A co se přesně odehrálo v posledních hodinách a minutách před tím, než vyhodili v Londýně do povětří téměř simultánně tři soupravy metra a městský autobus.

Místa výbuchů měla podle všeho nad britskou metropolí skutečně vytvořit pomyslný smrtící kříž. Osmnáctiletému Hasibu Husajnovi ovšem, jak naznačují obě zprávy, selhala v metru baterie. Musel tedy vystoupit a koupit novou. Do již ochromeného metra v podzemí se nestihl vrátit, a tak nálož odpálil na horní plošině v té chvíli už odkloněného autobusu.

Milovníkům bizarních detailů z vyšetřovacích spisů nemohla uniknout zmínka, že těsně předtím se ještě zastavil v prodejně McDonald's.

Původní vyšetřovací verze zmiňovala, že Hasib (rychlá identifikace jeho ostatků po výbuchu přispěla k určení totožnosti dalších atentátníků) dostal strach a ztratil odvahu k tomu, aby zhruba desetikilogramovou nálož odpálil.

Teď je pravděpodobnější, že k velkému štěstí ranních cestujících na londýnské Northern Line selhala 7. července ráno rozbuška.

Chmurné čtení ze zpravodajských svazků

Britští komentátoři zůstali po zveřejnění obou zpráv rozdělení v názoru na to, zda tragickým událostem z loňského července bylo možné předejít. Jedni nemohou domácí zpravodajské službě odpustit, že se jména dvou ze čtyř atentátníků objevila mezi osobami podezřelými z účasti na teroristických aktivitách. Nikdo v hierarchii MI5 však nedokázal rozeznat, jak nebezpeční mohou být. A jde tedy o kolosální selhání.

Jiní připomínají, že zatímco v září 2001 registrovala britská domácí rozvědka pouze 250 podezřelých osob, na začátku loňského léta jich bylo už 800. Na nepřetržité sledování každého z nich by MI5 potřebovala nejméně deset, možná dvanáct agentů. A takové personální ani finanční zdroje, alespoň v té době, neměla.

Stěží cokoliv se prý dalo vyčíst také ze skutečnosti, že dva ze čtyř podezřelých cestovali opakovaně do Pákistánu. Zemi svého původu totiž ve sledovaném období navštívilo čtyři sta tisíc Britů s pákistánskými kořeny.

Souhrnem poskytují obě zprávy o "7/7" chmurné čtení - pravděpodobnost, že by se podobný masakr mohl v londýnském podzemí či v ulicích opakovat, předurčuje strohá matematická permutace: kolik potenciálních sebevrahů dokáže generovat nespokojená a zradikalizovaná část téměř dvoumilionové komunity britských muslimů.

Zastánci práv zvířat versus investoři

Není pochyb, že britské farmakologické laboratoře patří ve svém oboru ke světové špičce. Jak známo, k některým experimentům využívají zvířata, pročež jejich personál - a také firmy, které výzkum financují - čelí soustředěnému tlaku ochránců práv zvířat.

Ti v posledních dnech například pohrozili, že zveřejní na internetových stránkách jména všech drobných investorů, kteří mají své podíly ve společnosti GlaxoSmithKline, jednom ze světových farmakologických gigantů.

Oznámení provázela hrozba blíže nespecifikovaných akcí proti těm, kteří své akcie neprodají. Cíl je přitom jasný: zastrašováním odříznout firmu a její výzkumnou základnu od finančních zdrojů.

V prvním kole války nervů odešli zastánci zvířecích práv poraženi, institucionální akcionáři GlaxoSmithKline dali najevo, že obchodní integrita a výnosy z investic jsou pro ně přednější než případná kontroverze spojená s nepříjemnou publicitou.

A pak jde také o princip: nikdo by neměl při prosazování svých zájmů, vedených jakkoliv ušlechtilou myšlenkou, protistranu vydírat.

Hřbitovní linie zákopové války

Kampaň proti laboratorním experimentům na zvířatech má v Británii letitou tradici s epizodami prolnutými tragikomickými incidenty.

Soud v hrabství Staffordshire poslal v uplynulém týdnu k dlouholetým trestům odnětí svobody gang čtyř militantních ochránců práv zvířat, kteří dle mínění obžaloby i soudce terorizovali farmáře dodávajícího morčata do výzkumných laboratoří.

V rámci šestileté kampaně proti Darley Oak Farm v Newchurch, patřící jistému Chrisi Hallovi a jeho dvěma synům, nejenže opakovaně vnikli na farmu a propustili stovky morčat na svobodu. Při oddělené akci zcizili dokonce i ostatky dvaaosmdesátileté tchyně, která byla v roce 1997 pohřbena na místním hřbitově.

Chris Hall před dvěma lety svou farmu nakonec zavřel. Pozoruhodné bylo, že když byl kvartet ochránců morčat dopaden a postaven před soud, ostatky paní Hammondové se staly předmětem vyjednávání o výši trestu.

Policie doporučila soudci nižší hranici trestu výměnou za informaci o tom, kde se ostatky farmářovy tchyně nacházejí.

Kosti paní Hammondové se tak vrátily po dvou letech do hrobu. Čtyři výtržníci putovali při souhrnném trestu odnětí svobody na čtyřicet let za mříže.

Ivan Kytka; [email protected]