Překvapení z nástupu Zelených není na místě.

Když se někdy v roce 1991 zeptali tehdejšího prezidenta Václava Havla, jak si představuje politickou stabilitu a usazení demokracie v naší zemi, odpověděl, že to bude tehdy, až bude na scéně tak pět stran, které budou srozumitelné a budou vyvolávat dojem, že lidé vědí, koho volí.

Politická stabilita rovná se čitelnost a stálost stran.

Ať to chceme nebo ne, přesně do tohoto stavu dospěla česká politická scéna a začátek vývoje lze datovat už do roku 1992, kdy vznikla pravicová ODS, ODA a na scéně se usadila KDU-ČSL a KSČM. Podoba politické scény byla dokonána v roce 1996 a 1998, kdy se znovu vrátila do hry tradiční levice - sociální demokracie. Zásluhou Miloše Zemana.

V ČR tak už deset let existuje stálé politické prostředí. Dvě hlavní strany, ODS a ČSSD, doplňuje KDU-ČSL, KSČM a pak vždy liberální strana "svobody", která láká hlavně lidi svobodomyslné a mladé.

Nejprve tuto roli plnila ODA, později Unie svobody, nyní jsou to Zelení. Stejnou ambici má ale i SNK-ED Josefa Zielence a Jana Kasla.

Ať se Zelení do Poslanecké sněmovny v červnu dostanou, nebo ne, pro nás je důležitější, že politický obraz společnosti je v jádru hotový. Přibližně půlka národa má blízko k levici, půlka k pravici, ať křesťanské nebo občanské. Jelikož získat většinu v parlamentu je těžké, volební programy jsou u středu a snaží se nabídnout co nejvíc pro všechny.

Ona menší středová strana sbírá lidi, kteří nemají rádi hlavní proudy a mnohdy by nešli k volbám. Je nějak v české realitě usazená. Tato strana je ale také nejvíc zranitelná. Jelikož sbírá nespokojené voliče určitého typu, snadno o ně přijde. Lze opakující se trend vůbec změnit?#reklama

Možná tato strana nemůže být v Česku na scéně nadlouho. Možná je jako pták Fénix. Po čtyřech letech shoří a nastoupí podobná partaj.

Možná je to česká politická zákonitost. Máme rádi číslo 5.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT