Ale kamery v ulicích, bankách a obchodech mi ani moc nevadí. Nemám co skrývat, nemám se za co stydět. Naopak se cítím bezpečně, když vím, že někdo kompetentní hlídá, jestli se neděje něco špatného. Četl jsem román 1984 a dovedu si představit, kam by to mohlo vést, ale věřím, že utopická vize George Orwella zůstane v našich končinách pouze na papíře.
Kamery tak beru jako doplněk ke zvýšení mé vlastní bezpečnosti.
Co se kamerách ve škole týče, nevím vlastně, proč studentům vadily.
Omezení jejich svobody? Čím? Soukromí? Copak nějaké ve školní třídě mají? Nedávno se v Polsku stala ve školní třídě tragédie, které by šlo zabránit, kdyby byla ve třídě nainstalovaná kamera. Znám protiargument, že by měli učitelé a rodiče děti vychovávat tak, aby se to nestávalo, ale tento argument je podle mě lichý. Když ve třídě, kde bude deset grázlů a dvacet slušných dětí dojde k nějaké tragédii, je celá výchova k ničemu. A nemusí jich být ani deset, stačí jeden jediný...
Funkční kamery v ulicích beru také jako důkaz o mé nevině a bezúhonnosti. Budu-li neprávem obviněn z trestného činu, mohu například dokázat, že jsem byl v onu chvíli v bance, nebo že jsem tankoval benzin, nebo vybíral peníze na druhé straně republiky. Pokud by ale začal být tento systém zneužíván k šikanování lidí, pak bych byl samozřejmě proti.
Pochybuji ale, že by se mě někdo ptal na můj názor...
Tomáš Fojtík, operátor zákaznické linky, Praha
