reklama
 
 
  • Jan Klesla

Když zoufalci bohatnou. Šílených střelců přibývá, protože jim na to půjčujeme

8. 8. 2019 16:30
Nedokážete-li pochopit, jak si někdo může vzít automatickou zbraň, vyhledat hodně zalidněné místo, cestou na něj se točit na kameru a pak spustit palbu, nejste samozřejmě sami. Většina hledá vysvětlení u psychologů a psychiatrů, jen málokdo ale sáhne k sousední disciplíně - behaviorální ekonomii. Přitom právě ona může pomoci nahlédnout, proč a jak se z člověka stane chladnokrevný masový vrah - a přispět tak k záchraně lidských životů možná více než zákazy zbraní.

Jak poznamenal Steven Levitt, spoluautor populární knihy Freakonomics, aby propukla šílená střelba, musí se sejít tři věci. Šílenec, zbraň a především šílencova vůle zbraň šíleným způsobem použít.

Podle kanadského ekonoma Pierre Lemieuxe, který se opírá o starší studii kriminologů Jamese Alana Foxe a Monicy DeLateurové, je počet mrtvých z masového střílení v Americe za poslední skoro čtyři dekády v podstatě konstantní, i když mediálně to vypadá na strmý nárůst. Těžko tak z neštěstí vinit šíření zbraní nebo imigrantský terorismus. Však také vrazi z Ohia a Texasu byli domácí šílenci. Podobně jako vrah z Nového Zélandu nebo norský zabiják Breivik. Co tedy tyto lidi spojuje a vede k tomu, aby páchali zlo?

Lemieux si myslí, že lůzrovství. Všechno jsou to jedinci zoufale toužící po slávě a pozornosti, jichž ale nejsou schopni běžným způsobem dosáhnout. Jejich frustrace se pak obrací v hněv a nenávist, které v určitých případech nabývají hrůzné podoby.

Na mě nikdy nezapomenete

Počet takových jedinců je ve společnosti pravděpodobně dlouhodobě stejný. Už 356 let před Kristem třeba zapálil jistý Hérostratos slavný Artemidin chrám v Efesu z jediného důvodu - uchovat své jméno navždy v lidské paměti. Součástí rozsudku smrti proto bylo i nařízení, aby jeho jméno nikdo nezmiňoval, sic bude viník potrestán stejnou - tedy nejvyšší - sankcí. Tak úplně to zjevně nevyšlo. Jako symbol pomatených akcí se žhář do dějin nakonec zapsal a v psychologii se pro podobné počínání ke zvěčnění sebe sama používá pojem herostratismus.

Moderní bohaté západní společnosti ale dnes poskytují i lůzrům možnosti, na jaké nikdy v historii nedosáhli. Kupříkladu automobil nebo zbraň byly - a v mnoha oblastech světa ještě stále jsou - pro většinu zoufalců nedostupným luxusem. Ne tak v Americe, kde si i oni dodávku a zbraň mohou snadno koupit či půjčit na kreditku, tedy na dluh. A jsme u toho: s přijatelnou mírou nadsázky lze říct, že jim ke zbraním pomáhá ekonomický růst a bohatnutí společnosti. Není-li tedy z nějakých důvodů možné prosadit regulaci střelného arzenálu, stálo by možná za úvahu alespoň jeho razantní zdražení. Třeba uvalením vysoké daně.

Posaďte se a poslouchejte

Organizovaný terorismus ale naopak pomáhá omezovat láce. Podle nedávno zesnulého amerického ekonoma Alana Kruegera je rozhodnutí stát se teroristou totiž v podstatě racionální volbou. Z pohledu ekonomie takoví lidé zvažují náklady a výnosy, a to zdaleka nejen materiální. K "dráze" teroristy se přitom častěji kloní lidé s vyšším vzděláním, o které všechny ty zloorganizace také více stojí, a štědřeji je proto odměňují. Důvod je jasný: jsou schopnější, a tedy efektivnější v páchání útoků. Většinou tak - na rozdíl od šílených střelců - nejde o lidi s psychickými problémy. Jejich motivace bývá zpravidla odlišná, společná je jim jen frustrace.

Krueger před třemi lety při návštěvě Prahy popisoval svůj výzkum, podle jehož výsledků vede nejčastěji k rozhodnutí pro terorismus pocit politické křivdy a snaha ji odstranit. Navrhuje proto léčbu svobodou slova.

Ačkoliv se po aktuálních útocích znovu diskutuje o omezení, či dokonce zákazu serverů, jako je 8channel, kde prakticky neexistuje moderace a mohou se na nich objevovat beztrestně projevy nenávisti, může být cesta ke správnému řešení přesně opačná. Pokud se totiž zneuznaní jedinci "vyřvou" a sdělí světu své poselství s pocitem, že je někdo poslouchá, může to jejich frustraci kanalizovat. Podobně jako když je umožněn průchod politickým názorům: ne náhodou se řada teroristů rekrutuje ze zemí se silnou cenzurou, jako je Saudská Arábie.

Pokud totiž něco moderní bohatá společnost přinesla, je to krom jiného také příležitost, aby i ten největší zoufalec mohl za minimální náklady sdílet s celým světem i tu největší pitomost. A zviditelnit se tak i bez toho, aby musel škrtat sirkami.

Autor je ředitelem Institutu pro digitální ekonomiku.

autor: Jan Klesla | 8. 8. 2019 16:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama