"Některé věci se musí udělat znovu," prohlašuje čarodějnice Hekaté v prologu opery Macbeth Underworld současného francouzského skladatele Pascala Dusapina. Světovou premiéru měla před dvěma týdny v belgickém Théâtre Royal de la Monnaie a do 5. října, konce prvního cyklu uvedení, jsou takřka všechny reprízy vyprodané.
Joker je pravděpodobně nejoriginálnější komiksový film všech dob, tvrdí Kamil Fila. Příběh o netalentovaném komikovi, který se stane šílencem a podnítí vlnu násilí mezi lidmi, je vyprávěn realisticky, jako psychologické drama. Joaquin Phoenix svým výkonem podle Fily překračuje hranici, za kterou se většina herců neodváží. Snímek má šanci na Oscara, předpovídá kritik.
Na předešlé, veleúspěšné Jezero v mnoha ohledech navazuje nová kniha české spisovatelky Bianky Bellové. Novela nazvaná Mona, kterou právě vydalo nakladatelství Host, je však zároveň ambicióznější a angažovanější. Lze ji číst jako výzvu k odvaze a houževnatosti. Co na ni ale řeknou čtenáři, které Bellová popudila svým sloupkem nazvaným Proč nejsem feministkou?
„Asi jsem to já, tak ve věku jedenácti dvanácti let,“ říká o postavě melancholického chlapce, hrdiny animovaného filmu Těžká planeta, jeho tvůrce. Je jím jeden z nejvyhledávanějších současných malířů Josef Bolf a několikaminutový snímek je k vidění na aktuální výstavě jeho děl v pražském Veletržním paláci.
Rozum a cit nemohou být v opozici natrvalo, napadá člověka při poslechu nového alba pianisty Jana Bartoše. Vydal ho Supraphon a jedná se o reprezentativní výběr nejlepších skladeb Leoše Janáčka pro klavír, uzavřený dvěma kuriozitami. Specialitou Bartošovy nahrávky není jen výběr kompozic, ale především to, jak s nimi pracuje.
Orchestr hraje, hudba zní a vypravěč se nadechuje ke slovu. A po následující dvě hodiny bude nerušeně vzpomínat. Dokumentární portrét nazvaný Jiří Suchý - Lehce s životem se prát, který v červenci vyhrál hlasování diváků na festivalu v Karlových Varech a nyní ho promítají kina, pojala režisérka Olga Sommerová především jako vkusný pomník.
Americký režisér Woody Allen vynalezl stroj času. A ve snímku Deštivý den v New Yorku, který nově hrají česká i mnohá evropská, nikoli však americká kina, bere diváky do světa, který už dávno neexistuje.
Filmová adaptace románu Jaroslava Rudiše Národní třída ukazuje naštvanost lidí, pro které polistopadový režim nebyl přínosem. Hynek Čermák se podle kritika Kamila Fily pro hlavní roli narodil, nicméně snímek vyznívá rozpačitě. Diváci, kteří by chtěli pochopit členy společnosti, jimž se vede špatně, mají smůlu. A ti, o nichž film pojednává, se s ním budou zbytečně ztotožňovat.
Fantaskním detektivkám se v české literatuře tradičně daří, ať už se jedná o labyrintové romány Michala Ajvaze, rozpustilé šifry Miloše Urbana nebo opulentní žranice Petra Stančíka.
Z obrazů a videí Daniela Pitína občas čouhá karton a špejle. Pomocné papírové modely, podle nichž malíř v posledních letech tvoří, se na plátno dostávají jako další kousek koláže. Svou výstavu, která předevčírem začala v pražské Galerii Rudolfinum, dvaačtyřicetiletý autor nazval Papírová věž.
K jarním sedmdesátinám si zpěvák Jiří Korn nadělil podzimní koncert, na nějž se bude dlouho vzpomínat. V plném sále pražské O2 areny včera předvedl podívanou, která se moc nelišila od největších světových show. Svižný sedmdesátník všechno uběhal, utancoval, ustepoval a uzpíval sám. Za dvě a půl hodiny málem nezmizel z pódia.
V restauraci Severka do žíznivých hrdel létá jeden panák za druhým a chlap s proporcemi skříně pronáší přípitek: "Vandam je národní hrdina!" Severka z filmu Národní třída, který od tohoto čtvrtka promítají kina, se nenachází na severu Čech jako její slavná jmenovkyně z oblíbeného seriálu Most!, ale na pražském Jižním Městě. Její štamgasti se však od hrdinů Mostu příliš neliší.
Jako poctu hudbě 60. a 70. let minulého století pojal Dan Šustr, čtyřiapadesátiletý kytarista a zpěvák skupiny Tichá dohoda, svou první sólovou desku. Jmenuje se Old Shooterhand a vyšla v době, která přeje retru. Nebylo by ale fér obviňovat Šustra z pragmatismu, na to zní album příliš upřímně a muzikantsky poctivě.
Americký novinář Steven Hyden na Twitteru nedávno počítal, kolik anglicky psaných recenzí nové desky Charli XCX má v titulku slovo „budoucnost popu“. Než ho to přestalo bavit, našel jich deset. Sedmadvacetiletá britská zpěvačka, která 14. listopadu vystoupí v pražském Roxy, svádí k jednoduché zkratce. Ta však nemá mnoho společného s realitou.
Nový český film Román pro pokročilé podle kritika Kamila Fily parazituje na názvech jiných snímků. Zápletka režisérky Zity Marinovové by vystačila pouze na jeden díl sitcomu, film je jako celek nevkusný a nevtipný. Největší problém však podle Fily představuje to, že snímek vznikl jen kvůli takzvanému product placementu, tedy umístění produktu formou skryté reklamy.
Jak se z neznámé mladé absolventky dublinské Trinity College, která se na škole specializovala spíše na debatní klání a politologii, přes noc stane autorka světového bestselleru? Co potřebuje kniha v druhé dekádě 21. století, aby nezapadla v záplavě konkurence, a jaké kvality musí mít román, jejž knihkupci objednávají po tisících a čtenáři kupují hned v několika exemplářích?
Pár čísel na úvod: 455 tisíc, 758 tisíc, 276 milionů. To první je počet fanoušků na Facebooku, druhé sledující na Instagramu, třetí součet zhlédnutých videí na Youtube. Něčím takovým se může pochlubit málokterá tuzemská hudební hvězda. Ben Cristovao k nim teď přidal ještě jedno numero: 15 tisíc. Tolik lidí včera přišlo na jeho koncert v pražské O2 areně.
Existují důvody, které četbu činí nesnesitelnou. Česky nedávno vydaná dokumentární reportáž s příběhem norského vraha Anderse Breivika jich několik palčivě připomene hned zkraje.
Bývalá prostitutka a pornoherečka, nynější režisérka „filmů pro dospělé“ Eileen Merrellová přezdívaná Candy, v podání Maggie Gyllenhaalové kráčí po Manhattanu. S kolegou Harveym Wassermanem debatuje o díle japonského režiséra Akiry Kurosawy. Harvey o filmu mluví s vášní opravdového milovníka kinematografie, v hlavě mu přitom ale bliká jediná úvaha: jak vytřískat peníze z laciné pornografie.
Retrospektiva uměleckého experimentátora Milana Grygara je spolu s výstavou melancholických obrazů Josefa Bolfa tím hlavním, co pro začínající sezonu připravila Národní galerie ve svém nejsledovanějším sídle, pražském Veletržním paláci.
