nesly, tu schází.

 

Právě se děje

před 50 minutami

Test nonstop letů mezi New Yorkem a Sydney skončil úspěchem. Rekordní let trval 19 hodin

Rekordní první let mezi New Yorkem a australským městem Sydney bez mezipřistání byl úspěšný. Boeing 787-9 Dreamliner australských aerolinek Qantas v sobotu v 7:42 místního času přistál po 19 hodinách a 16 minutách letu, během něhož urazil vzdálenost 16 200 kilometrů, informoval server CNET. Podle médií se jednalo o nejdelší let s pasažéry na světě. Let mezi New Yorkem a Sydney byl zatím jen testovací a zúčastnila se jej pouze padesátka pozvaných cestujících tvořených převážně zaměstnanci aerolinek a členů posádky. Stroj byl naplněn 101 tisíci kilogramy paliva. Cílem bylo prověřit emoční a fyzický dopad dlouhých letů na lidský organismus.

Qantas plánuje v příštích měsících také přímý let z Londýna do Sydney - ten by měl být ještě o 800 kilometrů delší a potrvá ještě o hodinu déle. Komerční lety by australský letecký dopravce chtěl na těchto extrémně dlouhých trasách nabízet od roku 2022.

Zdroj: ČTK
před 54 minutami

Chilský prezident po několikadenních násilných protestech zrušil zvýšení cen jízdného

Sebastián Piňera odvolal zvýšení cen jízdenek na metro poté, co násilné protestní akce v posledních dnech ochromily metropoli Santiago de Chile. V reakci na protesty úřady vyhlásily v hlavním městě zákaz vycházení od 22:00 do 7:00 hodin. Demonstranti v pátek večer zaútočili na několik stanic metra, zapalovali ohně a blokovali dopravu. Nepokoje pokračovaly i v sobotu a demonstranti se při nich střetli s policií, která proti nim použila slzný plyn.

Podle zpravodajského serveru BBC News demonstrace proti zvýšení cen jízdného, které vláda zdůvodnila zdražováním energií a oslabením chilské měny, přerostly v posledních dnech v širší nespokojenost s vysokými životními náklady v hlavním městě. Chile patří mezi nejbohatší a nejstabilnější země Latinské Ameriky, ale bohatství je zde nestejnoměrně rozděleno a stále častěji se ozývá volání po hospodářských reformách.

Zdroj: ČTK
Další zprávy