Aby jej člověk rozpoznal, potřebuje zahraniční zkušenost. Mě by to možná netrklo, ale Pascal se zarazil.
Příběh je následující. Zavolal jsem do několika realitních kanceláří, abych je informoval o zájmu podívat se na byt vybraný na internetu, a přitom jsem se poptával na podmínky smlouvy. Vždy jsem slyšel, že zaplatím první nájem hned při podpisu, složím měsíční kauci ve výši onoho jednoho nájmu, a pak ještě provizi realitní kanceláři. Suma nikterak nízká, ale z mého neteklo.
"Proč mám platit provizi realitní kanceláři? Tu přece platí ten, kdo dá makléřům byt k pronájmu. Přece ji neplatím já? Nájemce!" rýpal do mě po telefonu Pascal. "To je nedorozumění. Špatně jsi je pochopil," namítl.
Z Belgie, Francie, Anglie i Nizozemska jsem věděl, že Pascal má pravdu, nájemník skutečně neplatí provizi někomu, kdo nabízí nějaké bydlení.
"Proč chcete provizi po mně, tu přece platí pronajímatel," volal jsem na druhý den do realitní kanceláře. "Ne, provizi platí oba, kancelář si ji bere od obou," pronesla sladce dívka, že se mi téměř chtělo položit telefon a vysázet jí prachy bez reptání na stůl. Pak jsem si ale uvědomil ještě jednu děsivou věc.
"Vy tvrdíte, že kauce a provize jsou dva nájmy. Částka, kterou ale chcete, nejsou dva nájmy. To je suma za nájem plus záloha na poplatky. Není vám to divné," začala se ve mně lehce vařit krev. "Víte, to je vlastně provize s DPH. Je ale lepší to říct takhle, než to klientům složitě vysvětlovat," vyhrkla.
Jaké DPH? A co kauce? Ta je taky s DPH? Jsme snad dojné krávy?
Měl jsem v hlavě spoustu otázek, ale ta hlavní zněla zcela jinak: Jak je možné, že u nás vznikl systém, kdy za stejnou věc se platí dvojnásobek toho, co je běžné v zemích západní Evropy? Kdo a odkud to sem, probůh, přinesl?
Rozumím, že obchodní vztahy jsou tvrdé. Musejí ale také dávat logiku. Ve chvíli, kdy se platí za jednu a tutéž věc dvakrát, jsou to vztahy nemravné.
Najde se hromada demagogických zdůvodnění, proč je ona dvojí platba potřeba a proč je normální. Umím si to představit. Budou to ale prázdná slova. Běžné je brát peníze jen od toho, kdo byt za peníze nabízí, ne od nájemníka.
I kdybych snad i chtěl český svéráz chápat, Pascalovi jej nikdy nevysvětlím.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT.
