Milan Fridrich | Názory
1. 8. 2006 12:00

O velké a malé odpovědnosti

Dennodenně jsme někde na světě svědky neviditelných, ale mnohdy zuřivých vnitřních bojů mezi výkladem velké a malé politické odpovědností. Tedy, kam až lze hájit tzv. "vyšší zájmy" státu.

Naposledy mě napadlo nad touhle politickou schizofrenií popřemýšlet, když jsem objevil články o soudním procesu s bývalým šéfem francouzského monitorovacího střediska pro radioaktivitu Pierrem Pellerinem. Dvaaosmdesátiletý profesor je u soudu kvůli Černobylu.

Nejen v bývalém Československu totiž úřady zamlčovaly skutečný rozsah havárie černobylského reaktoru. V době, kdy přes Francii šel radioaktivní mrak z Černobylu, uklidňoval veřejnost, že katastrofa není taková, že by ohrozila Francii a zdraví lidí. Kritici tvrdí opak a upozorňují, že Pellerin jednal na objednávku vlády a jaderné lobby, která chtěla dál stavět elektrárny a bála se, že veřejnost se obrátí k jádru zády.

Jelikož Francie vedle jaderných elektráren vlastní také hlavice s jadernou náloží, byla by politika země v kleštích. Proto se lhalo.

Žijeme v době alergické na "státní zájem". Tytam jsou doby Bismarckovy nebo c.k. Rakousko-Uherska, kdy zájem státu hraničil s náboženstvím. Jedinec se musel podřídit mocenskému hladu vlády.

I tenkrát byl klíčový průmysl a stát jedna ruka. Dnes je tomu nejinak, jen ta síla veřejnosti je silnější a snadno se může násobit až do té míry, že změní mocenskou rovnováhu země, včetně její síly na světovém poli.

Často jsem se s tím setkával v Bruselu, kde skandinávské státy vehementně bránily uvolnění zbrojního embarga EU vůči Číně bez podmínky zlepšení lidských práv v této zemi. Nebo odmítaly oslabení tvrdé linie vůči Kubě, když tam jsou ve vězení disidenti. Proti vůli zemí jako bylo Německo nebo Francie, kde je silný zbrojní průmysl a podniky, které nevědí, co s kapitálem, a hledají novější a novější trhy. Kdekoliv.

Nemůžeme si dělat iluze, že tzv. velká politická odpovědnost - která se vykládá jako zájem státu udržet zaměstnanost, moc země, či sílu průmyslu - bude v tvrdé světové konkurenci ubývat. Ale případ, který teď řeší Francie, dává naději, že málokdo si bude jistý svým vysokým věkem nebo promlčeností některého případu, kdy "bohužel" vítězil vyšší zájem nad obyčejným člověkem. Takové případy jsou v demokracii nesmrtelné.

Ano, ve většině případů se spravedlnost hledá špatně a dlouho. Síly vyššího zájmu jsou o poznání mocnější než hlas obyčejného člověka, mají víc peněz a větší krytí. Ale jsou zranitelné tváří v tvář veřejnému mínění.

Je tady ale civilizační posun k lepšímu. Člověk má víc šancí. Aspoň v naší části světa.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT.

 

Právě se děje

Další zprávy