David Klimeš David Klimeš | Komentáře
28. 1. 2021 7:30

Žijeme ve státě, který nám umírá před očima. Tentokrát bohužel doslovně

Pokud se očkování proti koronaviru zpožďuje, potřebujeme začít o to více testovat. Pouhé vršení dalších a dalších zákazů, které ani nelze dodržovat, je jen morbidní fraškou.
Pokud vám tohle ještě dlouho nemohu dopřát, musím vám nabídnout snadno dostupné testování.
Pokud vám tohle ještě dlouho nemohu dopřát, musím vám nabídnout snadno dostupné testování. | Foto: ČTK

Tak dlouho jsme se hádali o rezervační systém na nedostatkové očkování, až nám z toho tři hodiny mrznou pendleři na hraničním přechodu ve Folmavě při čekání na test. Ta souvislost je logická: pokud není dostatek vakcíny, nezbývá nic jiného než s virem zápasit pomocí co nejširšího testování.

Na přechodu ve Folmavě ale nyní čekáme tak trochu všichni. Negativní test coby vstupenka do jakž takž normálního života se totiž šíří po Evropě ve velkém. Na Slovensku bez něj například nově už nemůžete ani do práce. Ale my žijeme v Česku, takže v rámci premiérovy strategie "best in covid" o nás světové agentury referují titulky typu "Anger on Czech border as Germany demands virus tests".

A aby to bylo ještě horší - jen málokdo v Evropě vyhlíží očkování tak bezmocně jako my. Nejenže lidi nemotivujeme, aby se nechali očkovat, stát je dokonce pobízí, aby se vyhýbali testům. To je v Evropě po roční zkušenosti s virem naprostý unikát. Ocitli jsme se tak v situaci, kdy vláda jen vydává nová a nová doporučení a Češi se jimi méně a méně řídí. Stavíme Potěmkinovu vesnici, která nám brzo spadne na hlavu.

Policista na obchůzce

Proč jsou testy tak důležité? Epidemiolog jistě vychrlí spoustu důvodů. Ale stejně tak dobrou odpověď by mohli dát právník, ekonom či sociolog. Společně by asi řekli: Aby bylo možné vymáhat sankce. Je totiž diametrálně odlišné, kontroluje-li policista, zda máte povinný negativní test, a když se s třasem v nohou vydává vymáhat aktuální vládní nařízení, která už skoro nikdo nedodržuje, protože si je ani nepamatuje.

Představme si situace, jaké by měl dnes hypotetický policista podstupovat. Ráno začíná v ulicích měst namátkou zastavovat lidi a vymáhat nasazení masky, protože jsou od dalších osob méně než dva metry. Snad by to přežil ve zdraví.

Následně míří do supermarketů přeměřit, zda má každý zákazník, který si přišel pro rohlíky, k dispozici 15 metrů čtverečních prodejní plochy. Výsměch by byl tím lepším výsledkem.

Pak se náš hrdina přemísťuje na nejbližší pracoviště, aby prolustroval chrchlající pracovníky a přeptal se jejich apatických zaměstnavatelů na podnikové testování.

Po takové zkušenosti by si nejraději něco objednal u výdejního okénka, jenže právě tam by jej čekalo setkání s tlachajícím davem, který mezi řečí upíjí pivo z plechovky, a on by jej proto měl podle regulí zpokutovat.

Kontrole zavřených obchodů se policista raději vyhne, protože poslední hádku v prodejně obuvi, kde se přel o to, jaké číslo bot si rodina ještě může koupit, si už nechce zopakovat.

Raději tak zvolí bezpečnou kontrolu zavřeného ubytování. Jaké je ale jeho překvapení, když zjistí, že horské penziony jsou plné lidí na služebních cestách. V hotelové restauraci se mu už ani nepodaří prolustrovat páry nad dobře napěněným půllitrem, protože i když se opravdu snaží, nejsou již dotyční schopni artikulovat. 

Vše směřuje k jediné otázce: Jak dlouho ještě budeme předstírat, že uzávěra v Česku funguje? A jak asi Češi zareagují v této atmosféře na doporučení, aby místo roušek nosili respirátory? Koupí si jeden a budou ho měsíce žmoulat v kapse? Nejspíš.

Nepotřebujeme, aby se v zemi rozmohla kultura kolektivního předstírání, jakého jsme si v 70. a 80. letech minulého století užili víc než dost. Jediný způsob, jak situaci se ctí zvládnout, tedy nabízí masivní testování.

Záchranný kruh a koule na noze

Právě ono může zafungovat jako kotva minimálně na další půlrok, než se podaří proočkovat kritické množství populace. Jiné možnosti teď nemáme.

Radikálně si s tím poradili na Slovensku, kde přistoupili k "povinně dobrovolnému" vynucování negativních testů. Kdo v posledních třech měsících neprodělal covid nebo se nemůže prokázat negativním PCR či antigenním testem, má dnes mezi Tatrami a Dunajem dosti komplikovaný život. Může do nejbližších potravin či lékárny. Nedostane se už ovšem do práce, do banky, do dalších obchodů, a dokonce ani do přírody.

V Česku ale nejenže testy nejsou rozšířené tak, jak by bylo třeba, zdejší vláda od nich přímo odrazuje. Víme, že nejčastěji k přenosu infekce dochází v domácnostech a velkých podnicích. Jenže pokud nahlášení pozitivního testu v práci znamená odchod na nemocenskou s pádem na zhruba šedesát procent výdělku, mnozí lidé s nižší mzdou si to prostě nemohou dovolit a nákazu zatají. Už dávno měl být zavedený příplatek, který by zaměstnance k dodržování pravidel motivoval. Ještě horší pak je, že z této bizarní, leč pochopitelné kolegiality nemocní nehlásí své kontakty, takže trasování nevyhnutelně krachuje.

Rodiny toužící navštívit prarodiče, vyjet do přírody či zajít na úřad nemají jednoduchou možnost se nechat - ideálně zdarma - otestovat například v lékárně či jiných podobných uzlových bodech. Za takové situace je prakticky nemožné otevřít školy, kde je pravidelná kontrola zcela nezbytná.

Zatímco v ostatních evropských zemích se testování stává záchranným kruhem, který jim při čekání na očkovací látku pomáhá udržet se nad vodou, my z něj děláme kouli na noze.

Včera bylo pozdě

Je věcí politické a celospolečenské debaty, zda bychom i u nás měli přistoupit k tak drakonickým omezením, pro jaké se rozhodli Slováci. Není ale pochyb, že pro příští těžké měsíce potřebujeme rychle najít nový balanc mezi smysluplnými zákazy a jejich efektivním vynucováním. Už včera bylo pozdě.

Pokud by náš policista jasně věděl, co je podmíněné negativním testem, rázem by jeho práce opět dostala smysl. Pokud by ve velké firmě přistihl chrchlajícího člověka bez aktuálního negativního testu, měl by jeho zaměstnavatel po právu velké problémy. Pokud by naběhl do hotelové restaurace, mnohým lidem na "služební cestě" by nedopitý půllitr zhořkl na velmi nepříjemnou úroveň.

Zákazy a omezování osobní svobody jistě nikdy nemohou být základem demokratického státu. Ale také platí, že pokud je represe neúčinná a k smíchu, pak stát umírá. V této krizi to navíc bohužel platí doslovně.

Pneumolog: Odchodem viru z těla to nekončí, covid vyvolává pochybnosti, hodně tápeme (video z 26. ledna 2021)

Asi desetina lidí má potíže i měsíc po nemoci, pět procent i po čtvrt roce. U nejtěžších případů budou mizet měsíce, říká Vladimír Koblížek. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

Další zprávy