Klíčový český poválečný malíř Zdeněk Sýkora s láskou opakovaně vysklíval rám, ve kterém malba organizuje přírodu dle pragmatických lidských potřeb. Ve zkratce lze říci, že abstrahující demiurg, jenž žil v letech 1920 až 2011, se rozvedl s impresionisticky vnímanou přírodou, aby jejího vlastního výtvarného génia vedl k plodnosti a svobodě.
Režisér Tim Burton přepracoval animovaný film o létajícím slůněti do dvouhodinové barevné podívané s herci. Jde o alegorii pro vztah Burtona a studia Walta Disneyho, tvrdí kritik Kamil Fila. "Je to totálně umělý film, akorát v něčem realističtější. Burton je ale hyperstylista, všechno je přebarvené do nějakého kýče, byť se s tím kýčem pracuje," říká.
Hororem nazvaným My, který od včerejška hrají kina, má americký režisér Jordan Peele co překonávat. Svým předloňským debutem Uteč smetl publikum, kritiky i pokladny kin. Bývalý komik napsal, produkoval a natočil nízkorozpočtovou směs hororu a společenské satiry o povaze dnešní Ameriky, která se s návratností 630 procent stala nejvýdělečnějším filmem roku 2017.
Paradox by nejspíš byl vhodný termín pro označení života a tvorby Muriel Sparkové, dost možná nejznámější skotské autorky 20. století.
Pražská galerie Tančící dům otevřela retrospektivu proslulého kreslíře Káji Saudka. Kromě originálů slavných komiksů tu jsou v dosud největším počtu vystaveny i jeho olejové malby, privátní erotické kresby a také filmové plakáty.
Dva předkové spisovatele Jaroslava Rudiše v německém přístavu Bremerhaven nastoupili na zaoceánskou loď a odjeli do Spojených států. Stalo se to někdy ve druhé polovině devatenáctého století.
Se zápalem a také s postranním úmyslem parta pionýrů recituje pitomou budovatelskou básničku. Na večírku papalášů chystají malé diverzantské překvapení, při kterém i sochy Leninů začnou trsat rokenrol.
Mezi velkými modernistickými autory má Angličan D. H. Lawrence zvláštní postavení. Byť je uznáván, někým přímo zbožňován, nepodařilo se mu dosáhnout postavení Jamese Joyce v próze ani T. S. Eliota v poezii.
„Je to hrozně trapné, že jsou všude moje fotky a jméno,“ říká nejslavnější česká architektka Eva Jiřičná.
Vypadá to, že současný americký dramatik Mark St. Germain se stává hitem komorních pražských divadel.
Mrazivá komediální road movie nazvaná Všechno bude včera vyhrála na 26. ročníku českých filmových cen Český lev, získala šest sošek včetně té hlavní pro film roku. Čtyři ceny si odnesl romantický folklorní horor Hastrman, dva lvy televizní minisérie o důlní havárii Dukla 61 a po jednom ocenění mají psychologická dramata ze současnosti Domestik a Chvilky, pohádka Čertí brko a nadčasová alegorie Hmyz. Mezi dokumenty kraloval King Skate, retro pohled na počátky skejtování v tehdejším Československu.
Kina začala promítat českou romantickou komedii Lovení od režiséra Karla Janáka. Vypráví o pětatřicátnici z Pardubic, které před oltářem uteče nastávající muž. Hrdinku, ztvárněnou Ester Geislerovou, poté kamarádky poté dotlačí, aby zkusila najít partnera přes seznamku.
Výloha nejednoho knihkupectví se poslední týdny zazelenala, a není to jarem. Vrátil se Alan Karlsson, stoletý stařík ze Švédska, který roku 2009 vylezl z okna a postupně se zabydlel na knižním trhu prakticky po celém světě.
„Jsi moje máma! Chci, abys věděla, když se s někým vyspím nebo se zfetuju!“ vykřikuje sedmnáctiletá Max. „Néé, prosím tě. Dělej to tak, ať o tom nevím,“ odpovídá unaveně matka za volantem auta.
Kamera hledí na sluncem zalité květy denivek. A brzy se na scéně objeví i král mezi pěstiteli těchto květin z čeledě asfodelovitých. Ale netřeba se bát: Clint Eastwood se po mnoha letech nevrátil před kameru, aby si zahrál šlechtitele.
Mohla to být událost. Český režisér natočil knihu uznávaného britského spisovatele, nominovanou na prestižní Man Bookerovu cenu, a do hlavních rolí obsadil přední evropské herce.
Nová inscenace pražského Národního divadla nazvaná Za krásu je sice věnovaná velké osobnosti české kulturní historie Karlu Hugovi Hilarovi, o životopisné drama se ale nejedná. Spíš o scénickou esej. A třebaže je uváděna na alternativně profilované Nové scéně, má klíčový význam pro současného šéfa činohry Daniela Špinara.
Doménou italské režisérky Alice Rohrwacherové jsou zázraky. Jmenoval se tak její pozoruhodný druhý film a v novince Šťastný Lazzaro, kterou nyní promítají česká kina, také hrají prominentní roli zázračné skutky.
Doba zaplavená historií šílí. Dokonce se zdá, že prožíváme podobnou fascinaci dějinnými souvislostmi jako v době vrcholného historicismu druhé poloviny 19. století. Neseme s sebou veškerou zátěž dějin, a možná proto nejsme schopni vyhlédnout ven a uvidět to, co přichází. Dějiny jsou současná evropská nemoc, z níž se ne a ne vyléčit, a tak se zdá, že se zase připozdívá, že zase bude hůř.
Skleněný pokoj, který režisér Julius Ševčík natočil dle románu Simona Mawera, je řemeslně dobře natočený snímek, působí ale spíš jako skica. Karel Roden na plátně stráví mezi 5 až 10 minutami. "Je to zvláštní případ filmu, který je totální produkt, ale není komerční. Není tam akce, není extra erotický, je hrozně jemný a na základě jemnosti vás má přitáhnout k něčemu většímu, jako jsou dějiny nebo historie postav. A to tam chybí," hodnotí kritik Kamil Fila.
