Michael Kocáb vydal sólové album Abstract, na které pozval svoji dceru Natálii, rapera Vladimira 518 nebo zpěváka Matěje Rupperta. „Celkový dojem z alba by se dal vystihnout třemi slovy – nic proti ničemu. Není to skandál ani nářez, manifest ani citově vyděračský ždímák, bezedný kýč ani zastydlé trendaření,“ píše v recenzi Petr Ferenc.
Je to tady. Poslední kniha, kterou Umberto Eco za svého života stihl připravit. Čtenář už ví, že předmluvu autor napsal krátce před svou smrtí letos v únoru, a vstupuje tak do knihy s jistou melancholií nenávratnosti. Ta velmi rychle zmizí a nahrazuje ji 400 stran Ecovy bystrosti, rozhledu, vtipu a schopnosti pálit tak přesně, že by i komára za letu sundal. Více v recenzi Jardy Konáše.
Jednoznačným vrcholem letošní přehlídky Filmasia byla tzv. zombie noc, v níž se mimo jiné představil i aktuální hit z Jižní Koreje, Vlak do Pusanu. Thriller s prvky hororu je svou univerzální přístupností skvělým startovacím bodem pro seznámení diváka s asijským žánrovým filmem.
Seriál Rectify je realisticky pojatý. Vše vzniká ze vztahu hrdiny s ostatními lidmi. Jde o výborné herectví, říká filmový recenzent Kamil Fila.
Letošní 21. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka probíhal od 19. listopadu do 5. prosince a opět potvrdil svou jedinečnost. Pravidelná každoroční konfrontace s německojazyčným divadelním světem je pro české publikum mimořádně přitažlivá, ale nemělo by se zapomínat ani na to, jak zásadní inspirační impulsy přináší našim profesionálním souborům.
Dvě očekávané rapové desky přichází ze Slovenska. Legenda Rytmus na Krstný otec rekapituluje svoji cestu ke hvězdám, zatímco velký objev posledních let Pil C se na debutu Hype opájí temnými náladami.
Britská kapela Rolling Stones vydala nové album bluesových skladeb. Čtveřice londýnských milionářů to „schytává“ za to, že se prý přetvařují a neumějí si představit utrpení starých bluesmanů. Ale jaká přetvářka? Když se Micku Jaggerovi předloni tragicky zabila partnerka, což to prokrista nebylo blues? píše ve své recenzi Daniel Konrád.
Existují povídkové sbírky, které se staly klasikou a jedním z pilířů žánru. Třeba taková Těžká planeta sestavená Asimovem. Na druhé straně pak vycházejí sbírky, které víceméně jen udržují v tempu trh se žánrovou literaturou, dva tři kvalitní texty známých autorů obalí slohovými procvičkami a šup s tím na trh. Sbírka Darebáci, která se dva roky od originálu nyní dočkala českého překladu, je tak někde na půli cesty. Stojí na dobrých jménech i kvalitních textech, přesto nenabízí ten okouzlující přesah, který by zaručil opakované vydávání v následujících dekádách, píše v recenzi Jarda Konáš.
Role popového hitmakera není úplně vděčná pozice. Weeknd ale hitparádovou výzvu přijal a z depresivního krále večírků se přerodil v sebevědomého milovníka v rychlém autě. Melancholii si ale ponechal, protože bez ní se dnes asi pop dělat nedá, píše Karel Veselý v recenzi třetí desky kanadského R&B zpěváka, který si říká The Weeknd.
Po znamenitých Čechovových Třech sestrách se i Pýcha a předsudek řadí k podařeným repertoárovým titulům Národního divadla. Jako by si byl režisér Daniel Špinar od inscenace k inscenaci více vědom specifik první scény, neboť stále jasněji cílí na vyspělé diváky, kteří právem očekávají velká představení s výraznými hereckými výkony a vizuální atraktivitu, ale zároveň jsou si vědomi, že divadlo v 21. století má právo vypadat jinak než ve století předešlém, píše v recenzi Saša Hrbotický.
Anděl Páně z roku 2005 je nejspíš poslední tuzemskou pohádkou, k níž se diváci pravidelně rádi vrací. Pomalu se už zařazuje mezi klasiky. Jiří Strach se podle svých slov přesto myšlence pokračování zprvu bránil, nechtěl riskovat, že svoje komerčně nejúspěšnější dílo zpětně zkazí. Nakonec neodolal. Vrací se i Ivan Trojan, Jiří Dvořák a Jiří Bartoška.
V Praze v sobotu 26. listopadu proběhly hned tři velké koncerty, v O2 areně vystoupil slavný Elton John, v Karlíně kapela Bastille a v Malé sportovní hale milovník klasického klavíru Tom Odell. Ten se mění s každou návštěvou naší republiky.
Že Sir Elton John miluje party a je oblíbeným společníkem, se ví už dávno. Zažít, jaké to je, když má formu a chuť se opravdu bavit, mohlo v O2 Areně v sobotu noci zažít na vlastní kůži také pražské publikum.
Třetí album jednatřicetiletého zpěváka a čtyřnásobného držitele ceny Grammy Bruno Marse je zvukově i producentsky vypilovaná do posledního detailu a místo slavných hostů se spoléhá na um a talent svých osvědčených spolupracovníků.
První polovina snímku Hologram pro krále je zajímavá a povedená. Druhá vypadá nepochopitelně jako pohlednice, tvrdí filmový kritik Kamil Fila. Nicméně podle něho Tom Hanks podává nejcivilnější herecký výkon za poslední dobu.
Druhý film uznávaného módního návrháře Toma Forda Noční zvířata se částečně odehrává v prostředí trhu se současným uměním, na němž mají často největší hodnotu díla, která se tváří hlubokomyslně, ale ve skutečnosti jsou plytká a povrchní. A podobně je na tom Fordův snímek. Nabubřelá sebedůležitost čiší z každičké scény filmu, ale ten je ve výsledku jen pozérský a chvílemi nechtěně směšný. Více v recenzi Jana Gregora.
Nestává se často, že by vyšla kniha s komiksovou tématikou atraktivní i pro čtenáře, které jinak komiks míjí. Ale Sean Howe napsal dílo, u kterého slovo přesah můžeme použít bez nádechu klišé.
Metallica vydává po osmi letech nové album Hardwired… to Self-Destruct. „Hrát metal po padesátce samozřejmě není zakázané, je ale nutné se smířit s tím, že naštvanost a agresivita kmetů bude průhlednější než u teenagerů,“ píše v recenzi Karel Veselý.
V hip hopu běží čas trochu rychleji než třeba v rocku. Nad loňskými trendy se v dynamickém žánru rychle zavírají ledy a kdo z raperů nechrlí mixtape každý druhý měsíc, jako kdyby ani nebyl. Zformovat kapelu slavnou v deváté dekádě a natočit s ní po osmnácti letech novou desku, to zní jako dost bláznivý nápad, možná dokonce až na hranici pošetilosti. Legendy uvědomělého hip hopu A Tribe Called Quest to ale riskly a připravily desku, která nepotřebuje nostalgii ani roubovat staré postupy na nové trendy. We Got It from Here... Thank You 4 Your Service servíruje černé Americe zděšené z nástupu populisty do oválné pracovny pozitivní poselství a volá po nutnosti jednoty.
Britský písničkář Jake Bugg, majitel jednoho z nejzajímavějších hlasů posledních let, se potřetí v posledních třech letech podíval do Česka. Je dobře, že naši republiku koncertně nezanedbává – sledovat jeho proměnu v přímém přenosu je víc než vzrušující.
