Před 120 lety

Národní listy ze soboty 12.června 1886 napsaly mimo jiné:

Vídeň a Praha. Vídeňáci jsou nešťastnými, že cizinci vyhýbají se "světovému městu nad Dunajem" a že nemají pražádného smyslu pro krásy a příjemnosti, jež skutečně Vídeň navštěvovateli poskytuje. Dle policejního výkazu ubytovalo se v Praze dne 5. t.m. ve 13 hostincích 402 hostů, ve Vídni v 50 hostincích 410 hostů. Víme, v čem tkví ten problém.ceny vídeňských hotelů a pokojů jsou velice vysoké. Za elegantní pokoj zde zaplatí cizinec 2 zl. 50 kr., za světlo 60 kr., za mýdlo 50 kr., za posluhu denně 50 kr., úhrnem 10 zl. 10 kr. a to ještě nepočítáme jídelny, podomky, atd. Paříž, Berlín, Londýn a hlavně Praha jsou více jak polovic levnější! V tom to tedy vězí, proč každý, kdo nemá peněz na vyhazování, Vídni raději se vyhne. Snad se poskytnutím tímto zavděčíme také některým pražským pánům hoteliérům.

Pouliční výtržnosti v Pešti. Ještě včera zdálo se skoro, že příšerný pouliční ruch v hlavním městě uherském vyrůstá vládě přes hlavu. Ale v noci na dnešek se list obrátil. Zdáť se v skutku, že jsou pouliční ty kravaly už definitivně skoncovány. Včerejší noční vzbouření bude nepochybně posledním výstupem onoho rozčilujícího divadla. Policie peštská měla geniální nápad. Vymyslila plán, jak výtržníky dostati šmahem všecky do pasti. A plán její, byv vojskem přesně proveden, se povedl. V jediné chvíli zlapáno nejpestřejší shromáždění, čítající okolo 1600 hlav, v pasti z bodáků sestrojené. Ulice poskytují již obvyklý obraz denní.

Vybraný článek v plném znění:         

Z plováren.

Proměnlivá povětrnost posledních dní spůsobila, že ochabla valně návštěva říčních lázní a koupelí. Temperatura vody klesla i pod 14 stupňů C., "vřelost" to, která i mnohého otužilého plavce odstrašila od návštěvy plovárny. Věrnými zůstali řece jen ti, kdož jsou abonováni a právě okusili požitku, jakým jest vědomí, že člověk osvojil si základní tempo umění plaveckého, a že bydlo plovčího mistra, ku kterému poutá jej prozřetelně vydatné lano, za krátký čas zřekne se své vlády nad ním Zatím ovšem stoupá již opět polehoučku ručička na ukazovateli plovárním, hlásající teplotu vody a vzduchu a také se již čistí voda, jež za posledních dnů hlavně kalnými proudy Berounky valně byla znečištěna; za krátko bude opět veselý rej na těchto prknech, jež vedle divadelních asi jsou nejkluzčí, v plném proudu.

Před 100 lety

Národní politika z úterý 12.června 1906 napsala mimo jiné:

Vídeňská ulice dnes se bouří. Antisemité alarmovali ji proti Maďarům, proti vítězné maďarské koalici, jejíž zástupci v delegacích právě konají druhou svou plenární schůzi. S úsměvem mohou maďarští ministři a delegáti pohlížeti z oken svého poradního sálu na lomozící vídeňskou ulici, která tentokráte jásá před palácem následníka trůnu a mlčí před císařským hradem. Maďarům křik ten neuškodí. Jdou už přímo ku svému cíli, ku své samostatnosti a to tím rychleji, čím větší je nebezpečí, že Rakousko s Německem spojí se nejen intimním svazkem vojenským, nýbrž i hospodářsko-obchodním ve společné celní unii "středoevropské". Maďaři vědí, co to znamená, proto nyní ten chvat u nich po hospodářském osamostatnění.

Divadlo v Barceloně zničeno požárem. Včera večer bylo "Divadlo Umění" v Barceloně zničeno požárem. 21 hasičů bylo při záchranných pracích zraněno.

Vybraný článek v plném znění:

"Vyrovnací kabinet."

Jak známo, nazval ministerský předseda bar. Beck v programové své řeči v panské sněmovně nynější ministerstvo "vyrovnacím kabinetem". Brněnský orgán posl. dra Stránského poznamenává k tomu mezi jiným: "Od zrušení jazykových nařízení se před německými zpupnými požadavky neustále ustupovalo, z čehož přirozeně Němci nabyli přesvědčení, že nikomu ve Vídni nejedná se o smírné a poctivé vyrovnání, nýbrž toliko o německé panství v Rakousku. Němci dobře vědí, že jejich věc nevisí na Beckovu kabinetu, že po něm nemůže pro ně přijíti nic horšího. A proto lze říci, že vyhlídky vyrovnacího ministerstva jsou špatné, pochmurné. Beckův kabinet snad by se udržel, kdybychom řekli, že se všemi svými požadavky počkáme aspoň sedm let a osudy své na tu dobu s důvěrou vložíme do rukou Němců. Jinak ale budou mu Němci škrtati v plánech tolik, že mu nic nezbude k provedení a on pak zemře z nedostatku výsledků vyrovnací horečkou.

Před 80 lety

Lidové noviny ze soboty 12.června 1926 napsaly mimo jiné:

Ohromné výtržnosti v parlamentě. Komunistická obstrukce zmařila dnes v noci odhlasování cel a v 10 hodin dopoledne ještě není schůze skončena. Je toliko přerušena a vyjednává se, co dělat. Socialistické strany žádají demisi vlády, vyčítajíce ministerskému předsedovi, že neuznal za vhodno odpovědět v noci na jejich požadavky a vysvětlit jednání policie při demonstracích komunistů, kteří byli nedávno napadeni.

O stálá místa v radě Společnosti národů. President brasilské republiky zaslal předsedovi rady Společnosti národů dokument, v němž se vyslovuje stanovisko Brasilie. Z dokumentu vysvítá, že Brasilie se vzdává nejen členství v radě, nýbrž i ve Společnosti národů.

Simultánní hra mistra Retino v Moravské Ostravě. Mistr šachu Réti sehrál ve čtvrtek večer v Moravské Ostravě v hotelu Zuber simultánní partii s dvanácti nejlepšími hráči Ostravska. Hra trvala až do dvou hodin v noci. Ze dvanácti sehraných partií vyhrál Réti sedm, čtyři se skončily remis a jednu s ostravským šachistou Abrahamem prohrál. Simultánní hra Retino se ovšem těšila velké pozornosti ostravských šachistů.

Vybraný článek v plném znění:

Pražští komunisté uspořádali včera na Havlíčkově náměstí tábor lidu s programem proti zavedení agrárních cel. Když chtěli táhnout Jindřišskou ulicí k Václavskému náměstí, policie se jim postavila v cestu. Komunisté útočili na kordon dvěma nákladními auty, kterých se však policie zmocnila a vytlačila část demonstrantů zpět na náměstí, odkud začali komunisté házet kamením, železnými součástkami, sklenicemi apod. na strážníky, kteří použili k obraně svých obušků a rozptýlili demonstranty. Při těchto potyčkách bylo zraněno na šedesát strážníků, jeden policejní důstojník a komisař, do nemocnic byli dopraveni tři civilisté, zadrženo bylo 49 osob. Večer o 21. hodině byl již v pražských ulicích klid. Této demonstrace využili komunisté ve sněmovně dnes ráno k lomozné obstrukci a k ztížení situace, takže k hlasování o clech se nemohlo přikročit.

Před 60 lety

Mladá fronta ze středy 12.června 1946 napsala mimo jiné:

Lidice připomínkou boje proti fašismu. Lidická pláň, zkropená před čtyřmi roky krví zdejších otců a synů byla i letos zaplněna mnoha desetitisíci poutníky ze všech krajů Čech, kteří sem přicházeli už od ranních hodin, aby vzpomněli tragedie obce, dnes už známé v celém demokratickém světě. Nechyběli nejvýznamnější státní činitelé a také pozůstalí. Po přehlídce čestné roty položil ministr vnitra v zastoupení vlády věnec u hrobu zastřelených mužů a pod prostý kříž s trnovou korunou, kde už dříve se shromáždilo velké množství věnců a kytic od nejrůznějších delegací. Svět nemohl zprvu ani věřit, že je možné přepadnouti klidnou obec, vyvraždit její obyvatelstvo a zašantročit děti do cizích rukou. Když se zpráva ukázala pravdivou, zvedl se tak mohutný odpor u všech lidí civilizovaného světa, ozývaly se protesty a četné vesnice i města daleko za našimi hranicemi dostávala jména vyhlazených Lidic. Lidice oslavují nyní své opětné vzkříšení v ČSR, porotou po zákonu této svobodné země a jejich jméno nezanikne.

Emil Zátopek ukazuje před evropským šampionátem v Oslo skvělou formu. "Monsieur Zátopek, et de tout les athlétes de Suisse přijměte mé blahopřání a všech švýcarských atletů!" řekl Zátopkovi po utvoření rekordu na 5 km časem 14:36,6 min. v hlubokém obdivu vedoucí švýcarských atletů. Soukromě nám pak ještě prohlásil, že Zátopek zraje pro srpen mistrovství Evropy v Oslo. "Máte štěstí," doložil M.Langermann s úsměvem, "severská konkurence mizí v propadlišti profesionalismu. Budete mít mistra Evropy!"

Vybraný článek v plném znění:

Kolika lidskými životy zaplatila Francie válku.

Podle posledních statistik vydaných francouzským ministerstvem války bylo zabito v poslední válce 150.000 francouzských vojáků. Z toho 116.000 padlo v tažení roku 1939-40, od uzavření příměří do invase 11.000, nových 11.000 od provedení invase do kapitulace Německa a 12.000 v podzemním hnutí. Ze 130.000 Alsasanů, kteří byli násilím vřazeni do německé armády, zahynulo 60.000 osob. Z jednoho milionu zajatců, kteří byli drženi v německých táborech, zemřelo 24.000 osob. Ze 100.000 politických vězňů se jich nevrátilo 60.000.

Před 30 lety

Rudé právo ze soboty 12.června 1976 napsalo mimo jiné:

Všude na plné obrátky. Blíží se konec týdne, který se tentokrát zemědělcům vydařil. Opožděná senoseč totiž již ve všech oblastech naší republiky nabírá na tempu. Slunečné počasí přímo vybízí zemědělce a také obyvatele vesnic, zejména mládež, aby pokosili každý lán vojtěšky, jetele, trávu z luk, pastvin i příkopů a mezí. Letos se klade mimořádný důraz na sklizení všech ploch, aby si zemědělské podniky vytvořily dobrou krmivovou základnu. Někde při senoseči nezapomínají, že nejde jen o množství, ale také o kvalitu. Konečně, potvrzují to i zprávy z jednotlivých krajů a okresů.

Prohlubování všestranných přátelských vztahů. V moskevském Kremlu v pátek skončily sovětsko-indické rozhovory na nejvyšší úrovni. Představitelé obou zemí posoudili perspektivy dalšího rozvoje a prohlubování všestranných sovětsko-indických přátelských vztahů na základě smlouvy o míru, přátelství a spolupráci. Vyměnili si rovněž názory na mezinárodní problémy zajímající obě strany.

Vybraný článek v plném znění:

Na okraj: Nedobrovolný dar.

Rozvojové země nedobrovolně věnovaly v letech 1960-1972 vyspělým kapitalistickým zemím na 44 miliard dolarů, a to ve formě vyškolených odborníků. Z toho na USA připadalo kolem 30 miliard dolarů. Jsou to čísla překvapující a šokující, která jsou výsledkem studia v rámci konference OSN pro obchod a rozvoj. Mezinárodní hospodářské vztahy byly tradičně zachycovány jako proces toku zboží a kapitálu. Avšak takový pohled dával nedostatečný obraz o pohybu zdrojů tím, že jak zpráva zdůrazňuje vylučoval tok produktivních zdrojů z rozvojových do rozvinutých kapitalistických zemí, který představuje odčerpání inteligence.

Podle uvedeného pramene poskytla Kanada v letech 1961 1972 pomoc rozvojovým zemím v hodnotě 2,3 miliardy dolarů, avšak kapitálová hodnota odborné pracovní síly odčerpaná v tomto období z rozvojových zemí činí 11,5 miliardy dolarů, v případě Velké Británie jsou obdobná čísla 4,4 a 5,5 miliardy.

Nad těmito čísly se vnucuje jediná otázka: kdo vlastně komu pomáhá? Zvlášť když se ještě vezme v úvahu obrovské převádění zisků z rozvojových zemí do sejfů bank v kapitalistických metropolích.