Realita je však zcela jiná.

Vezměte si třeba Rusko. Otevřete noviny a spatříte kritiku Putina, politiky na Kavkaze nebo zestátňování a centralizace moci.

Putin přitom dostal od muslimských předáků v Ázerbajdžánu ocenění za stabilizaci oblasti. Většinu muslimů na Kavkaze totiž mrazí při pomyšlení, že by tam vznikl chanát založený na právu šaría. Ačkoliv si můžeme myslet o metodách ruské armády v Čečensku hodně špatného, Kavkaz se uklidnil. Stejně tak se stabilizovalo Rusko a jeho politika. Putin je u okolních politiků a podnikatelů ceněn. Proč to nevíme?

Podobné je to s Talibanem v Afghánistánu. Se zájmem jsem si poslechl od Petry Procházkové, jak spousta Afghánců patřila k Talibanu a nyní stejně tak vyznává politiku strany prezidenta Karzáího. V minulosti jich bylo nemálo u komunistů. Většina národa jsou oportunisté, žádní fanatici nebo bojovníci.

Když jsem přijel do Pekingu, požádal jsem místní, zda by mě vzali do nějaké čajovny. "Myslíte spíš restauraci, ne? Máte hlad?" zarazili mou touhu otázkou. V šestnáctimilionovém Pekingu je asi 300 čajoven. Chodí tam hlavně cizinci. Číňané tam nepáchnou. To pochopíte až na místě.

S Francií si spojujeme odpor vůči amerikanizaci. Přes šedesát procent Francouzů se přitom pravidelně stravuje v McDonalds a těchto jídelen je v zemi galského kohouta bezmála osm set. Žabí stehýnka většina Francouzů nikdy neměla v ústech, stejně jako hlemýždě. Jedí hlavně saláty, kachny, hovězí, ryby a hranolky. Žádní žabožrouti.

Většina lidí by přesto dala za své vědomosti o světě ruku do ohně. Přitom vůbec netuší o skutečném stavu věcí a žije z pověr a předsudků.#reklama

Proč? Věříme zprávám, kusým faktům ze školy, co brzy zapomínáme a povídačkám známých, kteří to koření emocionální zkušeností. Jaký je závěr? Nevíme o životě a světě o moc víc než naši předkové. Jejich výhodou bylo, že o sobě neměli vysoké mínění.

Říkáme si: žijeme v době informací. Hezká lež. Většinu z nich nikdy nevidíme.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT