Recenze

Recenze: Midi Lidi na nové desce baví chytrým humorem a ironicky se vysmívají téměř všemu

Čtvrté album Midi Lidí s názvem Give Masterpiece a Chance! se trefně a s nadsázkou vysmívá téměř všem aktuálním společenským fenoménům. Texty Midi Lidí nedosahují nápaditosti Tata Bojs, ani nemají básnický nádech veršů Kittchena, ale nic z toho není jejich cílem. Devíza formace je v chytrém humoru, satiře a nadhledu, který například druhý ze jmenovaných interpretů zcela postrádá, píše o jejich nové desce Jan Mazura.

Recenze: Red Hot Chili Peppers chytají nový dech, na The Getaway jim ještě tepe srdce muzikantů

Svět kolem nás se mění, ale Red Hot Chili Peppers zůstávají pořád stejní. Od konce osmdesátých let s železnou pravidelností zásobují rádia a žebříčky lehkonohými funk-rockovými písněmi, které se staly jakýmsi etalonem moderního rádiového rocku. Se svým zaručeným hitovým receptem míchajícím funkovou basu, rockové riffy a melancholický vokál dokázali bez problémů přežít všechny hudební vlny, které se zjevily za poslední čtvrtstoletí. Jedenácté studiové album The Getaway se jejich tradičnímu stylu nijak výrazně nevzdaluje, zároveň ale těží z okysličení, které kapele provedl producent Danger Mouse.

Recenze: Špinar drasticky seškrtal Shakespeara a v Národním ho nabízí jako komedii pro teenagery

Daniel Špinar učinil další krok na cestě za proklamovanou proměnou činohry první scény v generační divadlo 21. století. Jestliže doteď nebylo zřejmé, co si pod pojmem generační představuje a jakou skupinu diváků chce oslovit, po premiéře Shakespearova Snu čarovné noci máme jasno. Drasticky seškrtaná komedie potěší teenagera, který miluje showbyznys a jemuž vlhnou oči, když na jevišti Národního divadla rozkóduje odkaz na americký velkofilm.

Recenze: Paul McCartney je i po letech aktuální, pražský koncert nebyl jen melancholické vzpomínání

Neuvěřitelných osmatřicet písní vneslo do vyprodané O2 Areny melancholii, vzpomínky, ale i naději, že třiasedmdesátiletý exbeatle se svou kariérou ještě rozhodně nekončí.

Recenze: Oceán bez Muka funguje i v klubu. Nutně ale potřebuje novou generaci fanoušků

Skupina Oceán slaví vydání studiové desky po třiadvaceti letech třemi koncertními křty. Ten první proběhl ve středu v pražském klubu Roxy. Kapela album Ve smíru pokřtila symbolicky mořskou vodou a zjišťovala, jak nové písně budou fungovat mezi těmi staršími a prověřenými.

Recenze: Rodina je základ oceánu. Nová pixarovka je zábavná, ale Dory není Nemo

Třináct let po natočení podivuhodně roztomilého animovaného filmu Hledá se Nemo přichází do kin snímek Hledá se Dory. Novinka studia Pixar je výsledkem technicky bezchybné práce animátorů. Název je trochu zavádějící, Dory tu hledá své rodiče, ale vlastně také sama sebe.

Recenze: Vzkříšení je hereckým koncertem Dejvického divadla, který ke konci zbytečně zvážní

Dejvické divadlo na samý závěr sezony původně avizovalo slavnou hru německého autora Petera Weisse Marat/Sade, ale vzhledem k náročnosti projektu a nadstandardním provozně-technickým požadavkům přistoupilo ke změně titulu. Náhradní novinka Vzkříšení nese podtitul „dramatizace povídek neznámého autora“. Zároveň je však jako tvůrce uváděn tajemný Daniel Doubt. Spíš než o plnohodnotné představení tentokrát jde o dárek početné skupině skalních fanoušků dejvického souboru.

Recenze: Emocemi nabitý Strýček Váňa v Rokoku vypráví o zmarněných životech

Vypadá to, že jen málokterý z divadelních klasiků rezonuje s pocity dnešního člověka tak silně jako Anton Pavlovič Čechov. Čtveřice jeho vrcholných her z přelomu 19. a 20. století se pravidelně vrací na repertoár našich scén, kde se stává vítanou zatěžkávací zkouškou pro divadelníky, a většinou také zdrojem jedinečných zážitků pro diváky. I když umělecký šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka má na kontě předlouhou řadu prací, Strýček Váňa je teprve jeho prvním setkáním s Čechovem. Pod Svojtkovým zkušeným režijním vedením vzniklo na jevišti Rokoka v dobrém slova smyslu tradiční psychologické divadlo, které má velkou dávku naléhavosti.

Recenze: Warcraft: První střet

Ve snímku Warcraft: První střet baví postavy Orců víc než postavy lidí. Je to důkaz, že počítačový faktor převážil nad tím původním, lidským, tvrdí filmový kritik Kamil Fila.

Recenze: Oceán zvládl absenci Petra Muka. Novinka Ve smíru téměř dokonale navazuje na 90. léta

Českobudějovická kapela Oceán vydává čtvrté album Ve smíru, první desku bez Petra Muka, který se skupinou nazpíval hity jako Ráchel nebo Prázdná ulice. Muka na novince nahradila zpěvačka Jitka Charvátová a šlo o výbornou volbu. Každá píseň má rádiový potenciál a možnost stát se hitem. Otázkou je, na jak dlouho se Oceán probudil a rozbouřil, píše v recenzi Daniel Maršalík.

Recenze: Warcraft udělal z počítačových orků hrdiny, ale zapomněl při tom na lidi

Není důvod, proč by videohry neměly zvládnout totéž. Tak pravil britský režisér Duncan Jones a měl na mysli podobnou renesanci ve filmovém průmyslu, jakou nyní zažívají komiksy. Jeho snímek Warcraft: První střet chce prolomit prokletí neúspěšných videoherních adaptací. Ale boom herních trháků na plátnech kin je zatím, zdá se, v nedohlednu.

Recenze: Mezi rozhlasem, literaturou, Cimrmany a dechovkou. Miloň Čepelka měl v životě štěstí

Dobrosrdečnou tvář Miloně Čepelky, shlížející se šibalským úsměvem z obálky knihy nazvané Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádech, dobře znají všichni příznivci kultovního Divadla Járy Cimrmana, které příští rok čeká neuvěřitelná 50. sezóna. Jeho jméno pak bude povědomé četným posluchačům rozhlasu, s nímž Čepelka spolupracuje již drahně let. Méně čtenářů ovšem bude znát jeho bohatou prozaickou či básnickou tvorbu a jen nemnozí pak budou vědět, že je autorem řady hudebních textů nejen pro soudobou dechovku, ale i populární interprety let šedesátých.

Film podle hry Warcraft je pro běžné diváky jen fantasy, pro fanoušky splněný sen

Režisér Duncan Jones, syn zesnulého zpěváka a muzikanta Davida Bowieho, udělá fanouškům počítačové herní série Warcraft svým filmem radost.

Recenze: Salman Rushdie se na stará kolena ztratil v příbězích. Odmítl vyprávět a raději káže

Bylo nebylo, džinka Dunjá se zamilovala do filozofa a lékaře Ibn Rušda a povila mu celý batalion potomků. A i když Ibn Rušd je už dávno prachem v prachu, co se pořád hádá se svým stejně prašným filozofickým oponentem o existenci Boha, jeho a džinčiným potomkům se daří dobře. Natolik, že o několik století později se po jedné silné, ale hlavně zvláštní bouřce stanou jedinou nadějí lidstva v novém věku podivna, kdy džinové opět budou kráčet mezi námi.

Recenze: Zaklínač Geralt se v příběhu O víně a krvi loučí s hráči ve velkém stylu

Poslední příběh herního Zaklínače zavede hráče do pohádkového hrabství Toussaint, kde Geralt potká starého přítele, utká se s upíry, získá i vlastní vinici a Klepna luxusní stáj. Autoři přepracovali spoustu detailů ve hře a Geralt se může naučit řadu nových věcí, píše o závěrečném dobrodružství Zaklínače z Rivie Otakar Schön.

Recenze: Robotičtí Muse dali koncertem v Praze nový význam slovu megalomanie

Koncerty jejich aktuální světové šňůry The Drones World Tour předchází pověst do posledního detailu dotažených, epických show. Veškeré chvalozpěvy Muse do puntíku potvrdili i v Praze. Jediným nedostatkem jinak špičkového vystoupení tak byla jen určitá odosobněnost a až příliš chladná profesionalita.

Recenze: Jak Disney potkal Kafku? Komiksový Sojčák upřeně zírá

Jak Disney potkal Kafku. Tak definuje nakladatelství Argo finský komiks Sojčák, který vypráví příběh malého Sojčáka žijícího v naprosté izolaci s nemocnou matkou.

Recenze: Hity má kdekdo, Haberu má jen Team. Koncert byl oslavou 90. let. Bohužel

Slovenská kapela Team s Pavolem Haberou u mikrofonu není v posledních letech příliš aktivní. Poslední desku vydala před devíti lety a od roku 2008 koncertuje sporadicky vždy po několikaleté přestávce. Včerejší koncert v pražské O2 areně byl jedenáctou z celkem patnácti zastávek 33 tour oslavující Kristovy roky jedné z nejúspěšnějších slovenských skupin.

Recenze: Hollywoodské hvězdy Crowe a Gosling jsou správní chlapi. Narostly jim pupky a porno knírky

V krimi komedii Správní chlapi hrají Russell Crowe a Ryan Gosling nájemného násilníka a přitroublé soukromé očko. Film je nekončící sérií akce, hlášek a nečekaných náhod a hrdinové v něm řeší spletitý případ korupce.

Recenze: Vojtěch Dyk zvládl židovského úředníčka Mundstocka na výbornou. Hře ale chybí víc Fukse

Jako poslední premiéru nachylující se sezony připravilo pražské Studio Hrdinů volnou variaci na román Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock. „Dyk se projevuje jako tvárná osobnost s dokonalým verbálním projevem, splývá s postavou pronásledované bytosti, dodává jí vnitřní sílu i citovost. A vůbec nejpůsobivější je jeho interpretace židovských písní,“ píše o nové hře Studia Hrdinů Saša Hrbotický.