Ivan Kytka | Názory
18. 4. 2006 0:01

Manchesterské zjevení Ježíše Krista

S kreditními kartami "vyčištěnými" od vánočních a novoročních kocovin se vydalo téměř dva a půl miliónu Britů o Velikonocích na zahraniční dovolenou.

Ať jde o jednodenní výlet lodí do Calais či dlouhý let do některé z exotických destinací, jedno mají společné: Během čtyř dnů volna, které vzniknou spojením Velkého pátku, víkendu a Velikonočního pondělí, se snaží Britové po dlouhé zimě vypadnout z každodenní rutiny. Uniknout vrtkavému počasí a zapomenout na to, že podle statistik tráví v práci nejvíce času ze všech Západoevropanů.

Snad proto, že ostrovní tradice křesťanství je o pár století delší než ta středoevropská, neznají Britové ani pomlázku, ani velikonoční koledy. Malovaná vajíčka nahrazují ta čokoládová od firmy Cadburry v supermarketech.

Šlehání dívčích zadnic vrbovým proutím jim připadá poněkud barbarské. V politicky korektním království náleží buď do kategorie domácího násilí, nebo zůstává vyhrazeno masochistickým salónům s exkluzivním členstvím a vysokým vstupným. Pro obě pohlaví.

Rekordní sraz bezvěrců

Představivost Britů dokáže naopak snadno zaujmout grafická podoba křesťanského odkazu Velikonoc, tedy ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

V centru Manchestru se na Velký pátek shromáždily stovky dobrovolníků, aby zpěvem a hrou zinscenovali pod širým nebem poslední hodiny Spasitele. Křesťanský svátek přilákal i nejednu zbloudilou ovečku:

"Nikdy v historii se ještě nedalo dohromady tolik bezvěrců, cizoložníků, Jidášů, sodomitů, narcisistů, opilců a narkomanů, aby právě hudbou oslavili skon a zmrtvýchvstání Ježíše. Něco podobného se mohlo odehrát jedině v Manchesteru," konstatoval se směsí ironie a uznání jeden z britských listů.

Kolik stojí křeslo ve Sněmovně lordů

Pan Des Smith nebyl až do minulého týdne ničím více a ničím méně než uznávaným školním ředitelem v Londýně. Ve čtvrtek ho však navštívili detektivové Scotland Yardu, zatkli a odvedli k výslechu. Na svobodu se dostal teprve po zaplacení kauce a slibu, že bude vyšetřovatelům plně k dispozici.

Pan ředitel přitom nespáchal - alespoň z kontinentální perspektivy - pravděpodobně nic nemravného.

Potenciálním sponzorům nově budovaných městských akademií, elitních středních škol prosazovaných labouristickou vládou, přislíbil, že jejich finanční dar nezůstane bez povšimnutí. Za 50.000 liber je prý čeká šlechtický titul a křeslo v Horní sněmovně.

Něco podobného je však podle zákona z roku 1925, přijatého za vlády premiéra Lloyda George, kdy se šlechtickými tituly čile obchodovalo, potenciálně trestné.

Policie se o slibech pana Smithe, který kromě ředitelování zastává ještě roli vládního poradce pro městské akademie, dozvěděla mimochodem z článku v Timesech.

Reportér listu při zinscenované schůzce předstíral, že by byl ochoten na celý projekt finančně přispět. A zeptal se pana Smithe také, co za to. Odpověď přivedla do nesnází nejen ředitele školy, ale také britského premiéra Tonyho Blaira. Po skandálu s tituly za lukrativní finanční půjčky pro Novou Labour je to totiž další nepříjemnost.

A britští komentátoři se ptají, kolik trhlin ještě Blairův teflon může unést, než se premiér stane chmurnou karikaturou lídra, kterého veřejnost zvolila před devíti lety do úřadu s nadějí, že vyčistí britskou politickou scénu od korupčních a nemorálních praktik.

Na trůn místo do penze

Královna Alžběta II. oslaví 80. narozeniny a Britové tak mají znovu příležitost zkoumat, jak je to vlastně s jejich vztahem ke královské rodině a k monarchii vůbec.

Jedni vzdychají nad tím, jak tuze formálně a odtažitě si už déle než půl století ve svém úřadě počíná. A to tak, že se stejně jako její syn Charles nesníží k tomu, aby si vymáčkla sama pastu na zubní kartáček. Má na to služebníka.

Druzí uznale pokyvují, jak dobře svou nelehkou roli panovníka v posledním půl století zvládá. A jak zůstává přes svůj pokročilý věk čilá a energická.

Těžko odhadnout, o čem bude v den matčiných narozenin přemýšlet princ Charles. Pokud má totiž Alžběta II. v krvi geny dlouhověkosti své matky, dostane se Charles na trůn možná až po své sedmdesátce. Ve věku, kdy jeho vrstevníci, pokud už nejsou, odcházejí do penze.

Ivan Kytka, [email protected]

 

Právě se děje

Další zprávy