David Klimeš David Klimeš | Názory
1. 12. 2020 13:05

Může být špatné říkat o Babišovi pravdu? Ano, jste-li předsedou Ústavního soudu

Pavel Rychetský si měl ostré vyjádření k premiérovi odpustit. Nezávislost nestojí jen na odvaze postavit se mocným, ale také na schopnosti v pravý čas mlčet.
Jak říct to, co chci říct, a přitom to neříct? Toť otázka...
Jak říct to, co chci říct, a přitom to neříct? Toť otázka... | Foto: Jan Langer

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský už určitě dobře ví, že to, co řekl v České televizi, říkat neměl. "Nečekal jsem po Listopadu, že můžeme mít předsedou vlády takovou osobu, jako máme dnes, z hlediska její minulosti. To jsem si myslel, že už definitivně skončilo," prohlásil.

Teď mu nezbývá než sledovat, jak se i ten nejposlednější opoziční politik snaží přilepit na jeho slova. A číst novinové úvahy o tom, že nejspíš touží po Pražském hradě. Člověka, který si tolik zakládá na prestiži konstitučního tribunálu, tohle nemůže nemrzet. Pomýlené prezidentské zkazky jej snad neodradí od záměru opustit Ústavní soud až na konci mandátu, tedy půl roku poté, co se z Hradčan odstěhuje Miloš Zeman, před jehož choutkami tuto klíčovou kótu tuzemského právního státu tak trochu z donucení hájí.

Bolehlavem si ale Pavel Rychetský naplnil číši sám. Jak se dalo čekat, využil premiér Andrej Babiš situace. V pečlivě konstruovaném sdělení svým příznivcům už odhalil, že v Brně se ustavuje protistátní spiklenecké centrum vedené právě Rychetským: "Pana předsedy jsem si vždy vážil za jeho nestrannost a zásadu, že z titulu své funkce do politiky nemluví. Trochu mou důvěru nahlodalo rozhodnutí Ústavního soudu, který letos v únoru po třech letech odmítl stížnost pana prezidenta a poslanců ANO proti zákonu o střetu zájmů. Nyní chápu proč. Svými posledními výroky pan předseda bohužel potvrdil, ze své dřívější zásady opustil." Nová doba - komunistický agent z prospěchu káže o morálce spolutvůrci české demokracie.

Nedomyšlený výrok doktora Rychetského názorně připomíná, že nezávislost institucí je mincí o dvou stranách. Líc představuje odvaha bránit je před politickou mocichtivostí. Rub pak schopnost udržovat si maximální odstup od denní politiky a vycházet s jejími reprezentanty, byť by byli sebehorší.

Mluviti stříbro…

Loni předseda konstitučního tribunálu v rozhovoru pro Aktuálně nazval vytvoření nezávislých institucí jedním z největších úspěchů polistopadové demokracie a dodal: "Jsem velmi rád, že i když se nálezy Ústavního soudu dotýkají dalších dvou mocí ve státě, ustálil se k našim rozhodnutím respekt ve všech oblastech. U obecných soudů, v parlamentu i u hlavy státu."

Tento stav ale nyní sám nabourává. Paradoxně tím, že říká pravdu. Dokud sedí v paláci, jehož nájemci mají za úkol hlídat samo jádro české spravedlnosti, nemůže premiérovi přes média vzkazovat, že jím opovrhuje - a zároveň po něm vyžadovat respekt k rozhodnutím instituce, kterou vede.

Jak asi bude vypadat příští spor o to, zda nějaký vládní zákon není v rozporu s českou konstitucí? Kolik by asi byl kdokoli ochoten vsadit na to, že si Andrej Babiš odpustí tyátr o komplotu motivovaném nenávistí Pavla Rychetského k jeho osobě?

Český právní stát je na tom ve středoevropském srovnání stále velmi dobře. A to nejen díky tomu, že Ústavní soud, státní zastupitelství, Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad či Česká televize se neohnuly pod karabáčem vlády. Ale i proto, že jejich lídři dobře vědí, proč se k některým věcem vyjadřovat nemají.

Jak síla dobře vybudovaných nezávislých institucí dokáže transformovat i do té doby služebné politiky, ukázkově ilustrují jména Rychetský, Rusnok či Kala. Druhdy Zemanovi blízcí se ve svých funkcích rychle zabydleli podobně jako kdysi Tomáš Becket na arcibiskupském stolci v Canterbury.

O připravenosti Pavla Rychetského pěstovat dobré jméno Ústavního soudu až do posledního dechu není třeba pochybovat - jeho rozchod s prezidentem byl spektakulární. Obraně úřadu ale nijak nepomůže, když doktor Rychetský odloží jakékoli servítky - ať už mluví o politicích, nebo jejich rozhodnutích. Není například moc jasné, proč teď přichází s ostrým atakem na jarní zákaz vycestovat do zahraničí, když v době, kdy šlo o věc aktuální, mlčel.

Pozdní invaze normalizačních kádrů

Frustraci Pavla Rychetského lze rozumět. Pro muže roku 1989 je jistě jen velmi obtížně pochopitelné, čím může být pro demokratické Česko přitažlivý někdejší agent komunistické bezpečnosti v permanentním střetu zájmů, navíc roky vyšetřovaný v souvislosti s dotačním podvodem. Ale v již zmiňovaném rozhovoru pro Aktuálně dokázal doktor Rychetský problém nahlédnout i jinak: "Víc než samotná existence komunistů mě trápí, že jsme voliče nedokázali přesvědčit, aby jim nedávali hlas, protože to není mravní a etické. Není to tedy problém komunistů, ale naší odpovědnosti."

Je iluzorní si myslet, že by nevhodnost svého postavení naznal sám Andrej Babiš. Mnohem spíše je třeba mu vystavět alternativu, která bude mravnější, ale i schopnější. A to se zatím nedaří.

Málo si uvědomujeme, že Česko až donedávna bylo v postkomunistické střední Evropě svého druhu výjimkou. Zatímco všude okolo nás pozdně normalizační kádři po převratech rychle zpět vystoupali do pozic - a mnozí se pak nepochybně zasloužili i o demokratizaci svých zemí (Kwaśniewski, Horn, Schuster…), u nás dlouho přežíval étos, že zemi udrží když ne přímo antikomunisté, pak alespoň nekomunisté. A to až do doby, než vyroste mladší generace, která za stát převezme zodpovědnost.

Byla to mýlka. Invaze normalizačních kádrů nyní zaplavila vládu, vedení sněmovny, ale třeba i univerzity. A neušel tomu ani protivládní tábor

Oč déle česká politika normalizačním komunistům vzdorovala, o to více jim nyní podlehla.

Mít v roce 2020 v čele vlády Lubomíra Štrougala 2.0 je nepochybně vrcholem absurdity. Ale dokud je doktor Rychetský předsedou nezávislé instituce, jejíž síla se v demokratickém právním státě zakládá na respektu od všech mocí, neměl by to na svá ústa vykládat novinářům.

Voličům by to měli být schopni vysvětlit jiní.

Pavel Rychetský o opakování mandátu ústavních soudců (video z 6. června 2014)

Pavel Rychetský o opakování mandátu ústavních soudců. | Video: DVTV
 

Právě se děje

před 37 minutami

Italští poslanci vyslovili důvěru vládě premiéra Conteho. Kabinet v úterý požádá o důvěru také druhou komoru Senát, kde ale nemá zaručenou většinu

Zdroj: ČTK
Další zprávy