A také největší odhodlání učinit přítrž korupci, neblahému propojení byznysu a politiky, případně šířící se neúctě k národním a křesťanským hodnotám.
Tak si patrně neláme v Polsku hlavu ani vítězné Právo a spravedlnost (PiS) dvojčat Lecha a Jarosława Kaczyńských.
Polská "opoziční smlouva"
Má k tomu ještě jeden důvod: I když při sestavování vlády opomenulo svého nejpřirozenějšího - jak se zdálo - partnera, Občanskou platformu (PO), a obrátilo se o podporu k seskupením krajně pravicovým a populistickým, jeho podpora v průzkumech neklesá, spíše mírně sílí. "Úmluva o stabilitě", podepsaná 2. února 2006, překvapivostí připomíná naši "opoziční smlouvu" a zdá se, že podobnosti jdou dál. Vzbudila údiv a rozhořčení, stoupencům se ji však podařilo vhodně zabalenou prodat.
Infobox
Vážení čtenáři,
kdo si stoupne na špičky, vidí víc než ten, kdo se krčí při zemi. Kdo víc vidí, získá více zkušeností, může srovnávat a lépe porozumí světu kolem sebe.
Chceme vám proto nabídnout alespoň malý pohled za česká humna. Každý týden bude pro vás polonista Václav Burian z Olomouce připravovat přehled toho, čím v posledních dnech žilo Polsko - soused České republiky, země s téměř 40 miliony obyvatel.
Věříme, že pohled na polský život bude pro vás inspirativní.
Oč méně si lámou hlavu vítězové, o to více přemýšlejí nejen jejich radikální odpůrci zejména z prostředí nevládních organizací a neformálních emancipačních hnutí, ale také média (kromě národovecko-katolických s větším vlivem ve starších, venkovských a méně vzdělaných vrstvách).
Nejvlivnější polský deník Gazeta Wyborcza, který bezpochyby mezi podporovatele Práva a spravedlnosti, natožpak "úmluvy o stabilitě" nepatří, v čísle z 27. února částečné vysvětlení nabídl.
Podle výzkumu uznávané agentury PBS, provedeného speciálně pro Gazetu, se Poláci nejeví jako obhájci "vlasteneckých a křesťanských hodnot", jak se jim v tradičním katolicko-národoveckém prostředí rozumí.
Málo zastánců křesťanských hodnot
Pro zavedení mravnostní cenzury by jich bylo 20 procent. Pro zákaz obchodování v neděli, o kterém se v Polsku pochopitelně mluví nejen v souvislosti se zaměstnaneckými právy, ale také s náležitým svěcením dne svátečního, by bylo jen 34 procent. Pětašedesát procent Poláků odmítá zpřísnění protipotratového zákona a dalších devět procent nemá na tuto věc jasný názor.
Těsně nadpoloviční většina by souhlasila, aby státní rozpočet přispíval na antikoncepční prostředky. Ze zkoumaných Poláků 56 procent odmítá zákazy "pochodů rovnosti", pořádaných levicovými alternativními skupinami. "Jak je patrno, ideologické základy popularity PiS mohou být dosti křehké," míní publicista deníku Gazeta Wyborcza Piotr Pacewicz a přiklání se k vysvětlení solidně podloženému jinými čísly: "Významná většina Poláků by ve státní hospodářské politice akceptovala rovnostářská řešení. Jsme štědří, až to (rozpočet) bolí. (...) Z téhož průzkumu se vynořuje obraz společnosti antiliberální v názorech na hospodářství." A skutečně: 66 procent Poláků by schválilo mimořádné předčasné důchody horníků, 57 procent je pro porodné ve výši 1000 zlotých, naopak rovnou daňovou sazbu podporuje jenom 33 procent.
Levicová pravice
Tato poptávka po levicové pravici není zajisté polskou zvláštností. Jen ji podporuje nynější slabost Svazu demokratické levice (SLD). Možná je to i přirozená reakce na skutečnost, že přes všechny výkyvy vlastně všechny dosavadní demokratické vlády ctily svobodu trhu a volky nevolky navazovaly na linii prvního nekomunistického ministra financí z roku 1989 Leszka Balcerowicze, ctěného ekonoma i tradiční předmět rituální nenávisti populistů.#reklama
A snad tato zmatenost, v lidské společnosti běžná, nasvědčuje, že obavy z nastolování národně katolického autoritativního režimu v Polsku jsou silně přehnané. Tomu ostatně brání i jiné věci: od Evropské unie přes silná nezávislá média po už neskrývanou názorovou nejednotnost samotného katolického episkopátu, politicky stejně pluralitního jako celá polská společnost.
Autor je polonista, redaktor dvouměsíčníku Listy
