Thajský novinář, jehož jsem kdysi poznal v Bruselu, mi tak připomněl šířící se novou stránku čínské politiky jednoho dítěte. Jelikož čínské páry upřednostňují chlapce a snaží se ho získat mnohdy stůj co stůj, tak mužům, když vyrostou, se nedostává nevěst. Proto se někteří rozhlížejí v okolních zemích. Mají ale problém: nedomluví se.

A když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře.

V tuhých dobách čínského komunismu bylo totiž studium čínštiny kontrolované. Až do devadesátých let byla v Thajsku jedna jediná škola vyučující čínsky. S uvolněním režimu a čínským ekonomickým boomem se vytvořila u Thajců potřeba umět čínsky. Ženy si navíc uvědomují, že se mohou výhodně vdát za bohatého Číňana. A proto sedí v lavicích.

Každá politika a rozhodnutí mají své vedlejší efekty. Číňanů je  miliarda a téměř tři sta milionů a brzy bude vysoký nepoměr mezi muži a ženami. Tisíce šťastlivců si asi dojedou pro ženy z Koreje, Thajska nebo Indonésie. Když to ale udělají stovky milionů mužů, dojde brzo Thajcům, Korejcům a Indonésanům trpělivost.#reklama

Ženy se pak stanou nedostatkovým "tovarem" i pro ně, takže se začnou bránit.

Politika jednoho dítěte měla v dobách chudoby a malého výkonu zemědělství a průmyslu v Číně své opodstatnění. Svět jí chvíli i tleskal. Ono není příjemné vědět, že jedna země je tak lidnatá. Tato politika ale vytvořila nerovnováhu, která se nyní bude lepit a bastlovat. Stamiliony mužů budou hledat ženy, aby založili rodinu. Budou chtít potomky.

Přírodu nejde ošidit. Některé věci lze pozastavit, ne však zastavit. Kdysi se zdálo, že počet Číňanů lze omezit a pak snížit. Byl to nesmysl. Nyní nás čeká druhé dějství plánovaného rodičovství.

Přežijí ho asijské národy, nebo jednou splynou s Čínou? Kdo ví.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT