Jedna z nejčastěji opakovaných vět posledních týdnů: Evropská unie během pandemie selhala. Nepomohla členským zemím, je zbytečná. Tato tvrzení vyslovují politici, šíří se po sociálních sítích a zaznívají v médiích. Opakuje je mnoho lidí, často i vzdělaných. Zaspala tedy EU? Nese vinu za masivní rozšíření koronaviru v členských zemích?
Odpověď nabídla Asociace pro mezinárodní otázky (AMO; nevládní nezisková organizace pro výzkum a vzdělávání v oblasti mezinárodních vztahů). Chronologicky sestavila kroky Evropské unie, jež ukazují, "kdo zaspal a jak evropské státy odmítly pomoc Bruselu v době, kdy byl přenos do Evropy už odborníky očekáván".
Na začátku je dobré zopakovat: unie nedisponuje pravomocemi v oblasti zdravotnictví a "při krizovém řízení tak může hrát pouze tu roli, kterou v současné chvíli vidíme - koordinovat jednotlivá opatření členských států, případně je financovat". Což dělá. Otázkou je, zda to tak členské státy i po koronavirové krizi budou chtít nechat, nebo zda si připustí, že by se vyplatila mezinárodní koordinace.
Představme si, že by unie měla pravomoci ve zdravotní oblasti. A představme si, že nikoli vláda Andreje Babiše, ale "Brusel" by v první fázi, v prvních dvou třech týdnech udělal úplně stejné kroky - zavření hranic, škol a obchodů, omezený pohyb obyvatel. Nastal by řev, obviňování Bruselu, že nám šlape po právech. Vězíme ještě ve fázi jakési unijní puberty, koronavirus by nám mohl pomoci maličko dospět.
Materiál AMO nejprve popisuje kroky v lednu. Evropská komise několikrát varovala členy, že "rozšíření infekce covid-19 do Evropy je velmi pravděpodobné a jeho potenciální dopad je vysoký". Nabízela kupříkladu podporu při nákupu zdravotnického vybavení. Členské země pomoc odmítly, prý "jsou na virus dostatečně připraveny. Jejich zástupci opakovaně uvedli, že žádnou podporu při boji proti nemoci či pomoc se zajištěním zdravotnického vybavení nepotřebují."
Na konci ledna Evropská komise vyčlenila deset milionů eur na podporu výzkumu nového onemocnění. Zasedl Výbor pro zdravotní bezpečnost, kde opět zaznělo, že "hrozí vypuknutí epidemie, jejíž potenciální dopad je vysoký a že je pravděpodobné další celosvětové šíření viru".
AMO popisuje i české reakce z konce ledna. Naši experti stále tvrdili, že jsme na koronavirus připraveni. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) členské země varovalo před celosvětovým rozšířením nemoci. Zástupci Česka i dalších států při jednání Výboru pro zdravotní bezpečnost oznámili, "že nepotřebují žádnou podporu ani další zásoby osobních ochranných prostředků". Komise je žádala, aby dali vědět, kdyby se věci změnily. Tak vypadal leden.
Chytré by bylo víc spolupracovat, ne se uzavírat
Když se díváte na ta doložená fakta, situace se obrací, nezaspala unie (jak to uvádějí ve svém materiálu o vlivu koronaviru na českou zahraniční politiku i naši diplomaté). Ne, členské země včetně České republiky byly varovány a samy zaspaly. Nejde o to, někomu zaspání vyčítat. Jde o snahu ukázat, jak se události skutečně, reálně odehrály.
Tvrzení politiků, že "EU zaspala" či "selhala", je klasická metoda, jak hodit vinu na jiného. Tihle lidé dobře vědí, že EK a EU nemá pravomoci ve zdravotní oblasti, ale vždycky se hodí obrátit hněv lidu proti někomu jinému a hlavně směrem od sebe.
Materiál AMO popisuje, jak i na začátku února země EU tvrdily, že mají vše pod kontrolou a jsou na šíření nákazy připraveny. Epidemie se rozjela a ukázalo se, že státy připraveny nejsou, chyběl jim nutný zdravotní materiál. Tehdy "komise aktivovala mechanismus společného zadávání zakázek. Měsíc po její první nabídce pomoci a po několikerém naléhání na vlády jednotlivých států, aby jí sdělily své potřeby, byl tedy na konci února zahájen program společných nákupů".
Zpráva stojí za pečlivé čtení, ovšem jen tehdy, pokud vás zajímá realita. Ukazuje, jak jednotlivé státy nejdřív chtěly chránit jen samy sebe, přijímaly svoje vlastní, jednostranná opatření. Sem patřilo uzavření hranic nebo zákaz vývozu zdravotního materiálu. "Postupně se ale začaly snažit znovu spolupracovat - a to jak díky Evropské komisi, která aktivně koordinuje přijímaná opatření, tak díky bilaterálním dohodám a projevům solidarity mezi sebou navzájem."
Co všechno Evropská unie dělala, lze přehledně najít i na jejích česky psaných stránkách. Krok za krokem, den za dnem. Nejde jen o uvolňování miliard eur, ale také o další akce v oblasti vědy, sdílení dat, koordinace.
Dál budeme masírováni tvrzením, že EU neudělala nic. Je to lež. Dělala to, co jsme jí dovolili. Uzavřít se do sebe by pro nás bylo smrtící víc než covid-19. Smysl má společný evropský postup. "Zapotřebí je zejména při výrobě a nákupu léků a ochranných zdravotních pomůcek, vytěžování kapacit na jednotkách intenzivní péče či řízení přeshraničního pohybu zboží a pracovníků (zejména pendlerů). Vzhledem k propojenosti ekonomik bude zapotřebí také větší koordinace při ochraně podniků a pracovních míst," píše AMO.
Neukázalo se jako omyl, že jsme členy EU, ale že jsme závislí na dodávkách strategického materiálu z Číny. Podle Asociace pro mezinárodní otázky má smysl "vypracovat pravidla průmyslové politiky a ochrany investic, která by klasifikovala zdravotnické vybavení jako strategický sektor, kde je nutné docílit vysoký stupeň soběstačnosti".
Pro jistotu to ještě jednou zopakuji, nezaspala unie, zaspaly členské země včetně Česka. Chytré by bylo se po probuzení poučit a mnohem víc v EU spolupracovat i v oblastech, které jsme jí nesvěřili.
