Klidně obojí.
V letošním létu funguje tento jednoduchý model tak i tak.
Mladí přichází ze zvědavosti, ti starší z nostalgie, v obou skupinách pak hrstka těch, kteří chtějí podpořit své oblíbence, někdo si jde písknout na ty, které nemusí. K volbám? Nebo na louku pod starým hradem, kde se staví zvukové aparatury? Vyberte si, co chcete, je to jedno.
Dvě pódia, lepší a horší. Stage A. Stage B. Jedno vítězům, druhé ne zrovna poraženým, ale dejme tomu "nevítězům". Nebo taky provařeným hvězdám a možná talentům. J.A.R., lidovci, Kryštof, Paroubek, Topolánek, Sunshine, Strana zelených.
Odevzdáte hlas nebo peníze u pokladny a čekáte. Budou "ti vaši" ve formě? Zastíní ostatní?
Od koho se čekalo hodně, často zklame. Na festivalu České hrady pod Kunětickou horou měli být za hvězdy muzikanti z kapely Sunshine. Jenže zpěvák Kay Burianek byl falešný v každém druhém tónu a jen se na efekt naparoval s kytarou zavěšenou kdesi u kolen. Frajer bez kvality. Nebo to byl Paroubek, kdo si hraje na frajera?
Ono se to plete... Slunce pere, proud piva sílí. Člověk brzy otupí a podstata mu začíná unikat. Šel za hudbou, a teď hraje v improvizované hospodě stolní fotbálek. Chlapi nekoukají na směšně se naparujícího zpěváka, ale jejich pohledy míří na dívky v plavkách.
Nikdo na zpěváka (Nebo na Topolánka s Kalouskem? Hrají na stage A, nebo B?) nekřikne, že nudí. Že je falešný. To dokázal Topolánkovi říct jen Václav Klaus...
Taková divná smířlivost. Jsou tři hodiny odpoledne a konečně lepší časy přijdou až po půlnoci, až konečně nastoupí opravdu dobré, sehrané a prověřené kapely. Nebo to bude až někdy za tři generace? Teď se všichni povalují, hledají klid a stín a není nikdo, kdo by nástup kvality urychlil.
Všichni jsme si tu rovni, někteří rovnější. Kdo má k dispozici stage A, hraje celou hodinu. Na koho zbyla stage B, má vyměřených jen padesát minut. Všichni jakože stejně, někteří ale mohou víc.
Ale nakonec se všichni baví dobře. Hvězdy na pódiu si vynucují potlesk publika tak, až to loudění je trapné. Skupina Kryštof chce, aby se jí tleskalo hned od druhé písně. Lidi manipulaci berou, zvedají se ze země a dělají, co jim někdo z vyvýšeného pódia říká.
Muzikanti ještě přidají vlastní reklamu na novou desku a skoro nařídí lidem, aby si ji koupili. Volte nás, jsme nejlepší. Kdo to vlastně řekl? Topolánek nebo někdo ze Support Lesbiens? Asi všichni.
Spořádaně do fronty na pivo, na záchodky, na limonádu, na finanční úřad, na městský úřad, k urnám...
Je zvláštní, co nás na tom všem přitahuje. Způsob české demokracie ani rockový festival není vůbec levná záležitost. Válíme se při tom v prachu, zbožně koukáme kamsi na vyvýšená pódia, pijeme pivo a věříme, že s našimi hvězdami nám bude líp. Ráno zjistíme, že to tak není.#reklama
Ale co, aspoň že si můžeme kolem sebe dělat ten svinčík a házet pod sebe vypité kelímky. Vždyť jsme si to zaplatili a máme demokracii. A to jde, ne? Nebo to je trochu jinak?
