Od čtvrtka do neděle na ně téměř bez oddechu útočilo svým představením přímo v ulicích města francouzské divadlo Royal de Luxe.
Někteří považovali gigantického dřevěného slona pochodujícího od Regent Street přes Horse Guards Parade na Mall za součást jakési nové bombastické reklamní kampaně. Jiní tajili dech, když se z jeho útrob vyloupla pětimetrová dívčí loutka. A další kroutili hlavou, o jaký že to jde ztřeštěný nápad a že s něčím podobným mohou přijít právě jen a jen Francouzi.
"Sultánův slon", příběh Julese Verna o sultánovi a jeho zázračném slonovi, který dokáže cestovat časem, dorazil do londýnských ulic bez varování, ba dokonce bez jakéhokoliv ohlášení. Herci bez skriptu se staly davy zvědavců, v kulisy se proměnila ulice a jednotlivá jednání pak vytvořily sekvence složené z nejrozmanitějších reakcí kolemjdoucích.
Japonci se ptali, zda se slon snesl opravdu s nebes, jak slyšeli. Jistý Jihoafričan tvrdil, že pokud by šlo o živého elefanta promenujícího se ulicemi, jak se povídá, musel by se tu přece už dávno objevit někdo s uspávací puškou. Američtí turisté se pak s náznakem obav v hlase ptali, zda nejde o nějakou sofistikovanou akci teroristů.
Kdo určí datum Blairova politického skonu?
Hlasité troubení dvanáctimetrové dřevěné hračky prý bylo slyšet až za okny úřadu britského premiéra. Kdyby měl Tony Blair Verneův mechanický vynález, možná by se nejraději vrátil o devět let zpět, kdy i jeho - po rekordním volebním vítězství labouristů v roce 1997 - vítaly v Downing Street davy lidí.
Krize, která zachvátila po sérii skandálů z minulých týdnů Novou Labour, vedla Tonyho Blaira koncem týdne k nejradikálnější obměně kabinetu za celé vládní období.
S vysloveným nesouhlasem opouštěl křeslo ministra vnitra Charles Clarke. Naopak diplomaticky po špičkách odkráčel dosavadní ministr zahraničí Jack Straw, který se dostal do sporů premiérem kvůli svému odmítavému postoji vůči případnému vojenskému zásahu proti Íránu.
Britští komentáři psali o víkendu o definitivním začátku konce Blairovy éry. Pozornost se přitom nesoustředila ani tak na rozložení sil v novém kabinetu, jako na pondělní schůzku poslaneckého klubu labouristů.#reklama
Nemalá část jeho členů má totiž za to, že premiérova snaha obnovit důvěryhodnost jeho kabinetu je už zbytečná. Podle nich by měl odejít především on sám a předat úřad svému očekávanému nástupci, dosavadnímu ministru financí Gordonu Brownovi.
Političtí znalci se dohadovali, že výsledkem pondělní rebelie bude možná výzva, aby Tony Blair ohlásil přesné a konečné datum svého odchodu. Podobalo by se to ovšem sepsání vlastního politického úmrtního listu. Blair, který dal opakovaně najevo, že chce setrvat v úřadu po celé třetí volební období, možná až do roku 2009, vzbouřencům sotva vyhoví.
Británie jako dýchavičný kardiak?
Bezprostředním impulzem k rekonstrukci britské vlády byly výsledky čtvrtečních komunálních voleb. Vládní labouristé v nich ztratili dosavadní rozhodovací většinu na sedmadvaceti radnicích v Londýně a v dalších anglických městech. Podle zaznamenaných volebních preferencí skončili dokonce až na třetím místě za konzervativci a liberálními demokraty.
Potíž je ovšem v tom, že vypovídací hodnota místních voleb je omezená. Volby se konaly například jen zhruba na třetině britského území a konzervativci nezaznamenali prakticky žádné zisky ve volebních obvodech na severu Anglie. Navíc radnice britských měst mají tak malé pravomoci, že voliči se kvůli jejich složení k urnám příliš neobtěžují. Volební účast činila přibližně 36 procent.
Jak poznamenal před pár dny britský konzervativní list Daily Telegraph, příliš velká centralizace moci v rukou londýnské vládní administrativy páchá trvalé škody na britské demokracii:
"Stejně jako starý, obtloustlý kardiak odkázaný na přemíru uhlovodanů a cigaret, se Británie dýchavičně potácí od jedněch voleb, schválených rozpočtů, finančních škrtů a změn daňových pásem k dalším. Jsme snad nejcentralizovanější demokracií v rozvinutém světě. A jsme proto také jednou z nejnezdravějších demokracií v rozvinutém světě."
Před devíti lety sliboval Tony Blair voličům, že i to se za jeho vlády změní. Možná je tedy v onom troubení gigantického slona, který dokáže cestovat proti proudu času, cosi symbolického. S trochou novinářské nadsázky to vypadá, jako by si teď před ním britský premiér zavíral okna, zatahoval závěsy a snad i zacpával uši.
Ivan Kytka, [email protected]
