Z hotelu Thermal se poprvé hlásí filmový kritik Aktuálně.cz Kamil Fila. Na festivalu v Karlových Varech jako první viděl film Parazit, jihokorejskou černou komedii, která letos získala Zlatou palmu v Cannes. Podle Fily se jedná minimálně o kandidáta na Oscara. "Ten film je divácky vděčný, strašně dobře napsaný," hodnotí Fila.
Co bude, až nebude rap, ptá se v jedné skladbě Vladimir 518 z české hiphopové formace PSH. Tvůrci hudebně-romantické komedie Yesterday, kterou právě hrají česká kina, se zeptali podobně: co bude, až nebudou Beatles?
„Přece jen se odehrál zvláštně, ten můj život,“ poznamená zklamaně, když se ohlédne, protagonista nového románu Serotonin od Michela Houellebecqa, který právě vyšel v českém překladu.
Meda Mládková se pro moderní umění nadchla díky obrazu Františka Kupky. Vlastně dvou, první byla secesně vyvedená Kabaretní tanečnice z roku 1900. Tu Mládkové a jejímu nastávajícímu kdosi daroval s doporučením, ať v Paříži za tím starým, původem českým malířem zajde, že by ji mohl zaujmout.
Mezi historicky nejvýznamnější metalové kapely patří američtí Slayer, kteří včera vystoupili v pražské Tipsport areně.
Sál pražské O2 areny nabitý k prasknutí, na pódiu perfektní kapela, před ní v křesle sedící stárnoucí zpěvák s tváří přísného anglického profesora a hláškami suchého anglického humoru. A všude pozitivní atmosféra a radost, že pořád jsme tady a že nás hudba ještě dovede povznést.
Zažít koncert amerického saxofonisty Johna Zorna by byla jedna věc. To, co se koncem minulého týdne odehrálo v pražském Foru Karlín, však nebylo běžné v žádném ohledu.
Nadšení vzbudila australsko-britská skupina Dead Can Dance včerejším beznadějně vyprodaným koncertem v pražském Kongresovém centru. V plyšovém prostředí někdejšího "Pakulu" uhrančivě propojila chrámovou obřadnost s orientálními rytmy či folklorními písněmi.
Trvale vysoká kvalita próz Jáchyma Topola i jejich vydatný ohlas autora za uplynulých 25 let dovedly k pozici živoucího klasika.
Unaveně a předvídatelně zněla od počátku dekády americká zpěvačka Madonna. Přestože tři desetiletí udávala tempo popkultuře, teď se jí nepodařily tři nahrávky za sebou.
Němečtí průkopníci elektronické hudby Kraftwerk, jejichž vystoupením včera v noci vyvrcholil čtvrtý ročník festivalu Metronome, nevydali 16 let novou studiovou desku. Přesto byla jejich koncertní show inovativní, byť především z hlediska vizuální prezentace.
Liam Gallagher není žádný showman. Někdejší zpěvák britské kapely Oasis po většinu koncertu drží sošnou pózu, s rukou v levé kapse a hlavou skloněnou pod mikrofonem.
Vrcholem prvního dne pražského hudebního festivalu Metronome se pro mnohé stalo vystoupení britské pětice Morcheeba. Představila koncertní „best of“ skladeb, vytvořených za téměř čtvrtstoletí existence.
Rodák ze Sokolova, spisovatel Miloš Urban, se svou poslední knihou vrací do Karlových Varů, kde prožil středoškolská léta. Jako nostalgie po ztraceném městě mládí Urbanův nový román nazvaný Kar funguje, jako mysteriózní thriller už méně.
Co horšího může vstoupit do vztahu psa a jeho páníčka než nový, větší, hloupější a chlupatější pes?
Dvojkoncerty jsou trendem sezony. V posledních letech se stalo zvykem, že správný koncert s přídavky trvá dvě a půl hodiny. Ale co s mladými kapelami, které ještě nemají dost repertoáru? A co s rockovými sedmdesátníky, kteří už nestíhají tak dlouho řádit na pódiu?
Kanadský Quebec je domovem odvážných režisérů. Odtud pochází hvězda ambiciózních sci-fi a thrillerů Denis Villeneuve, který před hollywoodskými žánrovými kousky jako Sicario či Příchozí točil pozoruhodná díla - třeba taková, která jsou vyprávěna rybami určenými "na porážku".
Už se mohlo zdát, že Balet Národního divadla v Praze pod vedením Filipa Barankiewicze míří stále konzervativnějším směrem. Nejnovější premiéra Kafka: Proces však pražský soubor ukazuje v jiném světle. Moderní a originální choreografický jazyk Itala Maura Bigonzettiho mu výborně sedí.
Všechny lidské příběhy vycházejí z hloubi těla, věří zakladatelka izraelského tanečního souboru Lev Dance Company. Ten se včera v Hudebním divadle Karlín postaral o jeden z vrcholů letošního ročníku festivalu Tanec Praha.
Mít Soňu Červenou – to je dar od divadelních bohů. Poznali to postupně v Brně, Olomouci, Berlíně, Bayreuthu, Vídni, San Francisku, Lipsku, Mnichově, Hamburku, také v Austrálii. Měli na to víc než sedmdesát roků.
