Evropané jsou unijním vedením zklamáni. A pochopitelně. Každý členský stát uzavírá jednostranně své hranice a stanovuje své vlastní požadavky na cestování a karanténu. Do toho připočtěme pomalý začátek očkování ve srovnání s našimi nejbližšími západními spojenci. Evropa byla příliš dlouho zablokována zdlouhavými procesy, které vedly k opožděným rozhodnutím. Hlavní prioritou nadcházející konference o budoucnosti Evropy proto musí být umožnit unii, aby mohla jednat rychle, plnit své závazky a účinně přispívat ke zlepšování kvality života svých občanů.
Zatímco v některých oblastech by Evropa měla navrátit kompetence členským státům, ve chvílích, kdy je třeba přistoupit ke společné akci, potřebuje Brusel silnější výkonné pravomoci, díky kterým bude moci konat rychleji a také se společně, rychle a jasně postavit za členské země, pokud je ohrožují jiné státy, jako se stalo Česku.
Vidíme to na postoji k Rusku, Turecku nebo Číně. Není možné, aby jeden členský stát mohl zablokovat jednotnou evropskou akci na globální úrovni. Často tomu tak ale bývá. V zahraniční politice musíme být efektivnější a nahradit jednomyslnost většinovým hlasováním. V dalším kroku bychom měli jmenovat plnohodnotného evropského ministra zahraničí, který bude jednat jménem unie a který bude odpovědný Evropskému parlamentu.
Starý kontinent zítřka
Evropa musí také posílit své bezpečnostní a obranné kapacity a sjednotit se. V rámci NATO potřebujeme jasný plán evropské obranné unie založené na skutečných evropských ozbrojených silách sdružených v jedné centrále. Jejich cílem by přitom nemělo být nahradit národní ozbrojené síly, ale spojením zvýšit respekt Evropy ve světě. Tato obranná kapacita musí být však vždy využita pouze k mírovým účelům.
Evropa bude moci zajistit bezpečí občanů, jen pokud bude schopna vyřešit další pandemii a jiné závažné nemoci. Hlavní odpovědnost za zdraví lidí a zdravotnickou péči leží v rukách členských států. Pandemii však hranice nezastaví. Měli bychom proto vytvořit evropský institut Marie Curie-Skłodowské pro výzkum na vysoké úrovni, který by propojil ty nejlepší vědce a přilákal nové talenty. Pandemie ukázala, že již nyní uvnitř unie disponujeme prvotřídním výzkumem, na jehož rychlost a kvalitu musíme navázat a zásadním způsobem zvýšit naši schopnost čelit i jiným chorobám, než je covid-19. Díky tomu bychom mohli lépe uspět i v boji s rakovinou, Alzheimerovou chorobou a jinými infekčními nemocemi. Evropa se může stát novou inovační laboratoří ve zdravotnictví.
Technologie s sebou přinášejí změny a transformují svět kolem nás. Evropa proto musí hrát hlavní roli v digitální revoluci. Pro vytvoření skutečného jednotného digitálního trhu však potřebuje dostatečné kompetence. K tomu by napomohl evropský "digitální zákon" stanovující závazné cíle v oblasti investic, standardy pro infrastrukturu a vlajkové projekty, jako je zabezpečená síť 5G, rozšíření optických sítí, investice do umělé inteligence a strojového učení ve zdravotnictví a podporu čistých inovací v mobilitě, včetně nových technologií pro baterie.
Neztratit mladé
Pandemie a také rychlý vývoj v mnoha odvětvích ukázaly, že náš kontinent, mimo podpory vzájemně výhodného férového obchodu, musí posílit svou autonomii nejen ve výzkumu a vývoji, ale hlavně ve výrobě strategického zboží.
Díky nastavení ambiciózního cíle snížení emisí o 55 % do roku 2030 Evropa už dnes vede v ochraně životního prostředí. Pokud se však skutečně chceme posunout v této oblasti dál, Evropská unie musí přebrat odpovědnost za politiku v oblasti klimatu. Především během jednání o mezinárodních klimatických dohodách s třetími zeměmi, v rámci kterých by konala v souladu s evropskými ekologickými standardy. Mimo jiné i proto, aby naše firmy nebyly znevýhodněné na domácím a globálním trhu konkurencí ze zemí, které v oblasti ochrany klimatu nedělají dost.
Šanci tyto ambice naplnit budeme mít však jen ve chvíli, kdy Evropa bude připravena finančně ustát příští krizi. Proto musí být dokončena hospodářská a měnová unie. Unie potřebuje vlastního ministra financí, který by měl na starost stabilitu a makroekonomické výsledky. Další hospodářská krize by neměla vést k růstu zadlužení budoucích generací. Nemůžeme si dovolit ztratit podporu mladých lidí. Musíme pro ně zajistit prosperitu v budoucnosti, na jejímž utváření se budou sami podílet.
V posledních letech narůstá přesvědčení Evropanů, že je Brusel nebere během rozhodování v potaz. Neví ani, komu dávat vinu za neúspěchy, či naopak koho chválit za to, co se podaří. Je to důsledek toho, že rozhoduje příliš mnoho hráčů najednou. Důležité kroky jsou tak oddalovány a v očích lidí nakonec nenese odpovědnost nikdo. Evropané potřebují silnější demokratické vedení a politiky, kteří si nebudou přisvojovat naše společné úspěchy a na unii svalovat vinu za svá selhání.
Tvář, o které rozhodnou všichni
Evropa bude dobrým krizovým manažerem, jen pokud k tomu od lidí obdrží legitimitu. Proto musíme posílit její demokratický mandát. Před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu musíme objasnit, kdo v Evropě nese odpovědnost. V každých národních volbách se lidé mohou rozhodnout mezi kandidáty na základě jejich vlastních programů. Proto bychom měli posílit proces vedoucího kandidáta v evropských volbách tak, aby lidé byli skutečně zapojeni do výběru předsedy Evropské komise.
Nejsilnější evropská politická strana, které se podaří nalézt většinovou podporu, by měla mít právo nominovat předsedu Evropské komise, jenž by byl následně schválen většinou Evropského parlamentu. Možností je i zajít o kus dál a zavést přímou volbu předsedy Komise. Unie navíc potřebuje být reprezentována jednou tváří, o které by lidé měli mít větší šanci rozhodovat.
Má-li Evropa přežít další krizi, musí se unie změnit ve spolek demokratičtější, vybavený nezbytnými pravomocemi, které mu umožní konat ve prospěch lidí. Konference o budoucnosti Evropy by proto neměla být zahájena definováním tabu nebo limitů. Měla by být naopak otevřena novým myšlenkám a ambicím. Stejně jako otcové zakladatelé před námi, i poslanecký klub Evropské lidové strany chce být hybnou silou evropské integrace, z které mají lidé prospěch. Dost bylo krizového řízení, zamysleme se nyní nad naší budoucností.
Autor je předsedou poslaneckého klubu Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.
Text spolupodepsali také členové české delegace v poslaneckém klubu Evropské lidové strany: Luděk Niedermayer, Tomáš Zdechovský, Stanislav Polčák, Jiří Pospíšil, Michaela Šojdrová.
