Když zjistíme, že krade zloděj, pokrčíme rameny. Co by od něj člověk čekal, že. Ale poctivý občan? To je tragédie. Zklamané naděje.

Podobně se cítím při dalších a dalších zprávách o tajných věznicích CIA na území Evropy. Během sedmi let, které jsem strávil v Bruselu, se nešlo vyhnout masáži amerických diplomatů a politiků o víře ve svobodu, demokracii, lidská práva a vládu práva. Nepochybuji, že většina lidí, s nimiž jsem mluvil, skutečně v tyto ideály věří. Jenže, jak si poradit s myšlenkou, že USA se mohly chovat jako vojenská diktatura?

Chápu, proč by tajné služby demokratické země mohly jít do takového rizika, jakým je lov potenciálních teroristů nebo fanatických bojovníků, aniž by je pak předaly normálnímu soudu. Je to strach. Hrůza, že teroristé znovu udeří na americkém území. Obava, že v Iráku nikdy neskončí atentáty na americké vojáky. Je to frustrující pocit, co vyvolává v silném a bohatém národě zlost. Občas se proto volí tvrdé metody.#reklama

Mám o Ameriku strach. Pokud by se potvrdila obvinění o tajných věznicích, měli bychom všichni problém. Spojené státy jsou inspirátorem naší přeměny v demokratické a svobodné státy. Byly ideálem svobody, kterou jsme po dekádách totality získali. To není na žádnou zemi málo.

Hrozí, že Amerika ztratí svou věrohodnost. Kvůli strachu a bojové morálce, jež ráda porušuje pravidla. Stálo jí to skutečně za to?

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT