Milan Fridrich | Názory
21. 7. 2006 0:01

O nesmrtelném dědictví v pražském taxi

Náměstek pražského primátora Rudolf Blažek si postěžoval, že s taxíky na Staroměstském náměstí je to pořád tristní. Někteří taxikáři ignorují nařízení o regulovaných cenách a jezdí za 90 Kč na kilometr.

Koho a proč tak škubou, je jasné: cizince. Skoro se člověku nechce věřit, že je to možné.

Můj dlouholetý kamarád vyprávěl, že když čtyři měsíce po sametové revoluci přiletěl do Prahy a zjistil, že někde ztratil peníze, pokoušel se u taxikářské chásky v kožených bundách, stojící u otlučených žigulíků, najít lidské teplo v tehdejším ovzduší svobody.

Byli samá revoluční trikolora a to chudáka zmátlo.

"Hoďte mě prosím na nádraží, kufr zůstane v zástavě a zítra vám zaplatím o stovku víc," zkoušel to Pavel. "Hele, jestli není škvára, padej na socku. My stejně máme úplně jiný kšefty," spustili s lehkou arogancí a sebejistotou.

"To se brzy změní," řekl mi pak kamarád. "Trh tyhle gaunery zničí." 

Jenže trh je zapeklitá věc. A dokonce i vyhlášky a zákony. Někdo žije pouze v jejich skulinách. Nedokáže žít jinak, i když dostane na výběr.

V České republice tak přežilo pár stovek bývalých veksláků, kteří berou taxikařinu jako výnosný byznys. Když jsem to vyprávěl svým známým v Paříži, Bruselu nebo Londýně, kroutili hlavou. Jak by mohlo taxikaření vynášet velké peníze? Vždyť to je málo placená profese?

Když jsem si přečetl, že taxikáři nabízejí na Staroměstském náměstí kilometr jízdy za 90 korun, musel jsem se smát. Tolik nestojí ani v Belgii, kde jezdíte mercedesem a po silnicích, co vás do deseti minut dostanou z letiště do centra. Za kilometr přitom dáte 2,5 eura.#reklama

V Římě padesátikilometrová cesta na letiště stojí 60 eur.

Jenže někteří z českých taxikářů odmítají přijmout, že doba se změnila a jejich povolání už není zlatým prasetem. Jsou jen profesionální řidiči, co mají své tarify a taxy, ne privilegovaná vrstva společnosti, která žije z okrádání movitějších cizinců a ještě si myslí, že v tom umí chodit.

Divím se, že po sedmnácti letech nemůže můj čechoanglický kamarád Pavel v klidu nastoupit do taxi v centru Prahy, aniž by mu taxík nepřipomněl éru, o níž si myslel, že ji trh zničí, zadupe a pošle do pekel.

Je sedmnáct let málo? A bude i sedmadvacet let ještě málo?

Když vidím tuhý kořínek taxikářských veksláků, nemám iluze.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT

 

Právě se děje

Další zprávy