Ne že by tajně podnikal, podváděl a nahrával kšefty kamarádům.

Je to podruhé, co slepotou postižený ministr odešel. Podruhé během necelého roku. Poprvé kvůli podezření ze zneužití funkce, nyní kvůli angažování v soukromém sektoru v době, kdy byl mimo politiku. Ani jednou se neprokázala jeho jasná vina. Utrpěl ale morální šrám a tak šel.

Získal totiž pocit, že by poškodil vládu svou nevěrohodností.
Jak dlouho budeme v naší zemi čekat na takové sebevědomí a odpovědný vztah k politické funkci? Jak dlouho si budou někteří politici nalhávat, že když se jim nic nedokáže, tak jsou čistí a jejich pozice je neotřesitelná? Začínám ztrácet naději, že se toho naše generace dožije.

Mám Davida Blunketta rád. S handicapem řídil ministerstvo, byl charismatickým a přesvědčivým řečníkem. Do parlamentu chodil dlouhá léta se psem a rád hrozil opozici holí. Sympaťák každým coulem.

Možná i proto mě jeho odchod těší. Od koho jiného chcete podobné gesto vidět než od sympaťáka? Koho jiného si chcete dál vážit?