Z chlapíka se ale vyklubala cenná investice. Když jsme opustili Varadero, Kuba se změnila v terru incognitu, zemi neznámou, takovou překotností, že nás zoufalství neopouštělo ani na vteřinu. Nikde žádný ukazatel, nic, co by vás navedlo na hlavní silniční tahy, odbočky nebo přibližný směr cesty. Kuba je cestovatelské peklo. Pokud nemáte mapu v krvi, zapomeňte na klidný a bezproblémový přesun. Budete těkat odnikud nikam a přemítat, zda se do večera vrátíte zpátky.
Jenže chlapík všechno věděl. každý kámen znal, neustále nás rozveseloval a ukazoval směr naší cesty padesát kilometrů. Pak najednou zavelel za mými zády "Stop!", vyskočil, zdvihl na ulici do náruče holčičku, za ruku chňapl její matku a vysekl: "Bratře a sestro, já tady mizím, ale paní vás navede dál. Nebojte se." Bát se? Ten chasník byl věrohodnější než mateřský prs.
Tak to je kubánská cestovatelská realita. Než jsme dorazili do Zátoky sviní slavné díky zpackané invazi kubánských bojovných exulantů, vzali jsme takhle pět různých lidí nebo dvojic do auta. Jako by je sesílala vyšší moc, vždy jeli naším směrem.
Pojmenovali jsme je "pojízdní ukazatelé".
Vzpomněl jsem si, že podobné obrázky jsem viděl naposledy v roce 1999, kdy jsem se dva týdny po válce v Kosovu vydal do této provincie přes Rumunsko, Bulharsko a Makedonii autem. Na rumunském a bulharském venkově byly také autobusové zastávky obležené mávajícími lidmi. Aut bylo málo, hromadná doprava přeplněná a špatná a lidí na cestě mraky.
Vzal jsem tenkrát vždy dva až tři spolucestující a připadal si jako v road movie nebo romantickém cestovatelském románu. Člověk se hodně od místních dozví, pokud jim rozumí a občas má pak kde přespat nebo se dobře nají a napije.
Kuba dotáhla tento levný způsob dopravy chudých zemí k dokonalosti. Stopuje se na každém rohu, výpadovce, zastávce, ulici. Pořád někdo mává, jako vlajka na stožáru při větrné bouři. Pro cizince je tenhle systém dobrý, protože jen tak se lze někam v klidu dostat, aniž by vám nedostatek směrovek, nepřesné mapy a nedostatek pump nezpůsobil nervový otřes.
Uvědomil jsem si, že tenhle svět brzy zmizí. Všichni tak nějak bohatneme. Romantika cestování odumře. I na Kubě.
Pokud můžete, užijte si to. Jeďte tam, kde nejsou dobré dopravní spoje a lid je chudý. Najdete zajímavý způsob života. Tvrdý, protože stát na slunci a čekat na auto není příjemné. Pak se ale seznámíte s novými lidskými osudy.#reklama
Všech pět skupinek, které nás doprovodily do Zátoky sviní, si vybavuji ještě teď, týden po cestě.
Život je zvláštní věc. Zážitky jsou mnohdy nejsilnější, když pozorujeme trampoty jiných a nemusíme je podstoupit.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
