Z útržkovitých informací, které se objevily při prvním výročí v médiích, lze sestavit velice hrubý obraz: Policisté pátrali po pachatelích (nejspíše) výstražných pokusů o čtyři exploze v metru a v abutobuse z 21. července. Jedna ze stop vedla do bloku bytů, odkud se v pátek 22. července 2005 vydal na nejbližší stanici metra Stockwell právě de Menzes.
Šéf celé operace vydal příkaz, aby byl před vstupem do metra zatčen a předveden k výslechu. Než se však policisté dostali na místo, byl už de Menzes ve vagonu metra. Když ho spěchající policisté dostihli a konfrontovali, povstal ze sedadla a podle nejméně jednoho svědka z metra sjela v tu chvíli jeho pravá ruka k opasku. Policisté si pohyb vysvětlili jako náznak toho, že sahá po roznětce sebevražedné pumy. Sedmi výstřely do hlavy ho na místě usmrtili.
Několik měsíců trvající vyšetřování britského Nejvyššího zastupitelského úřadu nicméně nepotvrdilo, že by policisté "neměli mimo vší pochybnost de Menzese za atentátníka". Proto zprostilo oba střelce trestního stíhání.#reklama
Místo toho byla Metropolitní policie jako instituce obviněna z porušování zákonů na ochranu bezpečnosti a zdraví při výkonu zaměstnání. Scotland Yardu za to hrozí finanční pokuta v neohraničené výši. Pokutu za ono selhání či nekompetenci ovšem poněkud paradoxně zaplatí všichni britští daňoví poplatníci.
Osobní "povolenky" na emise?
Labouristická vláda se natolik zhlédla v evropském systému obchodovatelných směnek na limity emisí z fosilních paliv, že zvažuje, jak ho rozšířit i na britské domácnosti. Ministr pro životní prostředí David Milliband chce každému dospělému Britovi otevřít "emisní" účet s ročním limitem.
Při každém nákupu pohonných hmot a při každé koupi letenky by se z něj zákazníkům odečítali "emisní" body. Ti, kteří dokáží v každodenním životě obnovitelnými zdroji šetřit, by pak ušetřené body mohli prodat centrální bance. Naopak ti, jejichž životní styl je na fosilní paliva naopak náročný, by si mohli, či spíše museli, emisní body dokoupit.
Možná zajímavý návrh, ovšem s poněkud nejistou budoucností. Britská města a vesnice mají totiž ještě stále potíž s tím, jak zajistit tříděný sběr odpadu. Mimo jiné proto, že výstavba zařízení na jeho další zpracování naráží na neúprosný odpor obyvatel. Spalovny za svými humny nikdo nechce. Mimo jiné proto, že drasticky snižují cenu nemovitostí v bezprostředním okolí.
Matematická rovnice na dovolenou
Sezóna dovolených se v Británii rozběhla až o tomto víkendu, teprve totiž skončil letošní školní rok. Ve vlně tropických veder, která Británii zasáhla, je každá cesta autem po britských dálnicích a silnicích zkouškou nervové odolnosti a charakteru nejen řidiče, ale celé osádky.
Profesor Dwight Barkley z univerzity v anglickém Warwicku zveřejnil o víkendu rovnici, podle které lze vypočítat, za jak dlouho položí při cestě na dovolenou některý z potomků na zadním sedadle věčnou otázku: "Za jak dlouho tam vlastně budem?"
Podle profesora Barkleyho závisí délka časového intervalu, po kterém se projeví první příznaky cestovní nudy, na tom, kolik dětí je na zadních sedadlech a kolik kratochvilných aktivit pro ně rodiče stačí vymslet. Zdánlivě důmyslná rovnice má pak následující podobu:
Q = (x+1) : y2 + z
v níž x je počet dětských aktivit, y počet dětí a z čas potřebný na naložení auta.
Výzkum zadala společnost Škoda UK, což jaksi implikuje, že cesty vozy Škoda na dovolenou jsou pro děti zvláště nudné. Mluvčí firmy Catherine Bellová se však dušuje, že jde o to, aby lidé lépe "porozuměli relevantním faktorům předtím, než se vydají s dětmi na dlouhou jízdu autem na dovolenou".
Ivan Kytka; [email protected]
