"Maminko, táta se k nám vrátil napořád? To by mi Jirka nikdy neudělal. Tak tohle je náš nový domov, Libuško." Podobné věty se mi rojily kolem reproduktorů v autě poté, co jsem si zapnul rádio. Pak mi slečna sladkým hlasem ještě řekla, abych se koukal na nějaký seriál.

Jako by se jednalo o skutečnou kauzu čekající na rozuzlení!

Jako by to byla životní dramata lidí sledovaná celým národem.

Na seriály si každý zvykl, ale na reklamu, která vypichuje jednotlivosti a láká na vývoj v příběhu několika fiktivních postav? To je úlet, řekněme si spolu s Jirkou Macháčkem z pověstných Samotářů.

Když jsem kdysi v Paříži potkal na jedné konferenci k Evropě filosofa Alaina Finkielkrauta, dotkl se ve své úvaze faktu, jak by se na lidstvo dívala mimozemská civilizace, kdyby se napojila na naše vysílání rozhlasu a televize a dokázala rozluštit jazyk, aniž by znala planetu, na které žijeme a celou škálu vědění, které je mimo elektronická média.

"Asi by to byl obraz válečných šílenců, kterých je třeba se urychleně v zájmu galaktického míru zbavit. Ten, kdo rád třetinu života stráví pozorováním života fiktivních postav v televizi, se nemůže nazývat homo sapiens a nemůže si dělat nárok, aby byl brán vážně," lamentoval.

Můžeme si říct, že fiktivní postavy tady jsou odnepaměti, protože Bohové ze starých bájí pro nás nejsou skuteční. Jenže pro naše předky byli. Když posuneme úvahu dál, můžeme si říct: fiktivní postava je tady minimálně od doby Cervantese a zrodu románu. Jenže románový hrdina a televizní postava se nedají srovnat v hloubce vyprávění a smyslu díla. Román je výpovědí autora a doby, dokreslí, vypíchne nebo zakulatí kus života.

Na světě je 99,99999999 procenta věcí, o nichž nevíme vůbec nic nebo jen míň než málo, a přitom se trápíme láskou mezi dvěma lidmi, kteří se jinak jmenují na obrazovce, jinak v civilním životě a vždy se musejí stylizovat do určitých rolí. Skutečný svět je neznámý, ale ten virtuální, fiktivní nás asi vzrušuje, když seriály vzájemně bojují o diváky.

Potřebují lidé ke svému přežití alter ego ve formě seriálové postavy? To trpíme takovou samotou, že potřebujeme fiktivní postavy?

I když nám většina vědění světa uniká a život neúprosně běží?

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT.