Směs věkem požehnané moudrosti a pokory vyvěrající snad ještě z tradice anglického puritánství.
Sobota, kdy se královská rodina a její nejbližší přátelé sjeli k oslavě na Windsoru, byla dnem jako malovaným, obloha bez mráčku. Na trávníku kolem Windsorského zámku se líně popásal královský skot, z kriketového hřiště pod hradbami se ozýval vítězný pokřik a před hospůdkami v podhradí popíjeli návštěvníci zteplalé pivo.
Životní jubileum královny vrátilo na pár dní do veřejné debaty otázku, jak je to vlastně se vztahem Britů k monarchii. Alžběta II. si pro svou nestrannost a oddanost, s kterou vykonává svůj úřad, vysloužila úctu a respekt. S institucí, kterou zastupuje, však mají někteří ostrované problém.
V 21. století jim totiž připadá poněkud nedemokratické ponechávat ústavní funkce v rukou někoho jen proto, že je zdědil. A nemusí vynaložit žádné úsilí, aby toto právo v demokratické soutěži obhájil.
Bez starostí se školným a s hypotékou
Pro nemalou část britské veřejnosti je svět monarchie a královského dvora navíc povýtce odtažitý.
Obvyklá témata společenské konverzace - jak zajistit co nejkvalitnější vzdělání pro své děti, jak jim později pomoci s hypotékou při koupi stále dražších bytů a jak si zajistit dostatečné úspory na stáří - královskou rodinu z povahy jejího majetku a postavení trápit nemusí a zřejmě také netrápí.
Školné, hypotéka či penze do slovníku královské rodiny, alespoň do toho veřejného, nepatří a není tedy divu, že milióny Britů, kteří si už dávnou museli odvyknout a vzdát se jistot spojených s jedním zaměstnáním na celý život, připadá monarchie a královská rodina jako instituce z pohádky či filmu.
A musí pak přece jen vynaložit jisté úsilí, aby se s ní ztotožnili více a hlouběji než z pouhé společenské slušnosti či vlastenecké povinnosti.
Kolikrát víc "bereš", tolikrát jsi (horším) člověkem
Britská společnost sice už nad majetnými a úspěšnými lidmi neohrnuje nos tak jako dříve, ale její niterní instinkty zůstávají rovnostářské. I tím lze vysvětlit, proč vyvolaly v uplynulých dnech takovou pozornost zprávy o tom, kolik kdo vydělává.
Moderátoři úspěšných hudebních pořadů rozhlasové stanice BBC si přijdou na 630.000 liber ročně, skoro jako prvoligoví fotbalisté. Někteří obvodní lékaři mají roční plat až 250.000 liber, obvyklejších je však částka kolem 100.000. Asi čtyřikrát více než je průměrná britská výplata.#reklama
Podle mínění části Britů "nestydatě" bohatnou i některé instituce. Jistá právnická firma na jihu Anglie vydělala na vládních zakázkách tolik, že její partneři teď vlastní soukromý tryskáč, závodního koně a hned několik venkovských sídel.
A aby toho nebylo málo, management jednoho z nejbohatších fotbalových klubů na světě, Manchesteru United, si nechal vyplatit 30.000 liber dotací na kurzy jógy a pěstění ducha a těla pro své zaměstnance.
A pak je tu přece ještě účet paní premiérové Cherie Blairové za holiče. Při loňské volební kampani jí labouristická centrála zaplatila za návštěvy u kadeřníka 7.700 liber. "No a co?" říká mluvčí Nové Labour. "Paní Blairová odvedla během kampaně fantastickou práci a navštívila přes 50 volebních obvodů. A nezapomeňte, že jsme vyhráli."
Předvolební kampaň na tajícím ledovci
Nebýt štůsku předvolebních letáků v poštovní schránce a varování v novinách před rostoucí popularitou krajně pravicové Britské národní strany, blížící se komunální volby v rozsáhlých částech Anglie a Walesu a také v Londýně by stěží překročily práh vnímatelnosti.
Vůdce konzervativní opozice David Cameron potvrdil, že k jeho strategii patří nejen překračovat ideologické siločáry, ale nechce se podřizovat ani zaběhnutým pravidlům politického boje. Zatímco Tony Blair debatoval v rámci předvolební kampaně s londýnskými seniory o tom, zda a jak lze vyjít ze starobní penze, David Cameron osedlal v Norsku psí spřežení a vydal se až za polární kruh, aby se přesvědčil, jak v důsledku globálního oteplování tají ledovce.
Někteří členové strany a voliči konzervativců se při vší úctě k mladému lídrovi ptají, zda nešlo - v rámci kampaně před komunálními volbami - přece jen o poněkud extravagantní gesto. Cameronovi v téhle situaci přispěchali na pomoc autoři jedné z mnoha klimatologických studií. Pokud se bude zvyšovat teplota ovzduší dosavadní tempem, zvýší se hladina moří o třináct metrů. Části Londýna by se v takovém případě ocitly pod vodou. A možná by pak ani nebylo kde volit.
Ivan Kytka, [email protected]
