Politici nemohli nereagovat. Musel reagovat prezident, musel i ministr školství. Ale jak? Museli navštěvovat čerstvý hrob dívky (což se bez sdělovacích prostředků neobejde)? Musel ministr školství Roman Giertych vyhlašovat program "Nulové tolerance vůči násilí" - který má obsahovat ledacos od policejní hodiny pro nezletilé přes požadavek na slušné vzezření žáků až po omezení mobilů - právě ve třídě, kde měla tragédie své první dějství?
Tajemná ideologie
A původce neštěstí? Podle prezidenta Lecha Kaczyńského k němu přispěla "zběsilá ideologie, která ve jménu humanismu vede k legalizaci násilí". Prezident řekl: "S touto ideologií je třeba skoncovat jednou provždy, zvláště v polské škole, a o to se dnes v Polsku vede zásadní spor." Prezident se vyjádřil ve stylu, jakým se jeho Právo a spravedlnost vyjadřuje a jaký je blízký i koaličním spojencům z Ligy polských rodin a Sebeobrany. Je to styl bojovný, a zároveň mlhavý. Prezident mohl mít na mysli liberalismus, a kdo chce, může si přidat přívlastek podle svého gusta: prohnilý, západní, bruselský, levičácký... A kdo chce, může za onou "zběsilou ideologií" vidět pozůstatky komunistického učení, třebaže se minulý režim vyznačoval spíše náklonností ke kasárenskému než liberálnímu způsobu života. A ponižování slabších známe z armád, o nichž nelze říci, že by v nich panoval liberální režim.
Tajemná republika a struktury
Po posledních volbách zažívá v Polsku největší kariéru pojem "čtvrté republiky", očištěné od zla té "třetí", která existovala od pádu komunismu. V čem všem spočívalo zlo třetí republiky, může si také každý domýšlet: vliv komunistů a kryptokomunistů, hospodářský liberalismus, příklon k západnictví, korupce. A dnes se také může každý domýšlet, kdy nastane očistný zlom, po němž vypukne republika čtvrtá.
Symbolem všeho zla je ve vládním slovníku naopak "układ", který se do češtiny překládá špatně - může znamenat smlouvu, dohodu, systém, soustavu... V tomhle kontextu by snad nejvíc odpovídaly naše "struktury", někdy "staré", jindy "temné", jak se o nich mluvilo na začátku 90. let. V každém případě boj s "układem" má být dobrý. A zase si každý za tím může představovat, co mu vyhovuje: struktury postkomunistické, liberálně kapitalistické, liberálně levičácké, korupční, dávnou nomenklaturu a nový kapitál...
Církev, rozum a Darwin
Hrozného neštěstí v gdaňské škole se dotkl také primas Józef Glemp, který řekl, že "to nemůže napravit ani policista, ani učitel, ani psycholog. Za výchovu odpovídáme všichni: rodiče, úřady, církev".
Jiný vlivný člen episkopátu, Kazimierz Nycz, řekl, že "změny výchovného systému pod vlivem emocí mohou být velice nebezpečné" a přimlouval se za širokou diskusi. Ta slova nabízejí jiný tón, než jakého užívá prezident a jeho ministr školství. A připomínají, že navzdory povrchnímu zdání nepředstavuje dnešní polská politika katolickou ofenzívu proti demokracii. Církev je v Polsku, pokud jde o společenské a politické postoje, různorodá. Je to dobré pro demokracii, ale i pro církev, která má širší poslání než kterákoliv strana.
Za pozornost stojí ostatně i otevřený dopis mnoha polských přírodovědců i humanitních učenců, adresovaný předsedovi vlády. Ti kritizují viceministra Mirosława Orzechowského za to, že označil evoluční teorii za lživou a "přirovnal ji ke stalinské indoktrinaci a katyňské lži". Za pravdu vysoký státní úředník, jenž by měl být podle citovaných vědců odvolán, považuje kreacionismus; ten by se měl vyučovat. Ani tenhle ultrakonzervativní nápad ale nenaplnil nadšením představitele katolické církve.
Co v Polsku pozorujeme, je vzpoura proti široce chápanému liberalismu, často extrémní. Jejími nositeli jsou, jak jinak v této zemi, většinou praktikující katolíci. Ale není jím katolická církev sama. Církev ovšem není strana. A žádná vlivná strana, která by mohla ultrakonzervativní tendence vyvažovat, dnes v Polsku neexistuje. Není jí opoziční Občanská platforma ani parlamentní levice, která sama sebe oslabila řadou skandálů.
Také proto působily návštěvy polských vládních politiků na hrobě gdaňské gymnazistky jako cynická součást bouřlivé kampaně před komunálními volbami.
Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů.
