Chlapíci se choulili, jak jim chladné počasí lezlo pod kabát, a tak jsem je nechytil v dobré náladě. "Doklady, pane řidiči. Řidičský průkaz, technický průkaz a doklad o zákonném pojištění vozu," vycedil do otevřeného okýnka ten starší.

Když jsem sáhl do kapsy, našel jsem všechno. Až na řidičák. Bože, blesklo mi, když jsem ho nenašel. No co, stane se. Přece to není zločin. 

"Tak to je za tisíc korun, pane řidiči. Ale dejme tomu, že nebudeme tak přísní a dáme to za pět set," řekl téměř opovržlivě znovu ten starší.

"Vy žertujete? Za pouhou zapomnětlivost chcete dávat lidem takové pokuty?" vyhrklo ze mě. "Stačí vám několik vteřin a zjistíte, jak na tom s řidičákem jsem. Aniž byste mě pokutoval. Zda mám oprávnění řídit vůz, nebo mi ho policie vzala. Tak proč pokuta?" oponoval jsem.

"Na to jsou předpisy," bránil se policista. "Nediskutujte."

A to je ten středoevropský problém úřednicky slepých povah.

Několikrát se mi v Belgii nebo Nizozemsku stalo, že jsem jel rychleji. Policisté na mě jen zablikali, ať se hodím do klidu. Kolikrát mi jasným gestem napověděli, když jsem telefonoval nebo zapomněl svítit. Byl v tom projev jisté lidskosti. Každý pospíchá a každý dělá malé chyby. Tak, proč z někoho dělat hlupáka? Proč trestat zapomnětlivost?

Protože policie chce ukázat svou moc? Nebo - rozdat pokuty?

P.S. Nakonec jsem neplatil nic. Přesto, byla to divná zkušenost.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT