Milan Fridrich | Názory
16. 2. 2006 0:01

O scénách vystřižených z filmů a životě

Lidské tělo je schopno zvláštní autocenzury. Její projevy můžeme vidět denně.

Když jsem se díval na krasobruslařské klání sportovních dvojic na olympiádě, moje žena si po kolizi dvojice sourozenců Čangových, při níž dívka bolestivě dopadlo na koleno a třísla, povzdechla: "Ať to neopakují! Jen, proboha, ať nám neukazují dokola ten dopad. Fuj, to byla hrůza."

Pak žena uhrančivě sledovala, jak se dívka vrátila na led, a přivírala oči. Byly to zvědavé minuty pokání.

Myslím, že pokud by moje žena měla v tu chvíli moc, sekvenci by se snažila v televizi neopakovat. Důvody? Byla drastická, trochu sadistická a pro rekreačního sportovce varovná. Dokáži si představit, kolik maminek zabolelo u srdce při myšlence, jak jejich ratolest trpí při fotbale, hokeji nebo atletice.

Tohle je například jedna duševní autocenzura lidských bytostí. Strach z bolesti.

Proč mi ta příhoda s Čangovými tak vrtala hlavou? Rozečetl jsem knihu Zakázané filmy od Dawna B. Sovy. Je o 125 dílech, která narazila ve světě na cenzuru, měla problém s uvedením a stříhalo se v nich.

Je zajímavé číst, jak americké "výbory a ligy slušnosti" či státní orgány bránily, aby filmy jako Sladký život, Pramen panny, Poslední tango v Paříži, Milenec Lady Chatterleyové, Lolita nebo Takoví normální zabijáci byly uvedeny bez stříhání v původní verzi. A filmaři se často podřizovali. Holt, vůně peněz.#reklama

Bylo by snadné opásat se trhavinou a házet ji na americké a jiné cenzory a plivat na jejich pohrdání autentickým uměním. Mě ale napadlo, zda příběh sourozenců Čangových a filmová cenzura nemají v něčem společné kořeny: ve vnitřní autocenzuře, která nutí lidi zavírat oči. Někdy z maloměšťáctví, jindy z víry.

Co nutí starosvětské maminky červenat se při pohledu na rozepnutý poklopec nebo na scény znásilnění a zabíjení ve vynikajícím Bergmanově Pramenu Panny, zfilmované legendě ze 13. století? Strach, bázlivost a boj s vnitřním ďáblem. Proti nim se schováme při cenzuře za morálku, slušnost a společenskou harmonii.

Někteří lidé nedokáží snést určitá fakta života. Odmítají je vidět a nechtějí, aby je viděli i jiní.

Jen mě napadá, zda by rozbor americké filmové cenzury nestál za hlubší studii. Možná bychom víc chápali iráckou válku, boj s terorismem, Bushův neokonzervatismus nebo potírání sexuálního harrasmentu.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT

 

Právě se děje

Další zprávy