Milan Fridrich | Názory
21. 2. 2006 0:00

O trapnosti Irvingova případu

Byl to vlastně trapný soud zakončený třemi lety za popírání holocaustu pro britského historika Davida Irvinga. Brit na začátku přiznal vinu a prohlásil, že už nepopírá existenci plynových komor v Osvětimi.

Rakouský soud jen dokazuje, jak hloupí a trapní jsou v dnešní době informační společnosti přepisovači historie a že se jedná o salónní žvanily, co se rozklepou, když jde do tuhého a hrozí jim deset let vězení. Zatímco člověk by čekal, že se stoupenec tak radikální teorie bude chtít stát mučedníkem své pravdy, viděli jsme jen komickou omluvu blázna.

Žádné plamenné projevy a důkazy na stole. Sklopená hlava.

Soudní líčení má ale možná právě díky této trapnosti velký význam. Právě soudní procesy hrají v pokřivování dějin důležitou roli. Stalo se tak po Hitlerově mnichovském pivním puči z roku 1923, kdy byl vsazen do fešáckého vězení a prohlásil: Historie mi dá zapravdu.

Stejně se choval i Fidel Castro po neúspěšném útoku na kasárna Moncada z roku 1953. Byly to akce šílenců chtivých krve, ale bylo v nich cítit, že jsou si vědomi následků své radikálnosti a nenávistné násilné politiky.

Nezalekli se. Byli ochotni zabíjet, ale riskovali i vlastní krk.

Dnes naproti tomu po světě zevlují desítky rádoby-historiků převracejících dějiny jen verbálně. A když jde do tuhého, uvědomí si, že jejich exhibicionismus je může stát kriminál. To je i případ Irvinga.#reklama

Ne že by popírání holocaustu bylo kvůli tomu méně nebezpečné. Jen ukazuje, že za ním nestojí žádní bojechtiví revolucionáři, ale trapní dědulové, kteří zaměňují historiografii za ideologii a antisemitismus.

Je dobře, že popírači holocaustu mohli vidět Irvingův proces.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT

 

Právě se děje

Další zprávy