reklama
 
 

Stanislav Gross: Expremiér, který dokázal vyznat svoje viny

16. 4. 2015
Komentář Martina Fendrycha: Stanislav Gross ke konci života přijal Krista a přiznal, že věci nedělal dobře. Cenné.

Zemřel Stanislav Gross. Velmi mladý, ve věku 45 let. Byl nejmladším českým premiérem. Skoro přesně před deseti lety, po skandálech s financováním bytu z premiérské pozice odstoupil a jako výrazná persona v politice v podstatě skončil. Gross je první český porevoluční premiér, který zemřel.

Psát o něm těsně po smrti není snadné. Grosse totiž můžeme považovat za člověka, který stál na začátku prudkého propadu důvěry v české politiky. Pravda, ještě před ním Miloš Zeman a Václav Klaus uzavřeli opoziční smlouvu, kterou značná část voličů vnímala jako zradu. Ale Gross byl ve své době nejoblíbenějším politikem. Dokonce i Václav Havel mu nějaký čas věřil. Byl považován za „korunního prince“ sociální demokracie.

Stanislav Gross předvedl neskutečnou kariéru: 1995 předseda poslaneckého klubu ČSSD (ve 26 letech), 1998 se stal místopředsedou Poslanecké sněmovny, 2000 byl ministrem vnitra ve vládě Miloše Zemana, později Vladimíra Špidly, 2002 byl zároveň 1. místopředsedou vlády. Červenec 2004 - předseda vlády (ve věku 34 let). A 2005 – předseda ČSSD. Pak rychlý pád, když neuměl vysvětlit, kde vzal peníze na byt.

Pravdou je, že o Grossovi panovaly vážné pochybnosti, už když byl ministrem vnitra. Vytvářel si svoje utajené policejní týmy; nejznámější se jmenoval Mlýn. Protikorupční jednotka během předvolební kampaně v roce 2002 získala nejasnou informaci, že na Grosse někdo sbírá kompromitující materiály. Poté sestavil speciální tým „k zajištění úkolů spojených s podezřením na trestné činy korupce, do kterého mohou být zapojeni i policisté.“

Ale pro mnohé to byl až do aféry s bytem a strýcem Vikem a Libuší Barkovou nadějný, mladý politik. „Nikdy před vámi nebudeme uhýbat pohledem“ stálo na billboardu Grosse s Petrou Buzkovou v roce 1996. Později, rok před malérem s bytem, z plakátu sděloval „Myslím to upřímně“. Proto bylo zklamání z tohoto sociálního demokrata pro mnohé voliče tak kruté. Proto odstartoval pád důvěry v politiku.

Později se objevily vážné pochybnosti, zda Gross vystudoval poctivě práva v Praze a poté v Plzni. Z archivu plzeňské právnické fakulty kupříkladu zmizela jeho rigorózní práce. V roce 2007 vyplulo na světlo, že se stal milionářem (patřilo mu asi třicet procent firmy Moravia Energo). Atd. Z naděje se stal prototypem českého politika: potíže s titulem JUDr., podivné vazby, zázračně získaných sto milionů. Nákupy nemovitostí v Miami na Floridě a v Praze.

Všem, které jsem zklamal, se omlouvám

Strmá kariéra nejmladšího českého premiéra byla jistě výjimečná, neobyčejná. Ale mnohem zajímavější a výjimečnější bylo, že se Stanislav Gross, zřejmě díky kruté nemoci, změnil. Dozvěděli jsme se to v dubnu loňského roku. Česká televize v pořadu 168 hodin odvysílala ukázky z dokumentu, ve kterém bývalý premiér učinil jakési doznání. Přiznal, že lhal okolo bytu. A po devíti letech se lidem, kteří mu věřili, omluvil.

Nemocí viditelně změněný Gross pro dokumentární cyklus České televize Expremiéři řekl: „Všem vám, kteří jste mi před x lety důvěřovali a pak jste měli pocit, že jsem vás zklamal, tak vám se opravdu omlouvám. Je to něco, co cítím zapotřebí, aby zaznělo a šlo ze mě ven.“ – Tohle je u nás cosi naprosto neobvyklého, neznámého. Přiznal, že v politice nedělal jen dobré věci.

O půjčce od strýce a jiných tvrzeních, kterými v roce 2005 přesvědčoval veřejnost o své nevině, o devět let později řekl: „Naprostá většina z nich byly vymyšlené věci, ale některé měly racionální základ. Třeba kolem mého bytu jsem nemluvil úplně otevřeně.“ Bál se údajně přiznat, že byt platil z poslaneckých náhrad. „Beru to tak, že jsem byl potrestaný za to, že jsem nemluvil pravdu,“ pravil.

Při své televizní konfesi prozradil ještě jednu věc: „Po odchodu z politiky jsem zažil několik úžasných věcí. V osobním životě jsem měl možnost si hodně narovnat vztahy doma. A v tom duchovním životě jsem taky prošel nějakým vývojem. Přijal jsem Krista a žiju vnitřně svobodnějším životem.“

Ze sociálnědemokratické hvězdy se tedy nemocný Gross proměnil v člověka, který uvěřil v Boha a našel sílu veřejně přiznat některá svá selhání. Změnil se. Můžeme doufat, že zemřel smířen. Díky jeho obrácení i my s ním můžeme být smířeni. Ke konci svého krátkého pestrého života to zřejmě opravdu myslel upřímně. To má větší cenu než celá jeho kariéra.

autor: Martin Fendrych | 16. 4. 2015

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama