Dožínky, trhy, hody a vinobraní. Gastronomický průmysl a turistický ruch milují slova, co voní, a zmocňují se jich. "Vinobraní" se už teď pořádají i na betonových promenádách před shopping parky a opravdu si na to nemusíte brát bílou košili.
Vedle kiosku u hlavní silnice zase celý rok stojí cedule „Vepřové hody“; které spočívají akorát v tom, že se tu prodávají klobásy a jitrnice, jako v každém jiném uzenářství.
Ze svátků zbyly jen nápisy, nad kterými se nám mají sbíhat sliny. Není tu co slavit.
Na opuštěném baráčku v Praze - Holešovicích objevila slovíčkářská hlídka tuto pozoruhodnou ceduli. Systémový ústav pro racionalizaci a organizaci.
To musela být krásná práce.
Ústav byl už zjevně dávno zrušen, tudíž je jasné, v čem spočívají kořeny problémů dnešní zmatené civilizace. Nemá to kdo racionalizovat a zorganizovat. Jsoucno, Bytí a takové ty věci se placatí po holešovickém přístavu bez jakéhokoli systému.
Z písemných památek na ústav se dochoval jen zlomek, jako například publikace Vysokozdvižné vozíky pro soudobou racionalizaci skladů nebo Organizace a normování vícestrojové obsluhy. Svět bez SÚPRO se točí nazdařbůh.
Zjistili jsme, že sloupkům, které označují zastávky hromadné dopravy a kde obvykle visí jízdní řády, se říká označníky. A to i těm hi-tech, které online ukazují, jak dlouho budete čekat. Alespoň v Hradci Králové, odkud se nám se svými označníky pochlubili. Slovo jak z 19. století, pěkný kontrapunkt k digitálním vnitřnostem, podobně jako klikotoč. Označník s gépéeskou (nebo džípíeskou, aha?).
Někteří sportovní redaktoři si oblíbili básnický přívlastek spanilá jízda. My slovíčkáři ne. Spanilé jízdy byly husitské válečné výpravy, se vším co k husitství a válčení patřilo. Čili spanilé nebyly, hlavně z pohledu drancovaných území, ani omylem – jde vlastně o podobný eufemismus jako bratrská pomoc pro sovětskou invazi.
Je nám ale jasné, že sporťáky to asi neodradí a spanilá jízda Plzně (Sparty, Barcelony a tak dále) bude pokračovat. Kdoví, co se tím myslí.
Než se čeština otevřela informačním technologiím, býval hlavní branou anglicismů sport. Počínaje slovem sport.
Česká fotbalština postupně vstřebala skoro všechno. Takový stoper už dneska nevzruší ani jazykové puristy. (Hodně německý špílmachr je o něco nápadnější.)
Něco jiného je, když cizí balón dobývá území českého míče. Televizní komentátoři fotbalu špičaté slovo "míč" už téměř zapomněli, vidí jen kulatý balón s dlouhým óó. Měli by to obojí přinejmenším prostřídat, a ne takhle flákat jazyk a mluvit jako fotbalisti na place, když se hádají o faul. Balón (ve smyslu míč) je hovorové slovo, je to „nižší patro spisovnosti“, potvrdili nám to i v Jazykové poradně.
Nebo jste snad někdy slyšeli o balónových sportech?
Je zajímavé, že balón je fotbalovou specialitou, v jiných sportech se míč stále drží. Při přenosech z basketbalu nebo tenisu o balónu skoro neuslyšíte. Čím to?
Stačí nahlédnout do Ruska, a slovíčkářské postřehy k domácímu sportu se hned zdají úplně malicherné.
Tak třeba: Víte, co je to "тафгай" |čtěte: tafgáj|? Správně, jde o „ruský“ výraz pro hokejistu, který hraje tvrdě a často se pere. V originále tough guy, výslovnost je stejná.
(Tohle jsme vyčetli ze znamenité diplomové práce Michaely Bartoňové na téma „Ustálená slovní spojení z oblasti sportu v ruských a českých masmédiích“.)
Brankář už v Rusku není jen "вратарь" |vratár|, co hlídá vrata za sebou. Je to taky "голкипер" |golkíper| neboli goalkeeper.
Co tomu říká Treťjak, nevíme. Jsme rádi, že si můžeme hledět svého.
Ještě nás zaujalo, že bramborová medaile se rusky řekne "деревянная медаль". Česky je to, myslíme, výstižnější, to zoufalství ze 4. místa.
Soudce ven!, či ještě o něco řízněji, by se dalo přeložit ruské "Cудью на мыло!" |Suďju na mylo|. V zemi, která za druhé světové války přišla o víc než 20 milionů lidí, se volání po rozhodčím do mýdla vžilo a zřejmě nikoho nepobuřuje.
