Už skončilo všechno to pohoršení nad chystaným zdražováním pražské "emhádé"? Všichni už si odplivli, jak je to asociální, neekologické a nesmyslné? Pokud ano, nastal ten správný čas promluvit si o tom v klidu.
Všechna větší města v Evropě zažívají renesanci veřejné dopravy, která pomáhá řešit jejich ekologické problémy. Radnice se tak logicky snaží, aby jízdné bylo cenově dostupné. Ale pokud má celý systém fungovat, nesmí ho přivést ke krachu.
Řekněme to natvrdo: není normální, aby zdaleka nejrozsáhlejší městská doprava v Praze stála ročně 3650 korun, když i za mnohem menší síť Ostravané platí 3999 korun a Brňané dokonce 4750.
Ta čísla znamenají jediné - pro krátkodobý politický zisk z někdejšího předvolebního populismu nyní Praha sama sobě musí splácet kumulovaný dluh z hromadné dopravy. A to se bez zvýšení ceny jízdného na přiměřenou úroveň prostě nemůže podařit.
Čert si přišel pro úpis
Před pěti lety to byla v Praze velká sláva. Tehdejší Zelení se v rámci uskupení Trojkoalice dostali do magistrátní party Adriany Krnáčové a prosadili svůj velký předvolební hit - roční jízdné za deset korun denně. Znamenalo to zlevnit z tehdejších 4750 korun skoro o čtvrtinu na 3650. Praha se tak dostala nejen úplně mimo relace evropských metropolí, ale i menších českých měst. To číslo je naprosto nahodilé, zavedené bez jakýchkoliv sociálních, finančních a dopravních analýz.
Úmysl byl možná dobrý, ale šlo o ten nejhorší možný zelený populismus, který nakonec napáchal více škody než užitku. Inspirací ke změně byla tehdy velmi dobře fungující doprava v rakouském hlavním městě, kde se rozhodli přejít na roční jízdné ve Wiener Linien za 365 eur. A čeští Zelení si řekli - když oni za euro, tak my za deset korun.
Takto se plánovat prostě nedá. Předně euro není to samé co naše desetikoruna. Za druhé ve Vídni šlo zlevnění ročních kuponů ruku v ruce s celkovou promyšlenou změnou dopravy. Máme ale snad v Praze fungující síť záchytných parkovišť na kraji metropole? Fungují smysluplně parkovací zóny? Disponujeme použitelnou cyklistickou sítí? Je možné se z centra veřejnou dopravou dostat i v nočních hodinách do okrajových čtvrtí?
Nic takového. Jediným výsledkem zlevnění je tak výrazně podseklý příjem pražského dopravního podniku z tržeb. Radní se dnes vymlouvají na koronavir, ale ten problém je tady už léta. Pokud tržby z jízdného už nekryjí z celkových výdajů na pražskou dopravu ani jednu pětinu, je to prostě ekonomický průšvih. Tím se z pražského rozpočtu stává obří průtokový ohřívač daní, které tečou na sanaci dopravního podniku, kde se údajně jezdí za levno. Velmi drahá lež - co se nevybere ve smysluplném systému jízdného, musí do dopravy složitou oklikou přes naše daně.
Orgie populismu
Je zlomyslností osudu, že chystané zvýšení ceny jízdného bude mít na starost radní pro dopravu, který zastupuje uskupení Praha sobě. Jeho šéf Jan Čižinský, který už v české politice byl snad úplně vším od tradičního lidoveckého poslance až po protestního pražského aktivistu, byl shodou okolností v roce 2015 také zastupitelem zmíněné Trojkoalice, která prosadila nesmyslně prudké snížení ceny ročního kuponu. Nyní to bude muset napravovat, protože pokud má pražský dopravní podnik slušně fungovat, musí se dostat na krytí svých výdajů z tržeb alespoň zpět na třetinu.
A to bude politicky nepochybně velmi nepříjemná kalvárie. Už způsob, jakým jsme se o chystaném plánu dozvěděli - tedy indiskrecí pražských koaličních partnerů do novin -, dává tušit, že se nejprve do krve poseká aktuální osazenstvo magistrátu. Vykřičníkových výzev, že zdražení jízdného nepřipustí, už stačili Piráti či Spojené síly vyslat nepřeberně. Na své si pak nepochybně bude chtít přijít i opozice. ODS už křičí, že zdražení pražské dopravy nedopustí, což je obzvláště roztomilé, neboť v roce 2015 kritizovali zlevňování kuponu pro změnu jako nepřijatelný populismus.
Přes všechny tyto politické tanečky, v jejichž rámci si samozřejmě nikdo nebude chtít nechat v ruce černého Petra, je zvýšení ceny ročního kuponu v Praze naprostou nevyhnutelností. Zatím to vypadá, že by radnice mohla jít cestou každoročního zvedání o 365 korun, což je relativně pozvolný nárůst na ceny běžné i v jiných českých městech s mnohem řidší dopravní sítí.
Připlaťte si za láci
Podstatné bude, aby to celé zase neskončilo jako v roce 2015 - tedy nastřelením nějaká náhodné částky, s jejíž pomocí v nastalé politické sekanici někdo slavně zvítězí a jiný padne. Na takové hlouposti je pražská doprava příliš důležitá. Potřebuje proto plán, ve kterém na sebe budou nějak smysluplně navazovat jednotlivá jízdná - měsíční, půlroční i roční. A samozřejmě také systém nejrůznějších sociálních slev, stejně jako řetězení tarifních pásem na okraj metropole i za ni.
Dále je třeba s plánováním městské veřejné dopravy propojit reformu chaosu, který dnes panuje v té automobilové. Pouhé zahrazení kousku jednoho silničního pruhu na Smetanově nábřeží, kde si můžete nyní sednout ke stolku a užít si pohody (než vám v těsné blízkosti projíždějící tramvaj urve hlavu), samozřejmě nestačí. Nebo rozhodně ne v době, kdy stále není možné komfortně zaparkovat na kraji města a do centra pokračovat autobusem, tramvají či metrem. Systém parkování má dnes bohužel šanci v Praze pochopit jen ten, kdo v něm nejprve přestane hledat nějakou logiku.
Až se tohle všechno podaří promyslet a propojit, bude možné férově určit, kolik má stát roční kupon. Že to ale bude muset být více než dnešních 3650 korun, je jisté už teď. Populismus, kvůli němuž vše zdánlivě "levné" musíme oklikou draze doplácet, se zkrátka nevyplácí nikdy.
