Recenze

Zkušební snímky s objektivy Sony 16-35 mm a 12-24 mm

Odložte zrcadlovky, láká Sony profesionální fotografy. Argumentem jsou i dva nové objektivy

Sony udělalo v poslední době několik rozhodných kroků, kterými chce zaujmout profesionální fotografy. Není to tak dávno, co představilo svůj nový špičkový model A9, určený především pro reportáže a sport. Teď přidalo dva nové širokoúhlé objektivy 16-35 a 12-24 mm. První z nich hraje klíčovou roli: díky němu už má Sony v nabídce všechny tři nejdůležitější objektivy požadované profesionálními fotografy: (16-35, 24-70 a 70-200 mm f/2.8). Oba širokoúhlé objektivy jsme měli možnost vyzkoušet - a působí výborným dojmem.

Recenze: Linkin Park na novém albu předvádějí zoufalé chameleonské číslo

Linkin Park se během dvacetileté existence několikrát předvedli jako experimentátoři, u nichž je jedinou jistotou nejistota, jak bude znít další deska. Nepsaného hesla se drží i na aktuálním albu One More Light, jímž se naplno ponořili do světa popu. Nápad odvážný, výsledek katastrofální. O tom, jak teď zní kapela naživo, se fanoušci přesvědčí v Praze na festivalu Aerodrome 11. června.

Recenze: Paul Weller stárne tak, jak to uměli Leonard Cohen nebo David Bowie

V rodné Velké Británii je zpěvák, skladatel, kytarista a klávesista Paul Weller hvězda, kterou však u nás obdivuje jen nepočetná skupina fanoušků. Letošní album A Kind Revolution na tom sotva něco změní, jakkoli jde o nadmíru příjemnou nahrávku.

Recenze: Racka dua SKUTR sestřelily k zemi metafory, gesta a pózy

Pražské Divadlo v Dlouhé uzavřelo letošní premiérový plán Čechovovým Rackem v režii dua Lukáš Trpišovský - Martin Kukučka alias SKUTR. V inscenaci plné výtvarné imaginace a pohybu se střídají slabší i silnější momenty. Vygradovaný závěr však naštěstí přebije únavu z pozvolně plynoucí úvodní poloviny plné nejrůznějších pantomimických detailů, gest a póz.

Recenze: Nesbø je líný autor a jeho Žízeň slabý odvar dobré krimi literatury

Na nové knize slavného severského spisovatele Joa Nesbøho Žízeň je vidět "lenost" jejího autora i to, že ji projektuje do čtenáře. Nesbø si nedělá pražádné potíže s věrohodností vyprávění a ignoruje i základní zásadu, že autor má ukazovat, nikoli vysvětlovat a vypravovat. Od čtenáře pak nečeká téměř žádnou spoluúčast na textu a dělá z něj jen pasivního konzumenta příběhu.

Recenze: Rammstein stále poroučejí ohni, ale přestává to stačit

Živá vystoupení kapely Rammstein byla vždycky přehlídkou skvělých pyroefektů, ohňů a detonací. Nic se nemění ani na aktuálním turné, v rámci kterého Rammstein zahráli včera a zahrají ještě dnes v pražské Eden Aréně. Přesto si nešlo nevšimnout, že německá skupina při hře s ohněm stagnuje. Největším překvapením večera tak byla obyčejná fráze "ruce nahoru", kterou česky zahlásil zpěvák Till Lindemann před jednou ze skladeb. Fanoušci totiž dobře vědí, že Rammstein při koncertech nemluví.

Recenze: Román Dům z karet končí jako thriller, kterému předchází nekonečná kuloárová konverzace

Po příběhové stránce není román Dům z karet spisovatele Michaela Dobbse žádné terno, vyniká ale v přiblížení britských politických reálií. Kdo sleduje politiku a je rád za každou sondu nad rámec zahraničních novinových rubrik, ten se bude u Domu z karet minimálně na několika místech náramně bavit.

Recenze: Film Monstrum nezná míru. Stejně jako Stalinův pomník selhává v proporcích

Silný námět Monstra – příběh sochaře Otakara Švece, jenž podlehl vlastnímu zrůdnému pomníku na pražské Letné – se bohužel nesetkal s dostatečně silným scénářem. Ten místo problému utíká hned k několika milostným trojúhelníkům.

Řecký filmař Lanthimos je mistr v trýznění herců. Podvolili se mu Farrell a Kidmanová

Řecký režisér Yorgos Lanthimos, který se před dvěma lety českému publiku představil s mezinárodně úspěšným filmem Humr, soutěžil na festivalu v Cannes s novinkou The Killing of a Sacred Deer. Ta naplňuje podivné podezření letošního 70. ročníku: jako by na tuto oslavu skoro všichni nejočekávanější a nejuznávanější tvůrci přivezli své nejrozporuplnější filmy.

Recenze: Oklamaný od Sofie Coppolové je i bez napětí podmanivý. A Kidmanová ve formě

Na festivalu v Cannes měla premiéru novinka Sofie Coppolové, autorky filmu Ztraceno v překladu. Vypráví o malé dívčí škole, která za americké občanské války ubytuje uprchlého dezertéra. Coppolová ze zápletky buduje černou komedii plnou toužebných pohledů, chichotání a drobných ženských her.

Recenze: Nezval, Teige, Kyšperský. Skupina Květy ukazuje, co je to elektronický surrealismus

Brněnská skupina Květy vydala album Komik do půl osmé, plné poetiky roztříštěných myšlenek a obrazů. Dobře se hodí k novému, elektronikou prošpikovanému zvuku, který má ale spíš než k současnému digitálnímu popu či klubové hudbě blízko k estetice nízkorozpočtových sci-fi filmů.

Recenze: Dobytčákem do pekla. Sibiřský deník není lehké sledovat, ale je těžké z něj spustit oči

U filmu, jako je Sibiřský deník, se dá podvědomě najít spousta důvodů, proč si ho v kině nechat ujít. Osudy žen deportovaných za války do stalinistických lágrů nepatří mezi témata, která by si chtěl člověk denně připomínat. U filmu, jenž popisuje traumatickou kapitolu lotyšských dějin, navíc může předsudečně předpokládat, že půjde o čítankově didaktický film plný patosu. V případě Sibiřského deníku tomu tak ale vůbec není. Snímek operního a divadelního režiséra Viesturse Kairišse je nenápadný filmový skvost, který by bylo škoda v distribuci zmeškat.

Recenze: Depeche Mode znamenitě odolávají zubu času. V Praze hráli sebevědomě a s noblesou

Depeche Mode ani po sedmatřiceti letech existence neztrácejí schopnost psát skvělou, současně znějící hudbu a s noblesou ji prezentovat na pódiu. Obojí potvrdili i tentokrát v Praze.

Recenze: Co dokáže lež je výborný dokument o informační válce. Těží z toho, že má názor

Velmi aktuální téma dezinformací, informační války a (nejčastěji ruské) propagandy zpracoval v dokumentu Co dokáže lež režisér Tomáš Kudrna. Film, který je k vidění na iVysílání České televize a půjde i v dalších evropských zemích, je hodnotný hlavně proto, že se nebojí být subjektivní.

Recenze: Divadelní Paní Bovaryová nemá styl. Je to spíš přehlídka sexuálních scén a obnažených těl

Paní Bovaryová, představení podle románu Gustava Flauberta, slibovalo na jevišti Divadla pod Palmovkou rozehrát minimálně dvě silně rezonující témata: honbu za slastnými zážitky jako jedinou metou lidského bytí a hrozivou past půjček a úvěrů, do nichž snadno padne každý, kdo se dá všanc bankovním spekulantům. Jenomže inscenaci pohřbila nepovedená dramaturgie, bezkoncepční režie i přehrávající herci.

Recenze: Žádná lítost ani žal. Michal Hrůza vydal po zdravotních problémech vynikající album

Když zpěvák Michal Hrůza ležel před třemi lety v nemocnici s vážným poraněním hlavy, které si přivodil v Ostravě během hospodského konfliktu, vůbec nebylo jisté, jestli ještě někdy napíše nové písničky. Všechno ale dobře dopadlo, Hrůza se ze zranění dostal, složil nové skladby a vydal je na albu Sám se sebou. Deska přitom nepůsobí jako terapeutický prostředek, hudebník na ní zní tak, jako by se celkem nic nestalo. Možná i díky tomu patří nahrávka k tomu nejlepšímu, co kdy Michal Hrůza vyprodukoval.

Ridley Scott sebral novému Vetřelci tajemno a to je chyba, říká Fila

Vetřelec: Covenant od Ridleyho Scotta je špičkově a rutinně natočený film. Režisér nenašel vlastní styl a zbytečně odhaluje, jak vetřelci vznikli.

Recenze: Seriál Příběh služebnice je intimní podívaná. Spíš než systém řeší vnitřní svět hrdinky

Příběh služebnice patří mezi nejvýraznější současné seriály. Vypráví o budoucnosti, v níž systém nutí plodné ženy dávat bohatým mužům děti, aby zachránily totalitní režim. A nabízí kvalitní, byť nepříjemnou a zneklidňující podívanou.

Glosa: Sbohem, vetřelče, ahoj, Davide!

Nový snímek Ridleyho Scotta Vetřelec: Covenant, který tento týden vstupuje do kin, protahuje vetřelčí ságu už na šest celovečerních snímků. A protože minimálně další dva režisér i studio 20th Century Fox v následujících letech plánují, není od věci si říct, do jaké situace se vlastně série díky Alien: Covenant dostala.

Recenze: Nový Vetřelec se pokouší filozofovat. Nejlepší je ale v momentech, kdy působí na pudy

Není snadné funkčně propojit sci-fi vyvražďovačku s ambicí natočit dílo s přesahem Stanleyho Kubricka. Alien: Covenant je rozporuplný film, který by sice chtěl stimulovat intelekt, ale působí spíš na pudové rovině.