Angličtina se sice mezi lidmi šíří Evropou, jenže předpisy ji mohou zarazit. Zní to možná absurdně, ale nebylo by na tom nic divného. Vždyť například loni v létě byla jako oficiální jazyk EU schválena stará irština.
Babylónská věž - megalomanská stavba, nedokončená díky zmatení jazyků. Evropská unie je podobně megalomanská organizace, která si podobné zmatení už od počátku hýčká jako své největší bohatství. Otázka zní: "Bude možno ji takto dostavět?"
Evropské státy si na své jazyky nedají sáhnout. Společně s tlačenkou, segedínským gulášem či zrajícími sýry jsou zdrojem národního povědomí a společenské identity lidí na celém kontinentu. Zatímco ale o pravidlech distribuce tlačenky můžeme sáhodlouze diskutovat, u jazyků nic takového nepřichází v úvahu. Tyto historické výdobytky jsou často nejvýraznějším symbolem národních států v Evropě a taky prostředkem k bližší komunikaci mezi institucemi EU a občanem.
Infobox
DUBNOVÁ DEBATA
Zatím si stručné zamyšlení nad tím, jak budeme jednou mluvit v Evropě, čtete česky. A přitom se v něm nejvíce mluví o angličtině...
Naštěstí to je pouze fejeton. Kdyby to byl oficiální eurodokument, desítky tlumočníků by ho teď překládaly do všech jazyků členských zemí EU. Musely by, taková jsou pravidla unijního jazykového Babylonu.
Ale jak by to dopadlo za deset, třicet nebo padesát let? Zkuste nám napsat svou představu - buď do diskuse pod článkem nebo na adresu [email protected]. Nejzajímavější nápady a vize, jak budeme v Evropě jednou mluvit, budeme průběžně zveřejňovat, a to až do konce dubna.
Upřímná snaha Bruselu o překlad jakýchkoli dvou oficiálních jazyků mezi sebou je v tomto světle alespoň částečně pochopitelná. Vzniká tím ale situace, kdy existuje 380 možných kombinací překladu z jednoho jazyka do druhého. Překlad z češtiny do slovenštiny ještě nebude tak těžké sehnat, ale zkuste najít tlumočníka z maltštiny do estonštiny.
Příliš mnoho jazyků?
Je samozřejmé, že takový kolos (Evropský parlament je největším zaměstnavatelem tlumočníků na světě) bude i velice nákladný. Výdaje na překladatelskou činnost rostou exponenciálně s každou vlnou rozšíření. Po vstupu deseti východoevropských zemí to bylo navýšení zhruba o půl miliardy dolarů.
Stavba věže však nekončí. Do evropského klubu lingvistických nadšenců se v roce 2007 přidá Rumunsko a Bulharsko, ve výhledu potom Turecko a zbytek Balkánského poloostrova. Kombinační možnosti dvou jazyků při počtu 24 (tolik se jich očekává mezi lety 2009-2014) je dohromady 552. Problém při hledání překladatelů bude určitě ještě větší než dnes o celkových nákladech nemluvě.
Zde si můžete přečíst první příspěvek do debaty o evropských jazycích, který jsme zveřejnili v úterý 18. dubna:
| Jana Sotonová: Velká evropská jazyková válka |
Pro studenty gymnázií mám proto radu nad zlato: Pokud nevíte na kterou vysokou školu po maturitě, nelze než vřele doporučit studium kombinace nějakých dvou malých evropských jazyků. O obživu určitě nebudete mít nouzi.
Jak ale můžeme EU v této souvislosti něco zazlívat? Kdyby se pokusila systém zjednodušit a počínala si například jako OSN, která sice pracuje se 192 jazyky, ale překládá je jen do šesti nejrozšířenějších z nich, se zlou by se potázala. Malé státy a malé řeči by začaly brojit proti diskriminaci, v Evropském parlamentu by nastala anarchie. To by byl samozřejmě konec evropské integrace a věž by spadla. Z této strany je tedy šance na změnu mizivá. Je třeba tedy hledat jinde.
Moravština - další úřední jazyk EU
Určitě je v pořádku, že můžeme komunikovat se svými institucemi jazykem, kterému rozumíme a kterým se bez problému domluvíme. Stejně tak je v pořádku, že v Evropském parlamentu může (teoreticky) dělat poslance i naprostý jazykový analfabet, pokud na to má mandát od svého lidu. Proč ale Evropská unie na svém zasedání 15. července 2005 rozhodla o přijetí staré irštiny coby dalšího oficiálního jazyka, mi stále nejde do hlavy.
Proč utrácet 35 miliónů eur ročně za jazyk, který Irové ovládají většinou jen pasivně? Je-li jediným důvodem historická křivda ze strany Velké Británie, která dlouhou dobu Irštinu coby úřední jazyk EU odmítala, zdá se mi to poněkud malicherné. V příštích letech se díky tomuto precedentu zřejmě můžeme těšit na úřední jazyk katalánštinu, baskitštinu či galicijštinu.
No a pak už snad přijde na řadu naše milovaná moravština, hanáčtina nebo třeba pražština. Všichni budeme mluvit, psát a žít svým vlastním jazykem. Z Evropské unie se stane největší překladatelská organizace na světě a všichni budeme šťastni, že si tak skvěle rozumíme.#reklama
Řeči jsou bezesporu důležitou složkou evropské kultury a proto je nelze v EU přehlížet. Pokud však bude pokračovat současný stav, můžeme se dočkat nepříjemného překvapení. Nechci tím říct, že EU bude mít jednoho dne stovky úředních jazyků, ale nebezpečí, že se budou náklady na celkovou jazykovou diverzitu zvyšovat, jsou velké. Nedostatečný počet profesionálních tlumočníků by mohl ohrozit srozumitelnost jednání a celý parlament by se nakonec skutečně mohl proměnit v takovou Babylónskou věž.
Nebo spíše "Evropskou věž"?
Autor je členem pražské redakce projektu cafébabel.com, studuje politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.