Možná nejhorší pořad České televize se jmenuje Manažerská štafeta. Jde v něm o to, že si dva manažeři povídají o náročné i krásné práci manažerů, a příště jsou tam zase jiní manažeři, prostě štafeta. (Za komunistů se podobnému formátu říkalo Křeslo pro hosta a hvězdami tu bývali hrdinové socialistické práce.)
Tato masáž manažerských libid se odehrává na jinak žurnalisticky profesionální ČT24, což trapnost celého spektáklu ještě umocňuje. Je to jak spadlé z Marsu, viz nejnovější ukázku zde (a to jsou v archivu i horší kousky).
Pro ty, kdo chtějí po ántré moderátorky (Nu, a rozhovor rozhodně nevázl. S humorem a nadhledem rozebírali chování českých manažerů, firemní kulturu a vztah mezi byznysem a politikou) přeskočit rovnou na nejštěpnější pasáže videa, doporučujeme čas 6:42 a dialog ve větvích o větvích.
Na druhou stranu, věc je i vážná. Proč vlastně Česká televize takový prostor k sebeoslavě úspěšných propůjčuje? Proč se k manažerům a kapitánům ekonomiky nechová jako k politikům, proč k nim nemá kritický přístup? Kdyby se časem některý z těch prominentních účastníků "štafety" dostal do problémů (korupce, bankrot a podobně), bude v tom případě zpravodajství ČT důvěryhodné?
Představte si, a to je ještě hodně milosrdný příklad, že by si obrazovku pronajali dejme tomu Přemysl Sobotka s Miloslavem Vlčkem a společně tlachali o tom, jak je to v parlamentu těžké a zároveň hezké. Přišlo by vám to normální?
V Kataru je teď asi 30 stupňů ve stínu. V pátek tam začalo mistrovství světa v atletice - ne venku, ale v klimatizované hale, pochopitelně. V Soči je 14 stupňů, o víkendu se má ochladit dokonce na 11. Za čtyři roky někdy touhle dobou tam bude zimní olympiáda. To je blázinec.
Po Vancouveru rozproudil docela slušnou debatu článek, který v New York Times publikoval veslařský internacionál Charles Altekruse. Navrhuje, aby se olympiády nestěhovaly po celé planetě, protože je to nehospodárné a čpí to korupcí a vysokou politikou. Měly by se konat pokaždé na tom samém místě, totiž ve Švýcarsku. A bylo by.
Souhlasíme. Ale neumíme si představit, že by to někdo povolil.
Společenská rubrika: Musíme si pomáhat, tleskal premiér Fischer na Hřebejkově premiéře v Divadle Na Jezerce. Teď jde o to, kdo komu.
Čtěte také: Zprávy o páté, archiv vydání
Ministr Martin Pecina není kandidát, který by v Praze mohl rozbít volební bank, jako třeba Jan Švejnar nebo Jan Kasl. Ale je to pro sociální demokracii lepší lídr, než karatista a inventář zastupitelstva Petr Hulinský.
Podle čerstvého průzkumu STEM je Pecina - po Fischerovi a Janotovi - třetím nejpopulárnějším členem populární vlády, se skóre 51 : 37 : 12 (důvěřuje mu : nedůvěřuje mu : nezná ho).
Za léta jeho kariéry na vysokých úřednických postech ale víme, že slovní zdrženlivost není Pecinovou silnou stránkou. Tak i teď: sotva dosedl na kandidátku, hned se nechal slyšet, že to "vnímá jako šanci posunout v Praze některá témata, která byla dosud zanedbávána, jako je například boj proti korupci (v Praze je toto téma velmi důležité)." To vše pár dní poté, co na magistrátu proběhla policejně-opencardová šťára.
Neboli: veškeré další vyšetřování skandálu Opencard bude minimálně do voleb cinknuté - kdokoli ho může zpochybnit s tím, že jde o politickou objednávku vnitra. Možná bude mít pravdu. Možná ne. Kdoví, komu všemu udělá Pecinova kandidatura radost.
Na pohřeb jednoho z pravičáků, kteří vloni v Hustopečích házeli kamení po Mirkovi Topolánkovi, přišel i předseda zrušené Dělnické strany Tomáš Vandas. Viz zde.
