Vladimír, na kterého vydělává polovina ukrajinské vesnice, se v žargonu nazývá klient.
Je to zprostředkovatel, který svým krajanům pomáhá splnit nebo častěji obejít všechny náležitosti, které po nich požaduje český stát, a získat vstupní vízum. Zařídí jim i ubytování a práci a další služby, jako třeba zdravotní pojištění, nebo spíš doklad, že si ho platí, i když tomu tak není. Za to si pak účtuje hromadu peněz, až padesát procent z platu těch, které zaměstnává nebo jim dohazuje práci. Práce je to ale často načerno a skoro vždy ne úplně "košer" z hlediska českých zákonů a předpisů.
Klientský systém udržuje desítky tisíc ukrajinských migrantů ve vazalském postavení. Má na svědomí masu nelegálů, kteří žijí v suterénu společnosti a nemají žádná práva ani právní povědomí. Z této situace mají užitek pouze klienti a firmy, které klienti anonymní levnou pracovní silou zásobují.
České firmy klientský systém, byť i nevědomky, podporují tím, že na některá místa najímají zaměstnance jen prostřednictvím agentur - což jsou často právě klienti nebo organizace s klienty domluvené - a nechtějí jednat přímo s jednotlivci. Možná kdyby věděly, za jakých podmínek migranti pracují, tento výhodný "nákup" pracovní síly by si rozmyslely.
Klientský systém dělá těžkou hlavu českému státu. Přinejmenším proto, že ho připravuje o daně. Ale stát a jeho zákony ho paradoxně přiživují. Odborníci totiž dávají vznik a rozvoj tohoto systému do souvislosti s restriktivními opatřeními státu pro vstup cizinců na český pracovní trh. Jinak řečeno, čím jednodušší by byla pravidla, tím menší by byla potřeba pokoutních zprostředkovatelů - "klientů", a tím méně by zde žilo nelegálů.
Diskutujte: Jak by měla Česká republika řešit klientský systém?
- Další díl pravidelného komiksu naleznete na Aktuálně.cz příští pondělí
