Proč? Přednášel právě český odborník. Nuda k uzoufání.

Nesetkal jsem se s tím poprvé. Vždy jsem obdivoval obyvatele britských ostrovů za jejich schopnost formulovat postoj a bez okolků jej sdělit. V anglické hospodě najdete lepší řečníky než mezi intelektuály z našich končin. Dovedou mluvit, mají názor a nebojí se vystoupit.

U nás jako bychom se báli nahlas sdělit, co cítíme, v co věříme a jaký máme na věc názor. Každá anketa natočená na ulici s neznámými lidmi je utrpení. Devadesát procent se stydí nebo neví, co na otázku říct.

Malé procento třebas názor má, ale nedokáže jej dobře prodat.

Proč tomu tak je? Proč jsme oproti jiným národům tak špatně vyzbrojeni na názorové a slovní střety? Proč tolik lidí blekotá a raději nic neříká, než aby se vydali do řečnické bitky nebo prostě jen řekli, co mají na srdci? Je v tom hloupý autoritářský systém vzdělávání a strach.

Nenesou na tom vinu všechny školy, ale většina ano.

České školy na rozdíl od britských nebo francouzských totiž člověka učí, že by měl mluvit jen tehdy, pokud něco ví. Ten, kdo nemá znalosti, jakoby neměl právo na názor. Přitom "člověk bez znalostí" je jen člověk s jinou zkušeností, ne méněcenná bytost. Jelikož ve škole toho nejvíc ví učitel nebo profesor, je jasné, že si bere slovo. Neučí. Mentoruje.

Ze školy potom vylezou lidé bez odvahy říct, co si myslí. Kraulují mezi slovy a přemýšlí, zda vědí dost, aby mohli "mít názor". Většinou se pak neodvažují moc mluvit, protože mají ten hluboko budovaný respekt vůči vědění. Čeští studenti se pak často stydí mluvit na veřejnosti, před svými zahraničními kolegy vypadají vystrašeně, jelikož ti ostych nemají.

Je to škoda. Nejsou chytřejší, nejsou schopnější.

Demokratická země přitom potřebuje neustrašené, sebevědomé a názorově pevné lidi, kteří se nebojí. Bez ní kulhá na jednu nohu.#reklama

Jak dlouho ještě budeme kulhat, jen anonymně nadávat nebo se schovávat před těmi, co chtějí náš názor slyšet? Není přece důvod!

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT