Vítěz amerických prezidentských voleb Donald Trump pozval Miloše Zemana, aby navštívil Bílý dům. Pro českou hlavu státu veleúspěch, který může sehrát významnou roli, pokud se rozhodne znovu kandidovat na prezidenta.
Zeman též ve středu mluvil ve sněmovně před hlasováním o rozpočtu. Zjevně a promyšleně zde pracoval na svém znovuzvolení. Jako tvrdý populista napadl sociální dávky, tedy nejslabší a nejchudší lidi v Česku. A znovu podpořil Andreje Babiše, jehož hodlá navrhnout na Nobelovu cenu za ekonomii.
Absolutně již nelze Miloše Zemana považovat za levicového politika. Nějaká solidarita? Co to je? Český prezident je jen a jen nacionální populista, ani vlevo, ani vpravo, stojí tam, kde ho chce masa mít. Sázka na Trumpa mu vyšla; podporu mu vyjádřil proto, že je stejného ražení. Zeman dokáže mluvit stejně nekorektně, útočně, rád šokuje, rozumí si lépe s Kremlem než s Bruselem a tíhne k miliardářům (stejně jako miliardář Trump, který si je nyní nominuje do vlády).
Jak Zeman blízkosti s Trumpem využije pro Česko či pro Evropskou unii? Mluvčí Hradu k telefonickém hovoru obou politiků sdělil: "Nastupující prezident USA Donald Trump v rozhovoru ocenil skutečnost, že prezident republiky 'byl jediným evropským prezidentem', který ho veřejně podpořil ještě před listopadovými volbami v USA."
Toto bylo pro Trumpa zřejmě zásadní, ocenil, že Zeman stál proti EU na zadních (stejně jako v případě rakouské prezidentské volby). To mu imponuje. Mohl by se tedy Zeman stát jakýmsi můstkem mezi EU a Trumpem? (Podobně se můžeme ptát, jestli by takovou lávkou mohl být Viktor Orbán, i jeho magnát pozval.)
Mostem EU do trumpovských států se Zeman nestane, protože nijak a v ničem nereprezentuje dnešní Unii. A pokud by se EU začala měnit, nacionalizovat, pokud by třeba Marine Le Penová vyhrála francouzské prezidentské volby, spojkou na Trumpa by se stala mnohem spíš ona. Platí, že aby nějaký politik z malé země tvořil spojnici "Východ–Západ", jak o tom aspoň dříve Zeman snil, musí být buď důvěryhodná, nebo silná politická osobnost. (Důvěryhodná pro všechny strany.)
Locker room kumpán
Podobné je to s významem spojení Zeman–Trump pro Česko. Tahle země potřebuje dělat evropskou politiku, jinak zajde na úbytě, a k zajištění bezpečnosti potřebuje nutně NATO. Aliance pak žádá razantní zvýšení výdajů na armádu, která u nás mimo jiné trpí akutním nedostatkem vojáků. Zeman ve středu mluvil před poslanci o rozpočtu, kritizoval navržené vládní výdaje, ale nenavrhl víc peněz pro armádu, ač je jejím nejvyšším velitelem.
Bude tedy spíš jen můstkem trumpismu, Trumpova tvrdého, nekorektního politického stylu. Nikoli nějakým novým Václavem Havlem, k němuž bude Amerika s úctou vzhlížet. A jehož by si mohlo vážit i Rusko. Maximálně se stane (na pár minut) jakýmsi "locker room" (šatnovým) kumpánem. Spojení s Trumpem využije pro sebe, ne pro nás, můžeme očekávat.
Kolik mají ti dva skutečně společného? Zeman u nás spustil čínsko-zahraniční politiku, brutální odklon od lidských práv. Za politicky prašivého, jemuž je nutné se na sto honů vyhnout, považuje dalajlámu. Aby Čínu nepohněval. Trump naopak. Čínu dráždí rád, dalajlámu, který chce jet příští rok do USA, dost možná v Bílém domě v klidu přijme.
To, že Zeman už nepředstavuje žádný politický postoj, není ani levý, ani pravý, ani jiný, zůstal prostě jen Zemanem, který se stará o svoji budoucnost, dokázal i při svém projevu ve sněmovně před hlasováním o rozpočtu. Zpočátku se zdálo, že se bude držet tématu rozpočtu, čemuž jistě poměrně slušně rozumí. Ale český prezident se opět neudržel a na závěr otevřel stavidla populismu a devótnosti vůči miliardáři Andreji Babišovi. Zjevně mu jde o to, aby ho podpořil při případné další volbě na Hrad.
Nobelik Babiš...? Úlet
Zeman kabinetu vytkl dva „baťohy“, které, míní, zbytečně zatěžují rozpočet. První vidí v nezdravě velké podpoře solárním elektrárnám. Druhé břemeno pak spatřuje v sociálních dávkách. Jmenoval tři z nich, které prý "lidem škodí kupříkladu tím, že je odnaučují pracovat": doplatek na bydlení, příspěvek na bydlení, podpora v hmotné nouzi. Prý na ně "dosáhne každý, kdo si o ně řekne", dokonce je prý lidé dosahují vyhrožováním úřednicím. "Měli bychom je (dávky) omezit těm, kteří odmítají pracovat a posmívají se těm, kdo poctivě chodí do práce,“ pravil Zeman.
Megapopulistické. Na tyto dávky mají nárok lidé s nejnižšími příjmy, jejich poskytnutí se odvíjí od životního minima. Pokud chcete příspěvek v hmotné nouzi, měsíc co měsíc musíte na úřad a doložit, jaký máte příjem. Obcházet kritéria lze jedině tak, že pracujete načerno. Jinak jsou ty tři dávky určeny pro matky samoživitelky, rodiny s jedním příjmem, rodiny, kde jsou živitelé nezaměstnaní atd.
Opakuji, Zeman dávno není levicový politik, ani omylem. Je zcela jasné, kam jeho "výtka" mířila: na Romy, lidi v ghettech, případně na uprchlíky, kteří, dokud se nenaučí řeč, bývají odkázáni na dávky. Ryzí populismus, za jaký by se nemusel stydět Martin Konvička nebo Tomio Okamura.
Konec svého vystoupení prezident věnoval Andreji Babišovi. "Před třemi roky jsem se dopustil neprozřetelnosti – řekl jsem, že pokud se ministru financí podaří dosáhnout vyrovnaného rozpočtu, navrhnu ho na Nobelovu cenu za ekonomii. Ještě je prosinec. Těch 55 miliard přebytku se může rozplynout. Počkáme si na leden. Ale kdyby se nerozplynuly – pátrám po adrese nobelovského výboru," oznámil.
Zeman má svého miliardáře, kterého si pěstuje, a ani u Babiše není jasné, co vlastně je, kde vlastně stojí, zda napravo, nalevo, uprostřed. Není divu, je na prvním místě populista, jen zatím ne tolik nacionální jako Zeman. Prezident jistě ví, že Babiš nikdy Nobelovu cenu za ekonomii nedostane. Takže je to jen devótní gesto k mocnému majiteli Agrofertu, jehož podporu potřebuje.
Závěr? To, že se Zeman stane mostem mezi Unií a Trumpem, je stejně pravděpodobné, jako že Babiš dostane Nobelovu cenu za ekonomii, pokud to český prezident navrhne.
