reklama
 
 

Mateřská prý zabíjí pracovní návyky, no ty Bláho…

Aktualizováno 24. 7. 2019 11:49
Do práce jsem se z mateřské těšila, byla to pro mě určitá forma duševního volna. Stačilo soustředit se jen na jeden úkol, aniž by mě někdo každých pět minut rušil. Bylo to krásných osm hodin s dospělými jedinci, kteří si uměli sami dojít na záchod a při jídle na mě neplivali mrkev.

V dubnu 2017 dal liberecký cukrář a pekař Jiří Bláha (tehdy volební kandidát ANO) najevo naději, že se z něj v politice snad nestane blbec. Poté, co se proslavil přirovnáním komunisty Ondráčka k Miladě Horákové - a čerstvě po jeho skvělém sněmovním projevu o flákačích, kteří na rodičovské dovolené ztrácejí pracovní návyky -, je možné posoudit, nakolik se mu to daří.

Takzvaná dovolená

Vraceli jsme se na začátku týdne zrovna z Rakouska a pochvalovali si při cestě autem, jaké už máme velké a samostatné děti a jak se pojem "dovolená" po x letech zase přiblížil podstatě toho slova. Protože se od narození starší dcery před 13 lety rádi vracíme do stejného hotelu, máme i v detailech velmi dobré srovnání s tím, jak vypadala "dovolená" během mé první i druhé mateřské. A jak vypadá teď. Jak se lišilo balení věcí - plenky, ubrousky, výživy, mléka, lahve; jak logisticky náročná a vyčerpávající byla cesta s malými dětmi (které navíc obě zvracely v autě). A jak neodpočinkový to byl pobyt, třebaže na krásném místě.

Vstávání ve dvě a pak v pět ráno, protože děti se tak tehdy budily a chtěly jíst a hrát si. Ježdění s kočárkem napůl ve spánku v setmělém městečku po cestě sem a tam, aby nějak uběhl čas do snídaně, před níž se budí běžní smrtelníci. Uspávání po obědě, uspávání večer, hlídání, aby děti nikam nespadly, a taky potíže s jídlem a večerním usínáním. Ani chvíle klidu. Permanentní poklus. Radost z dětí, radost z výletu, ale i nonstop péče, ještě náročnější než v obvyklém domácím prostředí. Teď na naše dvě holky už naštěstí stačí dohlížet z dálky lehátka u bazénu nebo jsou rovnocennými parťačkami pro výlety.

Jen co jsem po návratu doma sedla k počítači, praštila mě do očí zpráva, jak se poslanec Bláha ve sněmovně při projednávání novely zákona o zvýšení rodičovského příspěvku zasvěceně vyjádřil o "lidech na mateřské". Vypadnou prý z pracovních návyků, neumějí vstávat, organizovat si čas a nejsou schopni začlenit se zpátky do pracovního procesu.

Abych stenozáznam ze sněmovny citovala přesně: "Ty lidi absolutně ztratí pojem o tom, co to je, vstávat do práce, organizovat si rodinný život tak, jak by měl být organizován, a samozřejmě nějakým způsobem přejít k nějakým návykům. Věřte tomu, že se s tím setkávám denně. Denně ty lidi, kteří se pak chtějí vrátit do práce, tak s tím mají problémy, protože si nejsou schopni zabezpečit svoji rodinu, protože ztratili ty návyky, které jsou normálně běžné nám všem, kteří chodíme každý den do práce."

Pobavilo mě to, i když poněkud hořce. Pan poslanec má zčásti pravdu: matka nebo otec během rodičovské "dovolené" skutečně doslova ztrácí pojem o tom, co je to, vstávat do práce, protože v prvních letech svého života je dítě vzhůru prakticky neustále a nějaký luxus typu "vstávání" na sedmou, osmou či devátou si skutečně nemůže dovolit. Člověk na rodičovské ztrácí pojem nejen o pravidelném ranním "vstávání" a rozdílu mezi dnem a nocí, ale také o pohodové osmihodinové pracovní době nebo pěti týdnech placené dovolené. Ani volné víkendy nebo léčení se v posteli při nemoci kupodivu rodičovská nezahrnuje. Zkuste si někdy přepočítat výši "platu" - (rozuměj státního rodičovského příspěvku) na odpracované hodiny. Výsledek vzbudí jen jednu otázku: je-li víc k smíchu, nebo pláči. Nejspíš k obojímu.

Co se týče návratu do zaměstnání. Pamatuju si například, jak úžasně jsem si tam po mateřské odpočinula a těšila se tam jako na určitou formu duševního volna. Mohla jsem se soustředit na jeden daný úkol, aniž by mě někdo každých pět minut rušil. Bylo to krásných osm hodin s dospělými jedinci, kteří si uměli sami dojít na záchod a při jídle na mě neplivali mrkev.

Ti lidé

Rozjímání poslance Bláhy naštěstí nezapadlo. Hned na místě se proti němu ohradila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová i poslankyně Jana Pastuchová z ANO. Lidovec Marian Jurečka pak tématu věnoval článek. Matky (ženy u nás s dětmi zůstávají doma mnohem častěji než muži) v něm přirovnává ke krizovým manažerkám, které "každý problém musí umět vyřešit. Od nefungující hračky po nemocné dítě. Jsou také mediátorky, musí umět řešit sourozenecké spory, když manžel není doma, vedou celou rodinnou agendu." Pohotový byl i pirát Mikuláš Ferjenčík, když připomněl, že účast poslance Bláhy na sněmovních hlasováních nedosahuje ani 75 procent: "Pokud vy sám tady na více než čtvrtinu hlasování vůbec nejste, mistrovat ostatní o pracovních návycích mi přijde poněkud nepatřičné."

Návrat do práce po rodičovské není náročný proto, že by "ti lidé" ztratili pracovní návyky, neuměli vstávat dle budíku nebo měli panickou ataku z přítomnosti dospělých lidí či pracovních úkolů. Leckdy jim to ztěžuje spíše nemožnost pracovat na částečný úvazek nebo využívat školek. Nejčastěji ale předsudky, které šíří lidé jako pan poslanec Bláha.

autor: Tereza Boehmová | 19. 7. 2019 12:15

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama