Přímočarý vesmírný horor Život bude pro jednoho nesnesitelně hloupý, pro druhého sympaticky upřímný. Na plátnech kin se s podobnými béčky v rukou áčkových filmařů už příliš často nesetkáváme a právě v tom spočívá největší klad snímku. Více v recenzi Martina Svobody.
Britští Depeche Mode vydávají své 14. album, které pojmenovali Spirit. Kapela ho v květnu představí i na koncertě v Česku v pražském Edenu. „Kapela neschovává hlavu do písku před tím, v čem se zrovna nacházíme. Občas sklouzne k přehnané patetičnosti, ta je ale nutnou součástí seriózní výpovědi, kterou chce album sdělit světu,“ píše v recenzi Karel Veselý.
Možná bude divák vstupovat do hlediště v Dlouhé s hlavou plnou dotěrných otázek. Jiráskova Lucerna na prestižní pražské scéně? Nehodí se ten čítankový symbol češství spíš někam na amatérské pódium? O čem, proč nebo proti čemu dnes více než stoletou pohádku hrát? Copak nás může oslovit skotačení skřehotajících vodníků a soupeření statečného mlynáře s proradnou šlechtou, která chce nechat pokácet prastarou lípu? Tím více překvapí, jak rychle se všechny pochybnosti rozplynou. Představení vás v mžiku atakuje hravostí, jemným humorem, ryzí divadelní poezií. A zároveň oslní vzájemnou provázaností inscenačních položek, scénografie, hudby, stylového herectví.
Tandem SKUTR čili Martin Kukučka s Lukášem Trpišovským je podepsán pod mnoha výraznými inscenacemi českých, moravských i zahraničních scén. Není divu, že jeho první spolupráci s činohrou Národního divadla provázelo značné očekávání. Jak se tedy slavné duo, jež reprezentuje nekonvenčnější linii současné divadelní režie, popasovalo s baladou španělského klasika Garcíi Lorky?
Na české hrané filmy se často nadává, ale skoro stejně často se uvádí, že dokumenty u nás vznikají na stále lepší úrovni. Ať už pro kina, nebo televizi, každý rok se urodí hned několik těch, co vzbudí debatu a upozorní na nějaký důležitý problém. Festival Jeden svět představil ty nejlepší. Jak ve své recenzi podotýká Martin Svoboda, čeští dokumentaristé často točí tituly, jež lze plně docenit jen se znalostí kontextu. Někteří sklouzávají k "panoptikálnosti" a zachycují, jak divní lidé dělají divné věci. Leckdy také využívají sebe jako hrdiny. "Tím mohou opět rozvířit debatu o dokumentaristickém odstupu," dodává.
Novinka Na moři, zírám nahoru je dalším zastavením na cestě za progresivní tváří činoherních inscenací Národního divadla uváděných na Nové scéně. Hra současného australského autora Finegana Kruckemeyera, dokončená v roce 2012, byla avizována jako magicky realistická a upoutávka protentokrát v nejmenším nelhala. "Inscenace Na moři, zírám nahoru představuje jeden z nejlepších výsledků alternativní dramaturgicko-inscenační linie naší první scény zaměřené na diváka nezatíženého konvencemi. Pokud chcete držet prst na tepu aktuálního kulturního dění, Nová scéna Národního divadla by neměla zůstat stranou vaší pozornosti," píše ve své recenzi Saša Hrbotický.
Prohlédněte si ukázkové snímky pořízené přídavným modulem Moto Mods Hasselblad True Zoom a porovnejte je s tím, jak fotí samotný fotoaparát mobilního telefonu Moto Z Play, pro který je modul určen.
Syn německého aristokrata a popolštěné Slezanky se v roce 1939 zapojuje do bojů, ale víc, než jestli je Polák, nebo Němec, ho zajímá, kde sežene další lahvičku morfia. Temný psychothriller Morfium je výjimečným románem – takhle pojatou druhou světovou válku a formování odboje jen tak nenajdete, tvrdí Miroslav Valenz.
Šest Oscarů pro La La Land, tři včetně hlavního pro Moonlight. A samozřejmě politika. Letošní filmové ceny nebyly tak ostré, jak se bude zdát z ohlasů na sociálních sítích, ale byly adekvátní. I přes závěrečné faux pas. Více v komentáři Martina Svobody.
Drama Moonlight režiséra Barryho Jenkinse je možná nejlepším letošním filmem nominovaným na Oscara, na opravdový zisk ceny se však příliš odlišuje od typického „akademického“ umění. Nenadbíhá, ale pohlcuje pečlivě strukturovaným vyprávěním a obrazem.
Filmový kritik Kamil Fila představil devět snímků, které soupeří o Oscara v kategorii Nejlepší film, a zkusil si zatipovat vítěze.
Nový film Bohdana Slámy Bába z ledu svého autora nezapře. Jde o pomalý, svérázný a těžko uchopitelný snímek. „Zůstává otázkou, kde končí tvůrčí záměry a kde začínají omyly,“ píše v recenzi Martin Svoboda.
Minulý týden se od 13. do 18. února konal v Praze čtvrtý ročník festivalu nového cirkusu Cirkopolis. Na dvou scénách – Palác Akropolis a Divadlo Ponec – se představilo několik klubových projektů. Za festivalem se ohlíží Barbora Čiháková.
Do kin vstupuje John Wick 2 a potenciální divačky si ho užijí jen v případě, že se jim líbí smutný pohled herce Keanu Reevese a pár momentů, kdy si herec sundá tričko či košili. Snímek zaujme třeba scénou v muzeu moderního umění, která odkazuje na film Drak přichází s Brucem Leem.
Hru Elfriede Jelinekové Dílo, která se kriticky dívá na dějiny Rakouska, inscenoval v pražském Studiu Hrdinů režisér Miroslav Bambušek. „Tu a tam se nechává sebestředně unášet režijně-výtvarnými nápady, vzhledem k tomu, jak upřímný společenský apel jeho inscenace přináší, lze mu tento prohřešek odpustit,“ píše v recenzi Saša Hrbotický.
Hudebnímu doprovodu k filmu T2 Trainspotting dominuje skotská trojice Young Fathers, jejíž hip hop sycený gospelem i elektronickým popem skvěle sedí do rozjitřených časů nejistoty.
Filmový festival Berlinale o víkendu rozdal ceny i snímkům s českou účastí. Vítězové využili dobrodružství i lesní zvěř jako společenské metafory. Tomáš Stejskal z Hospodářských novin mluvil s vítězi: finským režisérem Akim Kaurismäkim, polskou režisérkou Agnieszkou Hollandovou i slovenskou filmařkou Ivetou Grófovou.
Na festivalu Berlinale měla premiéru sociálně-politická filmová pohádka režiséra Akiho Kaurismäkiho, která je legrační i dojemná a měla by vyhrát Zlatého medvěda. V snímku The Other Side of Hope opět chudí drží při sobě, v kamenných tvářích bezdomovců se zračí důstojnost a v jejich činech rytířská čest. Více v recenzi Tomáše Stejskala z Hospodářských novin.
Dva portugalští misionáři se vydávají do Japonska najít svého mentora. Tamní křesťanská komunita leží v troskách a za projevení víry hrozí brutální mučení a smrt. Jak se ale dá za Boha bojovat, když jediná jeho odpověď na násilí páchané na jeho ovečkách je mlčení? Nové drama Martina Scorseseho stojí mimo trendy, v čemž spočívá jeho největší síla.
T2 Trainspotting, jeden z nejočekávanějších sequelů posledních let, vstupuje do českých kin a v mysli každého fanouška kultovního filmu Dannyho Boylea se vynořují dvě zásadní otázky. Vyrovná se snímek o znovushledání dávných feťáckých kamarádů po dvaceti letech originálu, který dokonale vystihl ducha devadesátých let? Samozřejmě ne, zázrak se nekoná. A je to dobrý sequel? A tady zní odpověď jednoznačně ano.
