Neuspěl v občanskoprávním řízení a tak se rozhodl obrátit na evropské soudy. Nic nekončí pánové, jedeme dál, vzkazuje Kinský. Kdo by se jeho houževnatosti divil. Když jde o miliardy, jde lenost stranou.

Mě na všech odškodněních a nápravách nespravedlnosti mrzí jedna věc: nemohou se jí zúčastnit všichni. Nebylo by fajn, kdyby měli šanci požádat o odškodné potomci francouzských šlechticů, jejichž hlavy setnula gilotina během francouzské revoluce? Nebo kdyby dostali peníze rodiny německých válečných zajatců, kteří zemřeli hlady a mrazem na Sibiři po druhé světové válce? A co ukrajinské a ruské ženy znásilněné během německého vpádu do Sovětského svazu nebo Němky během operací Rudé armády v Německu? Kdo vyplatí tyhle zmařené osudy? Komu pošleme účet?

Dnešní doba je poznamenaná nápravou křivd a je to správná věc. Jsou také lidé, kteří chtějí na době restitucí a satisfakcí pochopitelně vydělat.

Někde ale už musí být sporům o křivdy konec, jinak po zbytek dějin nebudeme dělat nic jiného než se soudit o to, co kdosi způsobil nám nebo našim předkům. Dějiny nebyly procházkou růžovou zahradou. Ne současná šlechta, nýbrž Slavníkovci a Vršovci by mohli vyprávět.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT